Šipka! Jsem Šipka!!
Říkejte mi Šipka. Žádná pacientka, žádná rekonvalescentka! ŠIPKA, ŠIPKA JSEM! Aspoň to tak teď o mě říká páník. Když pánčičce, která trochu chořela a byla o Vánočkách zavřená doma, vyprávěl o našem venčení. Že letím jako Šipka. Že se moc necourám za ním, že se mu ani nemotám pod nohy, jak je mým dobrým zvykem. A! Že si hodně čmuchám okolo.
A to je pravda! Celý je to velká pravda. Ulevilo se mi. Konečně a konečně můžu pádit světem. Letem. Kterak je mým největším zvykem. Ne jako pořád, to úplně ne, protože ano, svůj věk trošku mám. Ale mám hlavně radost ze života a to je nejdůležitější.
Bylo mi mizerně. Už podruhý tenhle rok, ale i tohle jsem zvládla. Musím přece pánčičce udělat radost, ne? Však byla taková trošku smutná. Ale už nemusííí, nemusííí. Je ze mě Šipka. A už zase hopsám, když mi nesou papání, už zase hopsám, když přijdou domů – a to jako hodně a dokonce!
Dokonce jsem zasejc řvala na páníka! On mě totiž hrozně zlobil. Říkal mi nějaký nesmysle, už se ani nepamatuju jaký, ale děsně mě tím rozčílil. Tak jsem mu od plic řvala do očí, co si myslím o něm a všech jeho předcích. A pánčička se tak smála! Říkala tuhle, že se jí stejská po tom, jak jsem furt řvala a pánik ji oponoval, že jen dobře, že hlučení nesnáší. A ona mu povídala, že když jsem řvala, byla jsem veselejší a že on mě umí rozeřvat. Tak to evidentně vyšlo. Rozčílil mě hrozně jako. A tak jsem si provětrala po čase zase hlasivky. Bylo to krásný.
A celý je to zasejc teď krásný. Běhám a lítám a chodím si po taky po zahradě a doma žebrám a motám se v kuchyni. Svět je zase krásnej. I pánčička to říkala.
Bodejť by ne, když jsem Šipka! Tak nezapomeňte, jsem Šipkááááááááááááááááááá!
…já než si zvyknu na tyhle příděly něžnosti a radosti, budu furt dojatá. chjo. co mi to děláte?
Přesně. Si po ránu nabrečim do kafe. Tak Šipečko ať Ti to ještě hodně dlouho řve i trýýská 🙂
No na to tady máme lék – stačí se začíst do starých Talireportů a dojetí hned přejde 😀
Ale ano, Bubinka má v sobě něco, co člověka rozněžňuje. Což je velmi patrné na páníčkovi. Pravda melduje jí pořád, že až zase bude výročí jejího příchodu k nám, pojede se do Hodonína a tam …. že jo…. 😀 , já ho furt peskuju, aby jí to neříkal, že ona moc dobře ví, co jí říká a pak jdu a vysvětluju jí, že von je cynik, že si z ní dělá jen legraci, že to nemusí brát vážně… a ona jde k němu a on jí pak říká nějaký roztomilý pitomosti 🙂 a ona si vrtí párečkem.
Mě se Brtníkův přístup ke psům líbí. Ano, je otázka co by dělal, kdybys mu ty psy nepředkládala ve zpracované podobě, ale za daného stavu ho minimálně ty dvě žerou. A pokud se nechá, klidně bych jej častěji vyháněla samotného s Taliprdkou – a ty si zatím v klidu užiješ ty dva zrzavý něžný vižláčky, bez potřeby dozorovat flekatici. Myslím, že by to prospělo všem. Ostatně kdybychom tam nebyli, mohla s ním jít sbírat to dříví 😀 (takhle se nám moc hodila jako socializační velká hodná fena, na to je fakt úžasná)
No když se nestavělo, tak jsme psy běžně semo tamo dělili. A já občas dělám to, že s nima skočím za humna a pak si je ještě vytáhnu každýho zvlášť. Ono to každýmu psu dělá dobře, když má páníčka občas jen tak pro sebe. 🙂
Voni ho dámy žerou. doma 🙂
To je super!
Jo, je. Moc.
Letem světem! Jen tak dal a co nejdyl! 🙂 :*
díky – vyřídím jí to. Bábrdli jedný, dneska mě “pronásledovala” protože se jí zdálo, že ranního mazlení bylo málo 🙂
tak at Šipce zůstane nový jméno co nejdý!
je to totiž moc pěkný jméno!!!!
hmmm-přemýšlmí jak bych přejmenovala Dafinu?lavička,nebo pařez,nebo zloděj?
jsou to 3 věci co ji baví nejvíc-ukazovat lavičky a pařezy a krást:-)
Rytíř Lavice – jako v tý pohádce 🙂