Slovo teď doma zase trošku víc zaznívající.

Nikoliv ovšem ve smyslu, že si člověk zahudruje, ale že se zase kurnikově posouvám dál. Tím pádem nemám ničehož moc kynologickýho, ale spíš tak jako stavebního. 

Protože máme na dvoře kontejner na hlínu, neb se pracuje v díře. Máme letos rok díry, jak jsem už někde zmiňovala – neboli, musí se pořešit díra. Což ale nebude o tom, že se tam jen naveze kamení a položí nějakej povrch. Vzhledem k tomu, že studna se nám rozpadá, přibylo vytvořením díry dalších úkolů. Jako třeba sehnat inštalatéra, který nás připojí na obecní vodovod, aby se pak! A to nebude ani trochu sranda – opravila studna sakumprdum. Nejen, že se vyndaj střeva a vyčistí se studna samotná, ale je zapotřebí dva horní kusy skruží dát pryč a vyměnit je za nové. A to se teda bojim. Moc a hrozně moc. Jednak každá ta skuž váží přes stoosmdesát kilo!!! A já nevím, jak s tím bude manipulovat Brtnik sám – moc platná já asi nebudu!! Teda budu, ale asi si dovedete představit, kolik mám síly. A druhak, druhak moje noční můra. Studna má třicet metrů, já se budu hrozně bát, aby tam jeden z nás nespadnul. Fakt hodně se budu bát. No nic, to teprve přijde, teď se ještě musí položit pár rozvodů a svodů z okapů, musí se to v jedné části trošku sesvahovat, aby voda od domu tekla do již vyrobený drenáže, pak se musí udělat lože pro budoucí opěrný zdi, pak se ty zdi musí v základu vybetonovat, pak vystavět, pak přivezou beton a budem zas ten beton házet do těch cihel………… pak to zatuhne, přijede kamení, bude se házet kamení, pak přijede malý kamení, bude se házet malý kamení a pak se položí ten povrch. Jo, taky vlastně schody do krechtu se před tím musí připravit a schody nahoru nad krecht, kde bude posezení a venkovní kůchňa. No nevim, jak to šécko stihneme…..

Teď ale zpátky ke kurniku. Tam se držím tématu pro letošek vytyčeného – Rok díry. I zde je nutno totiž nejprve vytvořit díru. Když chci vybudovat ty základy na kurnik, že jo. Takže v neděli, když jsem domáchala hadrama a spokojeně jsem se rozhlídla Domečkem, jak máme fšade asi na 10 min. čisto, mohla jsem jít konečně ven 😀 😀 .

Konečně ven znamenalo najít si rukavice, obout holinky, ukrást Brtnikovi rýč, kterým se rýpal v zemi pod ložnicí, aby tam uložil nějaký trubky, a jít řádit do budoucího slepičího výběhu. Sem si říkala, to je v poho, s tím budu za chvíli hotová. Nebudu říkat, jak ten čas odhadoval Brtnik. Protože!

Protože Brtnik je VOTROKÁŘ! Normálně regulérně je to votrokář! A měli by ho zatknout. Enemže kdo by pak to dostavěl, že jo. No ale když von si prostě přijde, zrovinka v momentě, kdy už si tak jako poplácávám ramínka, japa já sem šikovná žena, jak se to šécko vykopala a vodvozila, tolikatě koleček, sem nejvýbornější…… a že to mám už téměř hotový a…………a von si prostě přijde a řekne:

“Málo, ešče musíš kopat! ” 

“Jak jako málo? Jak jako kopat? Dyk je to kurnik proboha!”

“Málo, ešče musíš kopat, musí se tam taky dát 10 cm kamení a 10 cm betonu. A máš to ouzký! ” A de, de pryč jako.

“Proboha nestavim tu panelák, stavim kurnik, kurnik taky už!”

“Málo, ešče. Kopej co dokážeš, já vykopu zbytek!”  A zmizí kopat rigól pro trubky.

“No tvl, to si dělá……del jako, dyk, ježiš, bé to kurnik…………… ” Z čela mi leje, přes to, že příjemně fouká. Nepláču, ač vím, co na mě v týhle hloubce čeká. Hlína tvrdá jako kámen. To asi moc neprokopu, támdle sem to zkoušela a nešlo to. 

No, nešlo to. Enemže to sem nebyla správně hecnutá. Tetkon už jo!!! Vzala sem rejč a vzteky do toho třískla. A helemese! Kus se vodštípnul. Využila jsem své napruženosti na zeminu, na skutečnost, že musim zase ešče kopat a na celej svět a třískala do toho tím rejčem shora i vodorovně a úplně zapomněla na šécko kolem sebe. 

Teda takhle – to je drobet nadnesený, protože sem si dělala technologický přestávky, abych si protáhla tělo své zbité a zmořené lehkým protažením zad a rukou. A…. nebo mi je dělali ohaříci. Který přišli zpravidla otravovat s něčím v kušně. A to jsem vítala, neb jsem měla důvod přestat třískat rejčem a házet hlínu do kolečka. Místo toho jsem lítala zahradou a řvala bojovně na Taliprda, že ešivá mi vokamžitě nevydá ten vosliznutej canc, co má v držce, tak s ní zle zatočim. A když se tato nechala dopadnout a já z ní škubáním, k její radosti vymlátila duši a vytrhla jí canc z huby a hodila ho do vzduchu, aby si ho mohla ulovit, byla sem spokojená, že si moje tělo doslova vodpočine 😀 

Pak jsem musela stejně honit Rumouška, kterej je ovšem milosrdnej a tam sem tak zabírat nemusela.   Když se k nám pak přidala Bubinka, která se doma vyspinkala do růžova, bylo to vyloženě pohlazení po těle, neb k tý jsem si jen klekla a mudlala jí a špitala do ušisek.

A dokonce i na buřtocvičení došlo. V jedné z technologických přestávek jsem si skákla do kůchně, nakrájela jeden z vynikajících buřtiků, kterýžto jsem si koupila den před tím v trapné vidině, jak až doreju a doházím, si uspořádám první jarní vopíkačku. Tak na tu teda nedošlo, na to už nebylo sil, rozdělávat oheň a opíkat. Jsem radši toho buřta teda nakrájela a vzala ohaříky na loučku za silnicí, kde jsme buřtózně cvičli. Aneb – kdo poslouchal, dostal buřta. Až to šécko snědli, šlo se domů a já zpět do díry. Prohloubila a rozšířila jsem ji zcela dle Brtnikopředstav. Naložila a odvozila asi tak milijoun koleček a myslela jsem, že mi celý tělo upadne. Ale! Přes to, že Brtnik volal, ať už na to kašlu a jdu domů – se stmívalo – tak já, já jsem to dotáhla do vítěznýho konca! Vyrejpala jsem všechno nezbytný a taky jsem si to odvozila. Krom teda jednoho posledního kolečka, kde jsem se zamyslela  a jela a nakládala a nakládala, až jsem to naložila tak, že bylo jasný, že to neuvezu. 

JINAK ALE!! MÁM SVOU ZÁKLADOVOU DÍRU HOTOVOU! MÁM ZÁKLAD NA KURNIK!

P.S. Když za mnou do díry přišel Brtnik a viděl, že sem to šécko vykopala sama, pravil : “Kolečko, ty seš živel, dyk sem Ti řikal, kopej co můžeš, já zbytek udělám.” No jenže! Jenže – to bych pak nemohla říct, že sem si to celý udělala sama! A to tetkon teda můžu. I když sem mrkef. A taky – a to hlavně – myslím, že má svýho dost na to, aby pak ve svým volným čase kopal díru pro kurnik. Nemusííí, už ji mám!