Fascinuje mě jak zvířata dokážou uvažovat, vymýšlet si a dokonce i organizovat.Rumíček je profesor. To víme. Rumíček je hračička, to taky víme. A když se tyhle dvě věcí spojí, tak z toho vyjde pokaždý něco zajímavýho. Teď naposled to bylo o tom, že Rumíček dokonale vyladil jeho hru s žužlobalonkem. Začalo to tím, že se ho naučil pouštět ze schodů. Pak jsem ho naučila, aby si ho pouštěl kolejnicema pro kočárky, který vedou z naší podesty dolů. No a pak už to rozjel sám a ve velkým. Jak je někde vhodnej kopeček a on má žužlobalonek, jde si ho pouštět. A vydrží si s tím hodiny, tak jako vloni v létě u rybníčka před Hostivicemi, kde jsme strávili značnou část procházky.
No a tuhle ráno dodal kopečkový hře zcela nový rozměr. Začal tak jako vždycky. Což znamená, že popadne žužlobalonek, vyběhne na kopeček, balonek opatrně umístí nahoře a jakmile se balonek vydá dolů, pomalu ho doprovází. I proto je nutné vybrat vhodný kopeček. Páč ono není kopec jako kopec, musí mít ten správný sklon, aby balonek běžel tak akorát, aby ho Rumíček mohl doprovázet krokem pasoucí bordery. Jak to vezme moc velkej švuňk, není to ono a musí se najít lepší místo.
Tenhle kopeček, kde se nalézá i vzácná myšoďurka, kterou musíme vždycky řádně prozkoumat, je vhodný kopeček. “Léty” praxe ověřený :D. Rumíček si vyběhnul nahoru, položil balonek a vydali se spolu dolů. Pod kopečkem drapnul balonek a šup zase nahoru. Stála jsem tam a usmívala se na něj. Asi jsem mu přišla nevyužitá, nebo mě chtěl prostě do hry jen tak zapojit, to nevím, ale udělal něco, co doteď ne.
Doprovodil balonek jen do dvou třetin kopce a zastavil se. Nechal ho doběhnout dolů a čekal v pozici ležícího střelce. A díval se významně na mou maličkost, na balonek, na mě, balonek. Jen tupci by nedošlo, co se od něj očekává. Takže jasně, šla jsem a čutla do balonku, až vylítnul nahoru na kopeček.
JOOOOOOOOOOOOOOOOOO! Vymrštil se jako zrzavá pružinka a letěl za balonkem. Blaženej jak Blažej se vracel nadšeně zpátky s hubou plnou balonku. Máchal ocáskem do všech stran a kukadla mu svítily jak baterky. Pravděpodobně nadšením, že nejsem úplně pitomá a pochopila jsem to hned z první. Však jsem na sebe taky ale nezřízeně hrdá! 😀 . No ale hlavně jsem hrdá na Rumíčka. Protože si vymyslel hru a zorganizoval jí tak, aby mě do ní zapojil. Takže jsme tam na kopečku – teda já vlastně pod kopečkem 😀 – trávili zase značnou část ranní procházky. Páč Rumíček je pochopitelně novou verzí hry uchvácen. A kdyby mohnul, tak se odtama nehnul 😀 a čutáme tam ještě teď.
A byla tam ještě jedna věc, která dokazuje, že všichni ti, co pořád říkali, že zvířata nepřemýšlí a řídí se jen pudy, jsou vedle jak tak jedle. Když se hra přesunula do míst, kde je myšoďurka, kterou chrání tři habry, tak se mu balonek zasekl u paty jednoho stromu. Koukal na něj a kdyby bylo víc času, nechám ho, ať si to vyřeší sám. Takhle jsem mu napověděla:
“No vezmi ho a dej ho stranou.” Lidská řeč, lidský uvažování, jak by si s tím asi tak měl poradit pes, který je ovládán jen pudy a nebo strohými povely a lidský řeči přece ani za mák nerozumí. No poradil. Udělal totiž hned poté přesně to, co jsem říkala. Vzal ten balonek a dal ho stranou. 😀 A tím pádem mohla hra pokračovat. Když se psem komunikujeme na určitý úrovni, značně se mu rozšíří slovní zásoba z lidský řeči. Těžko se takhle domluvit se psem, kterému se lidi moc nevěnují. Ale ti jedinci, kteří jsou skutečnou součástí našich životů a mluvíme s nimi, jsou schopni porozumět mnohem víc, než se nám kdy zdálo. Však taky já do těch čoklidů mluvím jak do rádia, tak to by bylo, aby nebylo, ne? Vždyť už i Tali, kotcový pes s kterým se nikdo nenimral, má dneska mnohem větší slovní zásobu, než jen strohé povely. A taky se díky tomu proměňuje.
Šikovný Rumíček, šikovný. A pánčička umí Rumíčka poslouchat?. A souhlasím s tím, že si pejsci umí rozšiřovat *slovní zásobu* pro pochopení významu slov.
My se s Rumíčkem posloucháme navzájem. Však on je povětšinou rozumný pán, tak je nutno ho poslouchat 😀 . Tali je přesně důkazem toho, jak důležitý je, aby pes žil se svým člověkem v těsným kontaktu.
Teď si uvědomuji, že vlastně nevím, jak jste k Tali přišli. Z útulku nebo od někoho kdo se jí chtěl zbavit jako neperspektivní pro myslivost?
Bé je správně. Když umřela Bubinka, byl Rumíček hodně smutnej, pomohla dovolená v Novohradkách, ale s návratem do Prahé se to zas vrátilo zpátky. Já hledala dospělou fenku, tak třeba pět let, ohaře, nejlíp vižlu. Páníček chtěl němce a štěně. říkala jsem mu, že neměc je jiná liga….:-) Jeli jsme se podívat na štěňata, ten zelenej pán mu naštěstí potvrdil to co jsem mu říkala, ale měl tam – hahahahahaha – desetiměsíční fenku, která se pro myslivost nehodí, protože zvěř ji nezajímá . Mno tak to ona se nezajímala, to jo, ale o lidi, se zvěří to má krapítek dost jinak . 🙂
Takže puberťačku, nesocializovanou, odstrčenou……
Tak to je dobrodružství. Ale je vidět ten kus práce a to tě musí hřát u srdíčka. Ona bude taky skvělá. Jak dlouho je u Vás?
Ano, magorská nesocializovaná a šílená, osypky z ní měl velmi rychle i Rumíček, kterej z ní chytil záhy tiky. A nejen on-skoro žádný pes se s ní pro její magorskej projev nechce kamarádit. Ale i v tom už se zlepšila. Už rok a něco ji máme. Ono kdyby byla jednopes, bylo by to snažší na vytvoření vazby, protože takhle ji to logicky prvotně táhlo k Rumíčkovi. Taky by bylo víc času a prostoru pro ni samotnou, bylo by to zkrátka jednoudušší.
Jsem odmala zvyklá, že se se zvířaty hovoří. Babička víc, děda méně mluvili ke všem zvířátkům, která se v záhumenkovém hospodářství vyskytla – kůň, kravka, koza, ovečka, samozřejmě kočky a pes a nakonec i králíci a slepice. Když nad tím známí kroutili hlavou, babička říkala “Když jim to vyložim, voni to rozuměj.” :o))
Babička měla svatou pravdu, zvířata nejsou tupci, když se s nima mluví, tak na rozdíl od nás, oni nám rozumí. My jim tolik už ne. I když něco je jasně čitelný – jako teď mi poslala kamarádka video, sestříhaný záběry společnýho života psů a koček. A rozstřelila mě scénka, kdy kočka sedí na lavici- zrzomourek je to. A přisedne si k ní mix bull plemene. Ale přisedne si tak jako mimochodem, spíš, že tam vůbec ani není 😀 dívá se jinam, evidentně má svoje zkušenosti. Nicméně ten výraz kočky !!!!! 😀 😀 bože, já myslela, že scípnu, jak jsem se smála. Tam bylo jasně napsáno – COŽE?? TOHLE NEMŮŽE TEN IDIOT MYLSLET VÁŽNĚ!!! JAK SI TO VŮBEC MŮŽE DOVOLIT, PLEBS JEDEN? Chybělo jen to, že v údivu zatřepe hlavou. A jednu slušnou mu vyťala. Pesan tak jako mávnul tlapou, jak kdyby : “se nepotento, huso” a šel pryč. Ale líto mu to bylo 😀
Ten anonym výše jsem byla já, nebyla jsem přihlášená 😀
Jj, s tím povídáním, taky musíme působit jako řádní magoři. Nikde nikdo, jen já a pes a huba mi jede o 106 😀
S Tali jste na více než dobré cestě, vždyť už se s ní chce kamarádit i yorkšírek (jestli jsem to nepopletla) a Tali k němu byla “milosrdná” 🙂
No co s povídáním, já jim občas i zpívám 😀 😀 . A hovadiny, hrozný hovadiny, jako že třebas: Rumíček, pupíček, to je moje potěšení, Rumíček, pupíček, to je pipina! a nebo Talinkaa malinká, to je moje potěšení, Talinkááá malinká, to je pipina…. ehm, ehm… 😀 Jenže voni se vždycky tak radujou! 😀 Možná nejvíc na konci, když přestanu 😀
Biźónek to byl,malej dravej biźónek, co zabíjí jorkšírky 😀 Ona na ty psy působí – asi díky velikosti a těm flekům a chování – trochu drasticky. Když jdeme z polí, míjíme areál, který hlídá dost drsná rotvice. To má člověk pocit, že by vyvrátila ten plot. Ale jak se tam objevíme s Tali, v tichosti to otočí a zmizí za hromadu bordelu.
se vždycky tak radujou! Možná nejvíc na konci, když přestanu
Kdybych zpívala já, naučila by se Adél prosit, abych přestala 😀 😀 😀
s Tali, v tichosti to otočí a zmizí za hromadu bordelu.
😀 😀 😀
a mohly byste spolu s Adelínou vystupovat na Karlově mostě, a to by byl přivýdělek!!!!! 😀
S tou RTW fenou, já myslela, že to byla náhoda, ale ne, je to tak vždycky. Spousta psů-i velkých má s Tali potíže.Bych si tipla, že hodně kvůli těm flekům.
Petro,moc se mě líbí to vaše povídání o životě se psy,čtu vás opravdu dlouho.A ten dnešní příspěvek mě vybudil k napsání příspěvku.Já si taky se svými zvířátky povídám a oni mě rozumí.A kdo říká,že zvířátky nemyslí,nikdy opravdově se zvířátky nežil.Mě Rita překvapuje velmi často tím co vymyslí.
Ritiště vítám a moc děkuju za pochvalu. Je to dobře, když si s nima povídáme, byl by jejich svět a život o dost chudší. Žijí s námi, nemají tolik možností komunikovat se svými druhy – pokud někdo nemá víc než toho jednoho – a tak jim to musíme umět vynahradit, aby jejich svět nebyl “tichej” . A prostě je to vidět ten rozdíl.Na Tali je to hrozně vidět. Já jsem právě v těch začátcích byla nešťastná i z toho, že je nulová komunikace. protože bez ní to nejde. A teď mám na mysli komunikaci normální, ne povelovou, prostě vzájemnou.
a ja si myslela, ze vyhoda tehle hry je, ze se unavi sam bez toho aby unavil i tebe 😀
No já taky…. donedávna 🙂 . Už mě zapojuje běžně, dneska zas. A ještě to vymazlil dál. Pokud to chytí hned jak to kopnu, neplatí to 😀 😀 .