Ešivá jste šel někdy někdo v papučích venčit do přírody?

V listospádu? Asi nejspíš ne, když nemáte Bubišku 🙂 . Páč to vona způsobila, že jsem na tuhle sobotní odpolední, či spíše podvečerní procházku vyrazila takto nevhodně nejen obuta, ale i oblečena. Jako nebyly to dovopravdy papuče, protože to zas jako ne, že bych v domácí obuvi loncala takhle po krajině, nicméně to byly skoropapuče – takový ty plyšem vystlaný gumový nazouváky. Chodím v nich po zahradě, když jdu třeba pro dřevo, nebo do dílny pro zeleninu. Na tuhle cestu  jsou tak akurát.

Na venčení teda nikoliv. Stejně tak jako slabá mikina. Ta vás v listopadový podvečer rozhodně nemá šanci zahřát. Enemže, kdo to měl jako tušit? Že budu potřebovat nějaký to lepší obutí a odění? Však jsem vyrazila ven jen s Bubinkou, která přece teď  nechce moc chodit ven. 

No nechce. Asi ovšem pro tu sobotu změnila názor. Jen mě na to bohužel zapomněla upozornit. Takže ona sice svůj kabátek měla, já ne 🙂 . A botky ona, na rozdíl ode mne nepotřebuje. Takže tím pádem pro ni bylo šécko cajk a prej, že nepůjdem jen na zahradu.

Fajn, tak skočíme tedy na loučku za silnicí. Měla jsem radost, že má zájem. Pak dál jsem sice taky měla radost, ale bylo mi při tý radostnosti dosti zima 😀 . Neb důchodkyně a pacientka v jedné psosobě vyrazila jak zátka vod žampuňskýho do prostoru. 

Pravděpodobně z radosti, že mě má jen pro sebe. Nebo nevím proč. Ale každopádně to rvala kolem hřbitova ke koňskejm ohradám, kde nechala svou bobkovací vizitku. Předpokládala jsem, že tím tady skončíme, protože našla vhodné místo, kde si ulevit.

Neskončily, ale ulevilo se jí určitě. Protože to pak nakopla za ohrady dál. A nezastavila se ani na první louce, kterou navíc celkem slušně prošmejdila, pročuchala, ale pokračovala, tak jako zadumaně trošku, dál. Na druhou loučku, kde jsme též provedly průzkum teréna a za lehkého poklusu pokračovaly dál.

To už se šeřilo a mně byla fakt kosa. Ale……zkažte jí to, když si to tak užívá. Na konci louky jsme potkaly nějaké lidi, ke kterým hned zvědavě zamířila a jala se prozkoumávat jakýsi nářadí, který vlekli s sebou. Nechala se podrbat a tvářila se, že takové pozornosti se jí doma nikdy nedostalo. Koza jedna prolhaná 😀

Pak jsme musely prozkoumat i tu třetí louku teda. Kdyby bylo na ní, přepálíme to dál a domů už se asi nikdy nevrátíme. Jenže mně byla ta zima. Jí se to cupitalo se softšelkou na zádech. Ale co já. A to jsem zatím ani nezmínila skutečnost, že obuv, kterou jsem měla na nohou, tou dobou jíž značně prokřehlých,  rozhodně nebyla určena pro pohyb v lehce přerostlé, zato ovšem velmi mokré trávě. 

Vlastně se divím, že jsem tenhle malovýletíček neodskákala. Asi mě hřála ta radost z toho, jak si pěkně cupitá prostorem a je ráda, že je venku. Spokojeně dofordila domů a šla si lehnout k teplý peci.

A já?

Já jsem vzala Rumíčka, Taliprtku a hlavně holinky  a bundu a šla ještě na druhý kolo  s nima. Vydělali na tom, protože mi byla zima a byla jsem prokřehlá, dali jsme si velmi dlouhé boje o přetahovadlo. Pak už jsem se tedy doopravdy zahřála 🙂