V úterý se dalo do sněžení. Trochu překvapivě, když říkali, že zima už to má za sebou, jaro není za dveřmi, ale už je tady a sněžit, že sice bude, ale na Moravě. Možná, že se tedy Morava rozšířila do Prahé 😀 .Každopádně mi to ale udělalo radost. Jsem sněhový dítě, mám sníh ráda, takže jsem byla nadšená. O to víc, že když jsem dojela z práce domů, tak tam ho bylo poměrně dost. A netál, držel se. Páník, páč jsme pořád ještě ve výstavbě (i když už jsou hrubé práce za námi ), má ještě spoustu práce v předsíni, takže vzal ohařiska na procházku do civilizace, což je tak třičtvrtě hoďky. Takže základní potřeby uspokojeny a tak jsme si mohli se psima vyrazit jen za zábavou. A taky tak krapítek za učením se zábavnou a nenápadnou formou. Protože i při zábavě, nebo právě při ní, se toho dá naučit nejvíc.
Na louku jsme nemohli, protože tam byla hromada dětí. A představa, jak je radostná Tali rozstřelí jak kuželky, se mi pranic nelíbila. Tak to halt vezmeme přímou čarou k bufíku. Poslední dobou se snažím tam dojít opačným směrem, protože to se Tali spíš udrží, ale tak co už. Jdem. Oba pěkně Ssssse mnou! Paráda, jdem, hodní, šikovní, jdeme, výborní jsou…. a už to točíme, že sejdeme dolů k rybníčkům a bum. Tali vypálí a letí tam. Letí šíleným obloukem, ale nechá se nakonec přivolat. Z mýho obličeje může číst mou nespokojenost jak z knihy. Ťape vedle mě, jak pokorná Japonka. Sejdeme dolů a tam potkáme DžejmsBonda, neboli maltézáka-drsňáka Bondyho. A nastane poměrně veselá, ale hezká družba. Rumouš totiž využívá toho, že se snažím Tali slovně korigovat, aby se držela pokynu “Pomalůůů, malinkýý, miminko je tooo!” a musím mít na ni obě oči. Tali se snaží a vždycky pak s nadšením přiskočí ke mně, pro potvrzení, ešivá to jako dělá dobře. No a Rumíček si užívá toho “volna” a dělá to co nemá 🙁 . Neboli skáče na paničku od DžejmsBonda. Ta místo, aby ho zpražila, tak se tomu směje . Pak už oba odvolávám, protože DřejmsBond by se chtěl s Tali pustit do řádění, jenže to by se mu nemuselo vyplatit. Je na flexině, takže to není dobrý nápad. Oba!! I ta flekatá, hezky poslechnou a jdeme se placatit k potůčku. Tali nechám jejímu štrachání se v rákosí a my si s Rumíčkem blbneme a skáčeme si přes potok. Pak si Fleky přivolám, ony vzorně poslechnou a skáčeme si hromadně. Hopíkání jí rozpumprdlíkuje a běží podél vody, kam nemá a přivolání musím dotáhnout. Ale podaří se.
Když si všimnu, že se k nám blíží obří kříženka ovčáka Mia a její miniaturní kámoš, využiju toho. Ohařiska mají sedni a vítat se jdou až na povel. Tali chvilku blbíkuje a hopíká a pak zas běží zpátky tam, kde nemá být. Přivolat se už nechá ale hezky. Prohodíme s páníčkem Mii pár slov a oni pak zamíří dál. My se kvůli hrajícím si dětem zůstaneme šmrdolit u zamrzlé vody a hledáme “ztracený” vodítko, který jsem mrskla do prostoru. Tali ho najde a už ho nadšeně nese. Pak to pomalu otočíme domů a důra flekatá zkusí vyrazit do křoví, vytáhnu si ji odtamtud a za trest pochoduje u nohy jak trestanec. Vyjdeme zpátky před domy a když se k nám přiblíží z druhé strany přicházející DžejmsBond, chová se Talimůra přímo vzorovaně. Oba ho jdou civilizovaně pozdravit a Tali se po letmém kontaktu sama nadšeně vrací za mnou. Rumíček se taktéž ovládne a neudělí paničce brežněvovský políbení. Oba ještě běží střihnout jednu kočičku na strom před naším vchodem a pak už je “najdu”, jak pěkně čekají na podestě.
Tak to byl úspěšný podvečer?. Když píšeš jak si jdou k tobě zkontrolovat jestli to chování bylo správně, musím se usmívat- Adel to dělá taky?. Např. Když míjíme malého uštěkánka a ona ho přehlíží jak hospodář svoje pole?.
Jo add vítání. Není nad dobrou spolupráci s vítanými. Nedaří se mi jim vysvětlit, že potřebuji aby jí v tom nepodporovali.
Ano ano, narazit na spolupracující vítající, to je dřina. Rumíček, je hopík od narození a jak je roztomilej, tak ho v tom všichni podporujou a já se můžu snažit jak chci a marná práce tohleto. A Flekatůra jak to vidí, tak se hodlá přidat a už mám co dělat. 🙂
PetraK
9.3.2018 (8:25)
Ano ano, narazit na spolupracující vítající, to je dřina. Rumíček, je hopík od narození a jak je roztomilej, tak ho v tom všichni podporujou a já se můžu snažit jak chci a marná práce tohleto
U nás taky marná práce. Jediný co pomáhá je postrašit, že budou hodně špinavý 😀 😀 😀
Tali to taky musí vyzkoušet, no …. 😀 o to to je složitější. I když němci to v sobě asi nemají tak zakořeněný jako vižlíci 😀 No ale nesmí zůstat pozadu, nesmí 🙂
Tali není hopík, Tali je přímo HOP (a je tu lidoop 😀 😀 ), páč jak je obrovská, tak se nedá říct, že by byla hopík. Skáče hrozně a od prvního momentu, to se učit nemusela, naopak. V jejím podání už je to pro lidi dost nebezpečný právě. A Rumouš jí v tom podporuje, zlobidlo jedno. 🙂
A Rumouš jí v tom podporuje, zlobidlo jedno.
Zlobidlo, ale stejně jsou to zlatíčka ♥
Jo jasně že, on je navíc jinak Hodňouch Vzorňouch, tak….. něco mít musí, že jo, to by nebyl živej tvor, ale stroj. A já to sice pochopitelně řeším, ale tím, že on je fakt takovej roztomilouš a ostatní mě v tom nechávají, tak při tom řešení taky nejsem tak přesvědčivá, že jo. A on není na svou krásnou hlavičku padlej, takže to ví. A pak se nemám divit. jaký si to uděláááš, takový to máááš! 😀
Tak včera a dnes venčení hrůza – na promrzlou zemi napršelo, takže se nahoře vytvořilo čvachtavé blátíčko. Já je musím vozit venčit do pustiny, aby to bylo v klidu. Po návratu náročná očista, zejména u Goliáše, který je od bláta až za ušima, Kora snesitelně, protože dlouhé nohy jakžtakž jistí čistotu. Ale proč se dnes připojuji – cestou domů jsem zastavila u částečně zamrzlého rybníka a šla obšťastnit tamní kačenky nakrájenými rohlíky. Cestou od auta jsem potkala dva pesany, první si jen přátelsky čuchnul ale druhý – to bylo desetitýdenní štěně šeltie, takže nadšené pomuchlání. A ti moji dva joudové, kteří z auta vždycky řvou jak pominutí, tentokrát jen bez hlesu zírali :o)).
Tady je taky moc prima podklad. Jen z ranního venčení se Rumíček vrátil se špinavým pupkem! Ještě že je ten holoprtka. Jak to bude odpoledne až vyrazíme do polí, radši ani nepřemýšlím :D. Vzhledem k tomu, že chci jít na oběd do hospůdky…. asi do batohu přibalím hadr. a možná i kýbl 😀 .
Šeltie byla asi nějakej roztomiloušek obecný a družimír největší, jako je RUmíček, on takhle taky na ostatní psy zpravidla působí 🙂
jenom písnu k blátu-mám takovejch 30let takovej malj kertáč do dlaně,s poutkem přs ruku,už jsem psala,že stím dělám psy,když jsou od bláta,včera třeba-jsem je nechala hodku na dvoře na sedacčce na terase se vyhřívat a chytat Déčko:-)
a pak hodila Dafču do vany-chlupatý nohy-to se moc blbš utírá jen hadrem,přkartáčovala letecky,no a Žeryka na linu v kuchyni ve stoje vykartáčovala,pak zametla hromádku,a byl čistej pes
takže co zkusit sebou brát nějakej malej kartáč a spíš překartáčovat ?
takže do hospůdky,nebo auta by šel relativně čistej pes
to není marnej nápad, dík za tip. Nejdřív vyzkouším obyč utěrku z mikrovlákna, páč ta je veleskladná a na holoprtky by mohla stačit, kartáč nechám v záloze, se může hodit. Vozím s sebou na dovču, protože tam kolikrát zachrání oblečení, jenže to je suchý, tady dojdem k hospodě s čerstvým blátem 😀
tak jasně čerstvý bláto nic moc,ale když je to ždibec zaschlejší tak to jde dobře
já je s tím dělám i v létě,když chodíme mezi polama a vidím jak se honí v ptach a tak,tak je pak povycházce,nebo spíš než jdou dom párkrkrát přejedu a je to,vyloženě minutová záležitost,aby pmi pak do postele nelezli s hromadou prachu z pole,případně přejedu párkrát kartáčem+vlhkým hadrem
hm… tak bych mohla někdy vyzkoušet, až se vrátěj dom jak prasátka. Mám tu takovej kartáček na vlasy, měkkej-to by mohlo pro holoprtky být dobrý.