Vlastně se dvěma.Ta jedna byla ubytovaná v taštičce na pamlsky a upekla jsem ji večer před tím pro ohařiska jako pamlsky. A byla moc dobrá (Tak dobrá, že jsem užírala-je to nechemický a dobrý a není to nic složitýho. Do robota se hodí vločky, který se nasucho rozmixujou na mouku a dají stranou do misky, pak se v robotu umixuje mletý maso, jedno-dvě vajíčka, podle toho jak chce člověk hýřit, něco málo podmáslí, nebo kefíru, nebo klidně i vody, zase podle nálady hýřit, jde jen o tu tekutinu, no a koření a bylinky dle libosti. Já dala kmín, tymián a majoránku. Sůl vynechat, když je to pro psy. Když je to pro lidi, tak osolit, zahustit tou vločkovou moukou, co máme stranou a rozmatlat po plechu s pečícím papírem a frknout do trouby. Fertig. Pak už jenom po upečení nakrájet.) Čekala jsem, jak moc účinná tahle dobrůtka bude.
Druhá buchta ťapkala vedle mě. Nebo taklenc, činila tak převážnou dobu a byl to megavýkon. Stále upevňujeme a upevňujeme to, že se nelítá po chodbách, ale čeká se u dveří a pod schodama. Pod schodama jí to jde líp, to nabízí opravdu už hodně dobře sama od sebe a když se náhodou zapomene, stačí poslat dolů dotaz “Co to MÁ BEJT?” a madáme se opraví. U těch dveří, jak je moc radostná, tak by radši pobíhala, ale halt jsme v paneláku, tak to úplně vítaný není tahle činnost. Navíc objevila kouzlo obíhání výtahový šachty podporovaný páníkem v tom, že se tam s nima okolo honí. Ehm… jako malej, jako malej, ale neříkám nic, protože v tomhle případě, jakákoliv blbinka, která ji s námi baví, i když to jde v podstatě proti tomu, co ji učím, tak je prostě vítaná. Ono si to časem sedne samo, je vidět, že už teď to kolikrát nabídne sama, když je ten den uvědomělá žákyně 😀 .
Každopádně buchta v kabelce byla natolik dobře vychucená, že to zaujalo buchtu čtyřnohou natolik, že byla přešikovná. Tohle ráno bylo zase parádní. I když sice seběhla z podesty o něco napřed, tak neskončila nikde v křoví, alébrž si nechala domluvit normálním hlasem, bez nějakýho hartusení. A hezky přišla zpátky, abychom to mohly napravit. Z louky si zaběhla k rybníčkům, aby to tam sama hned zase otočila a pelášila zpátky nahoru za mnou!!!! JOOOOOOOOOOO!! Hulákala jsem nadšením, sedíc na bobku s rozpraženejma rukama. To je tak báječný, když se radujeme obě! Buchta opouštěla kabelku po hrstech.
Šly jsme spolu korzovat na louku a nebyl moment, kdy bychom se hezky nedomluvily. Jako odměna bylo potom vyslání dolů k rybníčkům. Kde si taky konečně našla chvilku a vypustila se. Pak teda musela jít proběhnou pod balkony. Ale budiž jí k dobru, že jak má ten košík, tak to fakt proběhne, tak jako kontrolně. Možná se mi to jen zdá, ale není v tom ta úpornost šílená, kterou provozovala nedávno, kdy to byl fakt bufet trip od baráku k baráku přes to, že taky měla košík. No ale to se teprve uvidí. Tuhle taky musela dát kontrolní kolečko, ale jen rychlý kolečko. Takže jsem to nehrotila a jen jsem nahodila nepříjemný xicht č. 23. Omluvila se oblíznutím se a pak už hezky mazala na podestu. Doma proběhla rychlá výměna a já opět nechala otevřený dveře do kůchně a na lince za varnou konvicí svůj chleba se šunkou.
A vyrazili jsme si s Rumouškem. Aby si taky on užil procházku s buchtou. Vzali jsme to úplně opačným směrem, než s nimi byl ráno páníček, aby mohl číst novinky a ne to co už četl v brzkých ranních hodinách. I podle Rumíčka se mi ta buchta dost povedla a pochodoval by nejradši vedle mě jak voják, jen aby náhodou nepropásl ten správný okamžik. Ale honička kolem zábradlí mu dala zapomenout. Lítali jsme tam tak intenzivně, že se zase rozkvokal 😀 a já skoro následně rozplakala smíchy. Smála se ostatně i ta paní, co šla kolem. Pak jsme šli ještě zkontrolovat co píšou támhle, a tůhle a pěkně jsme to v klídku šécko obešli. A ještě zbyl čas na pár blbinek na chodníku. Protože přece ta buchta v tý kabelce nebude jen tak zahálet, že jo. Evidentně se mi fakt povedla. Na závěr přišly obvyklý závody, s odstartováním 3-2-1 , kdo bude první na podestě. To jsem zavedla nedávno, jako novinku. Do teď to bylo jen o dotazu, kdo tam bude první a následovala pochopitelně odměna. Jenže teď to natáhnu ještě o to odstartování a spešl Rumíček ten už na to čeká, ví, že to přijde (Tali to ještě do mozku nedoputovalo) a hopíkuje nadšením. Pak se katapultuje a letí jak šílenec. Vítěz je pochopitelně předem dán. K mé velké radosti se Tali doma nechopila příležitosti se obohatit, ale způsobně ležela na pelíšku a čekala, až se vrátíme. Odměnou jí bylo co?? No jasně několik mnoho kousků tý mojí výtečný buchty, který jsem jí na ten pelíšek poslala rovnou ode dveří. Takže za mě a za ohaře – buchta byla výborná 🙂
Kam jste dali tu původní Tali???
Někdo jí asi vyměnil, ne? ?
Nedrobí se ta buchta? Vypadá zajímavě.
Můžu Tě uklidnit, bohužel teda – původní Tali se včera dost jako vrátila, tohle je psaný kapek se zpožděním. Ale vrátila se zatím jen v těch polích, kde už bylo hezky našlápnuto, tak bohužel jsme zase zpátky.
Buchta se nedrobí právě, drží pěkně pohromadě, ale nechce to po výrobě zavřít, což jsem s částí učinila, protože toho bylo hodně…. logicky mi to chytlo plíseň, chce to mít na vzduchu, nebo v mrazáku, či prostě spotřebovat, ale nezavírat. A je dobrá fakt jako i pro lidi- když by se osolila, byla by pochopitelně lepší.
Tali se zase srovná. Prostě špatnej den nebo špatná chvíle. Už v sobě má to dobrý a k tomu se zase vrátí.
Utekla za zvěří? V tomhle Adéle nevěřím.
Nevím , je to v tenhle moment zase to starý. Za zvěří obecně – ne za něčím konkrétním – původně pochopitelně. Jí vtáhne ten samotný prostor. To je právě jiný, než u tý zvěře – však v neděli předvedla megavýkon a teď zas byla jak urvaná. A bohužel ona je ten typ psa, co to stopka prostě neřeší.
ja bych buchtu v kabelce rozhodne zahalet nenechala 😀
si piš, páč je mooooc dobrá. A na víkend pro tebe určitý řešení třeba jako snídaně, sváča nebo i večeře, tím, že je v tom maso, je to sytý.