Minulý úterý jsem měla v plánu po návratu z venčení jít řezat dříví.

Leč já míním, příroda mění. 

Venčeníčko bylo zas supr, protože Tali je moc hodná pejsková. Pro začátek jsme se zapíchli na loučce u hřbitůvku a tam jsme si aprotýrovačně hráli i pracovali. Neboli se střídalo jen tak si běžím pro něco, s tím, že to mám jednak přinést a hlavně před tím hledat.  Aportýrovala i Bubišková a to s velkou vervou. Což mě potěší vždycky stejně, jako že mám hodnou Taliprtku. A že fakt hodná byla. Když teda pominu ten závěr 😀 😀

Páč na závěr jsme míjeli auto paní od koníků. A to néééni vůbec lehkej úkol. Protože copak vozí paní od koníků v kufru?? A copak si tam ta Talinka jednou před časem mohla vzít?? No, jo. Chlebíček. Tudíž máme problém. Jak tam stojí její bílý auto…..  😀 😀 A protože tam tentokrát byla i celá rodina, bylo jistější ji chvilku u sebe přidržet. Ne, že by někomu něco chtěla udělat, to asi nikdo nepředpokládáme, ale ve svým svatým nadšení by mohla s dětma hrát kuželky. 

Vím, děti jsou to odolné, na psy zvyklé, ale přeci jen.  Že jsou odolné ostatně bylo vidět, když  jsme my přilehlou loukou scházeli dolů k ohradám. Koně se v ten moment převáděli, tak jsem ohaře zastavila v půlce louky a čekali jsme. Jeden hnědák zůstal v horní ohradě a zapíchnutej se odmítal dát do pohybu. Něco řešil . Nechtěla jsem, abychom mu to rozhodování dělali ještě těžší. Koně jsou na psy zvyklý, ale i tak.  Pán ho volal, šel pro něj , kůň se dal do pohybu a v ten samej moment se dal do pohybu i jeden z mrňousů, malej chlapeček, který měl být někde zcela jinde. Oba rodiče zařvali jak tuři a dítě okamžitě poslechlo. Nicméně, že se dolů k němu řítí koňský kolos ho nerozhodilo. 

Jakmile byli všichni koně na druhé části pastviny, dali jsme se do pohybu my. A já si teda drapla flekatou nezdárkyni za obojek.  Sisch ist sichr, že jo 😀  . No ale ono to bylo stejně jedno. Obě prťata nadšený z pejsků vytvořily zcela slušný rumrajch. Holčička si zajala Bubinku a vyprávěla mi, že  taky mají doma starýho pejska, Rumíček se družil s chlapečkem a Tali taky nutně musela. Tak jsem ji s výhradou uvolnila. Větší radost jsem jí udělat nemohla, bleskově se přivítala s dětma, který kupodivu neporazila, pak s jejich rodičema a pak se šla vítat s tím suchým pečivem v kufru 😀 😀 . To jí neprošlo. K její velký lítosti, to je jasný. A protože to nejni holka hloupá, jak o ni často píšu, tak si počkala a když jsem ji pak pustila opodál, přiměla mě k rychlému sprintu 😀 . Ale jinak je to vážně moc hodnej pejsek 😀 😀 .

Abych to nějak poslušnostně napravila, dali jsme si kousek od auta hromadný poslušnostní cvičení a pak i nějakou tu blbinku, což uvítala obě prťata. A pak už se šlo přepadávat páníka a já počítala, že budu pílit to dřevo.

Místo toho došlo na to luxování. Ale nebylo to luxování ledasjaký, to ani náhodou. Doma jsou fakt závěje. Největší zásluhu na tom má Bubinka, která letos pouští chlupy neskutečným způsobem. Tohle jsem nikdy nezažila. A tak jsem si vzala kartáč a chvíli ji kartáčovala, až jsem vykártáčovala celej pytlík 😮 . A ještě to nebylo dost. jenže to bych tam seděla do rána. Tak jsem se zvedla a rozhodla se, že to, co od nás popadalo do okolí vezmu ručním aku vysavačem. 

A! Při té příležitosti jsme zkusila přejet s ním přes Bubrdli. S tou to ani nehlo! Paráda, paráda. Takže jsem prvně v životě luxovala svého psa. Žádný předtím tohle nedal, lux byl prostě nepřítel a my to ještě pochopitelně podporovali sami, když jsme s ním psa zlobili. Ale Bubinka je formát, ta se klidně nechá oluxovat. Tak jsem luxovala, co to šlo, rukou jsem dostávala srst ven  a luxíkem luxovala. Odměnou pak byly piškotky.

Koukala jsem na duo Tali a Rumíček, jak celou dobu pozorně čučí. A tak jsem to šla zkusit i s nima – přes to, že jsem je s tímhle luxem ještě nedávno právě zlobila a honili jsme se domem, protože kupř. Rumouš vždy nastoupí do role bojovníka a hodlá s luxem zatočit na věky věkůch. I proto, že ví, že se tomu hrozně směju jako pako. První šla na řadu Tali a kupodivu!! – to chvíli vydržela. Moc a moc jsem ji vychválila a odměnila. A šla jsem ještě zkusmo za Rumouškem. Tam to úplně na hladko nebylo 😀 , protože očekával boj, ale i jeho jsem pak přesvědčila, že když to chvilku vydrží, nic se mu nestane a dostane piškůta.

A tak jsem takhle proluxovala odpoledne. A hodlám v tom pokračovat, protože jinak se budeme prodírat barikádou chlupů přes to, že se každý den až dvakrát luxuje. Prostě jsou tři. Tři holoprtky, který tak jako hromadně opadávaj 🙂

Dříví halt počká, zima už je stejně fuč.