Jak jsem psala – počasí si z nás dělá srandu a vrchní tesař s Brtnikem si vymysleli ten vikýř vyzděný. Takže zdrženíčko a komplikace, ale je to mnohem lepší řešení, takže není nad čím dumat.

Ani na to není čas, protože se musí zdít, zdít, zdít. A zase zdít. A na to potřebujete cihly. A ty cihly musíte koupit a nějak dopravit domů. Blbý je, když selže doprava nákladní. Neb má pan majitel zaslouženou dovolenou. Takže zbývá co? No úplně blbý řešení. Navozit to domů na vozíku. Který má ovšem takovou jako omezenou kapacitu. Takže to znamená – naložit část palety, odvézt, složit, vrátit se, naložit část palety, odvézt složit……….. a takhle dokolečka. A znamená to ovšem taky to, že………….. že tu cihlu vezmete xkrát navíc do ruky. A není to cihla jako cihla. Je to obří cihla, co váží 18 kg.

Ale! Naši tesaři jsou nejen šikovní a taky ftipný, ale jsou i kamarádský, takže pan majitel firmy nabídl Brtnikovi, s kterýmu jsou už kámoši,  že mu pujčí takovej ten vozík na žebříku. Huráááááááááá!! Ani nevíte, jak já jsem byla ščastlivá!! Krása, krása, krása, nebude muset každou jednotlivou cihlu tahat po žebříku nahoru na střechu.  Aspoň tohle nemusí dřít. Obzvlášť s tím rozšmelcovaným kolenem. To byla pro mě úleva.

Na chvíli. Pak mě úleva opustila, páč jsem se vnitřně rozhodla, přes to, že mi bylo jasný, že díky váze cihle to nebude žádná sranda, že mu prostě musím pomoct. To jsem mu ale neříkala, hodlala jsem ho postavit až před hotovou věc. 

On zatím musel postavit ten dopravník. Návod měl, ale protože to prozatím nikdy nestavěl, tak to zabralo spoustu času. Takovou spoustu času, že jsem každou chvíli čekala, že prohlásí, že na to kašle a bude to tahat radši růčo. Znám ho. Modlila jsem, se, aby se zadařilo. No nakonec – opravdu už těsně před tím, než tohle chtěl prohlásit, se to povedlo a dopravník byl připraven k akci.

A já taky ovšem! Bez milosti jsem postavila pana stavitele před skutečnost, že já budu dole ty cihly nakládat a on je nahoře bude vykládat na potřebný místo. Radši jsem ani nedumala nad tím, co na to řeknou moje záda. Že budou nas……štvaný, bylo jasný. A! Proto jsem prosíravě vyštrachala takovej ten zpevňovací masážní pás a utáhla si ho kolem pupku (aspoň na chvíli nebylo vidět, jak moc sem klustá 😀 ) a šla jsem do boje.

Popravdě – je to těžký jako kráva těch osmáct kilo. To si řikáte už při tý první, druhý, dvacátý. I tý čtyřicátý, kterou nakládáte. Měla jsem radost, že stavitel ani moc neprotestoval a přistoupil na to. Nerad, velmi nerad, ale přistoupil. Měli jsme to komplikovaný ještě tím, že na “dvorku” stál obří kontejner, který zabíral téměř celý prostor. A cihly byly úplně někde jinde, než se nakládaly. Takže je tam bylo nutno dopravit. A……….. rudánek neprojel. Bohužel. Takže jsem navrhla, že se to bude vozit na takovým tom stěhovacím prkně se čtyřma kolečkama. Ani to jinak nešlo, když to člověk nechtěl tahat po jedný k přepravníku. 

Tak první stěhovací prkno vydrželo asi tak dvě? Možná tři jízdy, pak se vysypaly ložiska a urvalo kolečko. Takže prkno letělo. Naštěstí máme ještě jedno. A to jsem požádala Brtnika, aby k prkénku byl laskav a naložil mu místo 4 ty cihle enem 3. Kupodivu poslechl a vždycky mi vystavěl komíny 4x po čtyřech cihlách  a šlo se posílat. Naposílali jsme jich tam těch zmíněných 40 kousků. To máte 40×18 = 720 kg! 720 kilo jsem vzala do ruky a naložila. A to ještě nebyl všem dnům konec. 

Zatímco se Brtnik štrachal nahoře, popadla jsem stěhovací prkno, naložila na něj vždycky jednu tu cihlu, rozběhla se v předklonu přes dvorek- neb za ním je terénní vlna a já potřebovala mít rychlost, abych ji vyjela, prosvištěla kolem kontejneru a vydrandila s cihlou na prkně k místu nakládky.

Takhle jsem přetransportovala sama dalších 14 cihel, který jsem naložila a vyložila. To máte 2x14x18 = dalších  504 kg. To máme dohromadyyy, dohromadýýý – 1224 kg. Já sem vodtahala v rukouch víc jak tunu???? 😮 . No tak to jsem na sebe teda byla hrdobec. Hlavně proto, že záda k mému překvapení neprotestovala 😮 . Je pravda, že jsem se snažila poctivě zvedat na Zarembu. Tedy z podřepu, zatnutý břicho a netahat to zádama, ale nohama. A plus ten pás. Ovšem i tak, byla to šichta a já musím svoje záda teda pochválit.  Nečekaně překvapily.

Takže cihle byly nahoře a mohlo se začít zdít. Jak vo život, protože bylo nutný co nejrychlejš to postavit, aby tesaři, který prozatím měli to, co mohli udělat, hotový mohli pokračovat dál. Když počasí dovolí, teda.