Javor je krásnej strom.

Ať “obyčejnej” babyka, nebo  jasanolistý, nebo ty všemožný japonský a zahradní kultivary. Pro ty má velkou slabost Brtnik. Takže jsem mu třebas kdysi k narozeninám, když tady ještě nebylo úplně vše k sehnání, vydupala ze země a sehnala krásnej exemplář javoru pensylvánského. Máme oba ke stromům úctu obecně.  Jsou to nádherný – se nebojím říct – bytosti. A leckdy hodně statečný a skromný. Dokážou žít v neskutečných podmínkách a odolávat lecjaké lidské brutalitě. A lidi – jak jinak toho využívají. 

A bezohledně z těchto krásných bytostí dělají trpaslíky a mrzáky. Ve formě bonsají. Já se přiznám NESNÁŠIM BONSAJE, NESNÁŠIM! Jsem člověk svobodomyslný a velmi se mi příčí zavírat a bránit životu. A to přesně bonsaj je. Strkat stromy, které umí být velikány do pidi mističek?? A ještě je při tom týrat tím, že jim pravidelně zastřihuju kořeny – to, co stromům dává život? A těžit z toho, že strom se s tím vyrovná? Fuj a ble. (Bonsajisti neprominou, mám prostě takový náhled no) .

No a když jsme byli s Brtnikem vybírat jeho narozeninovej dárek ve velkozahradnictví, bylo jasný, že odtama neodjedeme jen se Sjůzn -neboli magnolií odrůda Susan, kterou si přál. Bylo jasný, že tam toho koupíme trochu víc, nějaký ty kytky taky, že jo… 

No jo! Ale! To by nesmělo dojít k osudovýmu setkání. Jezdili jsme si tak s tou kárkou, do který si člověk v zahradnictví dává zboží a dojeli jsme do nejzažšího kouta. A tam stál. Javor. Krásnej. V misce!! Odsouzenej k tomu živořit a být neustále zastřihován ze všech stran. No to mě prostě zabolelo. A propadla jsem hroznýmu nutkání ten strom zachránit. Ale jako opravdu hroznýmu. Mám výhodu v tom, že Brtnik miluje stromy a tak prostě jsme to cítili obratem oba stejně a po velmi krátkém váhání mířili tam, kde jsme pak i skončili. Že ho tam nenecháme, chuderu.  Ehm, ona ta cena nebyla malá. A taky prostě stavíme, zahrada je jeden velkej bordel, jediný zázemí pro kytky je ten pomalu vznikající záhon………… ale…………. dopr…. přece ho tady nenecháme. Já…. nemůžu ho tam nechat!!!! Odjeli jsme, vrátili se. A myslím, že ještě jednou takhle, ale to si nejsem jistá. Nicméně šla jsem se zeptat, jaký podmínky mu musím poskytnout, aby byl ščastnej.  Stejně jako u psů a zvířat jsem chtěla do toho jít, jen, když budu mít vhodné podmínky.

Odchytla jsem maníka, co tam pracoval a shodou okolností to byl člověk, který má javory taky rád a tenhle druh je jeho oblíbenej. A tak kvitoval moje rozhodnutí vysvobodit toho nebožáka z misky a dát mu to, co si zaslouží. Věnoval se mi dlouze a dopomohl mi tedy k rozhodnutí, že: JO, BEREME HO. Nedívala jsem se radši na tu cedulku s cenou, protože ta nebyla rozhodně hezká 😀 Ale! Byla jsem ščastlivá! Brtnik měl taky radost a mohli jsme v podstatě klidně tvrdit, že to je další narozeninovej dárek, abychom si odůvodnili tu cenu. U kasy nám krasavce pro transport zabalili a já se těšila, jak ho z tý misky vyndáme.

Museli jsme se ale nejdřív rozhodnout, kam poté s ním. Volně do země? Nebo radši do květníku, aby nejdřív zesílil a byl chráněný? Pomohla mi naše firemní paní zahradnice, kterou oblibuju a pořád z ní tahám nějaký rozumy a vykládám si o kytkách, když k nám zavítá. Pravila, že nejdřív do velkýho květníku a až ho obsadí, tak pak šup do země. A taky mi poradila, že tyhle stromy potřebují výpar -tedy aby byli někde u nějaké vodní plochy, lépe snáší potom vjédra. Šecičko jsme probrali a mimo jiné jsme dospěly k tomu – teda já ne, paní zahradnice -, že stromek bude cca pětiletý. 

Chudák pět let už ho takhle tejrali. Tak šup, teď si začneš užívat, hošíčku. Brtnik vytasil ten největší obří květník, který jsme měli v garáži po palmě a krásně ho do něj usadil. A poté instaloval pod velkou třešeň, kde bude mít stín i světlo, ale ne úpal. A já mu tam hnedle nainstalovala aspoň malinkou vodní plochu. 

Tu neustále doplňuju, stejně, jako neustále doplňuju vodu panu Javoru do květníku. Vypadá to, vypadááá….. že se mu u nás dobře daří, protože neuvěřitelným způsobem rozpažil a strááášlivitánsky narostl. Brtnik mu už i koupil óserko, který už i částečně zabudoval do země. Ještě to musí dodělat, ale až to bude, napustím ho s radostí vodou a milej pan Javor dostane úplnou svobodu. Moc se na to těším. Už to nebude trpaslíček, bude to velkej pan STROM.

A tady je – krasavec. Ta poslední fotka je mistička v které ubožák byl. Není o moc větší, než miska na polívku.