První den v práci po Novém roce,  byl velmi deštivý. Velmi.

U nás doma pršelo s různou intenzitou od rána – tedy od půl pátý, až do večera, asi do devíti hodin. Což zcela zpřeházelo moje plány na odpoledne.

Protože. 

Protože vody je momentálně kolem nás tolik, že ji už zase máme ve sklepě. Takže místo toho, abych si udělala to, co jsem měla v plánu – trošku provětrat šatník, jsem lítala ve sklepě s kýblem a mopem a vyndávala ven vodu, která tam vlezla.

Protože.

Protože odpoledne lilo tak, že ohaři teda z procházky vyloženě nadšený nebyli. Ani Rumíček. Prej si radši budeme hrát doma. Což teda aspoň korespondovalo s tím, že nějakou dobu paradoxně 😀 netekla v Domečku voda. Nebo takhle – tekla dole v tom sklepě, že jo. Ale tam jsem ji nepotřebovala, potřebovala jsem ji v kůchni, abych mohla uvařit. Enemže Brtnik šteloval vodárnu a odvzdušňoval ji a voda tím pádem v trubkách nebyla. 

A tak jsme si šli teda hrát. Resp. spíš hravě cvičit, ale to je, jak já říkám o úhlu pohledu.  Ohaříky jsem rozesadila na pelíšky a Mousese uplacírovala na ten jeho, aby se nám tam nemotal. Však jeho chvíle taky přijde. 

Nejdřív jsem si vzala do parády Rumíčka a prosvištěli jsme si naše blbinky jako je cíplej pejsek a veverkáá a Rukulíbám milostpani a podobný nesmysle, střihli jsme to obývákovou poslušností, kde prim hrálo přepínáním povelu K noze a Fuss. Kdy povel Fuss je pro usednutí a chůzi u pravé nohy. To aby to neměl tak jednoduchý. Došlo i na výcvik psa zásahového, kdy se mi Rumíček zaparkuje mezi nohama, kde musí následovat směr mé chůze, lehat, sedat, zvedat se…….. prostě dělat zásahovýho Maliňáka 😀 . A na závěr jsme si procvičovali ťapičkování, kdy on sedí, já mu nastavím nohu a on do ní musí tou svou opačnou ťuknout. 

Ohaří dámy to napjatě sledovaly z pelíšku a těšily se, až budou vyvolány. 

Další na řadě byla Taliprtka. Hrnula se jak velká voda. Proto jsme to pojaly v trošku opačným pořadí, než u Rumíčka a daly jsme si jako první tu obývákovou poslušnost. S Tali pochopitelně v trošku jednodušším provedení, než u Rumíčka, neb jí se zatím – zcela nepřekvapivě – nepodařilo rozlišit povely K noze a Fuss 🙂 . Každopádně došlo k uklidnění – částečnému 😀 – a mohlo se jít kutit něco dál. Jako třeba otočky do všech světových stran, panáčkování, cípání pejska a vytváření veverky. Veverka byla její vlastní iniciativa, netušila jsem, že ji má v repertoáru! 😮 Závěr patřil u Taliprtky jejímu nejnovějšímu triku s názvem Domeček, aby taky jednou mohla dělat toho Maliňáka – nejspíš na důchod 😀  😀 . Ne, ale už jí to  proběhnutí mezi nohama, otočka a zaparkování se mezi těma nohama jde moc hezky. Tak to utužíme a pak se pokusíme někdy v dalším století jít dál 😀 . Fšak zrovinka tady nás netlačí nic.

Teda tlačilo.

Bubinka. Neb i ona se nemohla dočkat, až na ni přijde řada. Tady jsme to pojaly velmi , opravdu velmi volně. Bubrdle byla značně iniciativní a tak se nahrnula na plac a předvedla svou ŽÁÁÁÁBŮŮ! 😀 Pupik jeden otomilej, byla pochopitelně pochválena a volně jsme na tento cvik navázaly otočkováním. Zde mě mile překvapila, že pro tentokrát velmi rychle pochápla, že se má otočit i na druhou stranu. To byla novinka. Zpravidla dosti zmateně civí a nechápe. Nebo možná dělá, že nechápe 😀 😀 . Tuhle svou dovednost si nechala na pak teda. Před tím ještě svedla krásně chodit u nohy kuchyní  a jídelnou a sedat na povel. Což není zrovna její oblíbený povel a já ho po ni moc nechci – protože ty její noženky, že jo – ale někdy prostě zapotřebí je a tak jsme to po sto letech trošku procvičily. Spíš tak, aby se neřeklo. A pak jsme přešly k procházení mezi nohama. Zatímco minule jí to šlo moc pěkně, pro tentorkát se z ní stal nechápavý mezek 🙂 . Ono chápu, že to pro psa s ne úplně průbojnou povahou nemusí být snadné, ale právě proto to po ni chci. Aby si zvedala sebevědomí a neměla obavy z toho, že se člověk nad ní tyči a ona mu má projít mezi nohama. A aby měla nějaký cvik zábavný, jen tak procvičovací, který pro ni fyzicky nebude těžký, ale bude se u něj muset překonávat. Dneska se jí moc překonávat nechtělo, tak jsme si musely vypomoct prostě natvrdo….. pamlskama 😀 . Neb za ždibec masa, šel bych světa kraj, že jo…. tak to pak několikrát profordila sem a tam a byly jsme spokojený vobě. 

Posléze konečně došla řada i na nejmenšího – pouze tělem, to víme 😀 – člena smečky.  Vzala jsem Mousesovi jeho polštářek a šli jsme spolu procvičovat chození na místečko na povel. Šlo mu to moc hezky, tak jsem už nenápadně začala přidávat ten povel. A uvidíme, jak moc budeme posléze šikovní. Měla jsem radost z toho, že i on se rád připojil k naší zábavě.

Ta teda pro ohaříky ještě nekončila, protože na každého z nich postupně čekala jedna bomba. Tentokrát jsem ji ukryla pod hadr na kterém stává koš s dřívím. provoněno smolou a dalšími přírodními pachy. A dala jsem to dozadu na lavici. Netušila jsem, že to pro ně bude až tak složitější na hledání. Oba dva – Rumíček a Tali museli opravdu hodně hledat. Ale nakonec našli a stejnak tak Bubinka. Ta to dneska zmákla hned z první, zdá se, že už se do toho začíná taky dostávat.  

Akurát, když Bubi dohledala svou bombu (hned za rohem v předsíni 🙂 ) začala téct voda i nahoře v kůchni, nejen ve sklepě tedy a já tak mohla jít konečně vařit. V plánu byla hustá česnekačka, se spoustou opečený klobásy, staročeským špekem a sýrem. Udělala jsem ji nakonec tak hustou, že když jsme ji dojedli, bylo jasný, že už se do nás nic dalšího nevejde. Když už jsem u tý česnekačky – já ji nedělám tak, jak je obvyklé, že to šécko naházíte do vody. Kdepak. Pěkně rozehřeju sádlo, na něm cibuli, přihodím sůl, pepř a majoránku, chvililinku honím po kaserolu a přidám nakrájenou klobásku, špek, česnek, zas chvilinku potrápím a nakonec vhodím nakrájený brambory a šécko to ještě chvíli honím v tom kaserolu. A až pak to zaleju horkou vodou. A když je vařeno, naleju do hlubokých misek, přidám další česnek a posypu sýrem. Mňam!

No a když jsem tak krásně doplnila kalórije, šla jsem je zase propouštět do volného oběhu dolů do sklepa, kde jsem si pěkně zavytírala a zaposilovala při vynášení vody z Domečku. Na třídění textila tím pádem nedošlo, ale to nevadí, von nikam neuteče. 

Ani ohaříci nikam neutíkali, spokojeně si funěli na pelíšcích. 🙂