Našla sem ho. Jaro jedno.

Helejte:

Je zatim malinký, takový nemluvňátko, ale je tu. Sice jen na chvíli, páč kvetou trnky a tak je jasný, že přijde ledovej zářez, ale je tu!

A já si díky tomu užila v ouderek krásnou procházku, opravdu krásnou. I proto, že jsem s sebou neměla zločineckej gang fleků, ale hodnou flekatou psí duši.  A to pak dělá dobře tý mojí duši. 

Bylo opravdu nádherný odpoledne. Sluníčko už sice nemělo takovou sílu, jako když jsem si šla po poledni pro oběd, ale pořád pořád se na ty louky usmívalo – tam kam dosáhlo teda. Asi se usmívalo ze stejný radosti jako já, páč Taliprtka se ten den opravdu překonávala a věc nevídaná – přišla se několikrát sama přihlásit. Oj joj, to byl státní svátek teda. 

Rumoušek byl ščastliv protože jsem mu po dlouhý době vzala s sebou jeho miláfka- žužlopichlobalonek. A tak výskokoval, běhal za ním, lítal za ním, nosil si ho a netížilo ho nic. Stejně jako Bubrdlínu, která hopíkovala buď kolem mě a nebo, když se na můj vkus rozutíkala moc, stačilo hvízdnout na píšťalku a už se vracela. To stejný Tali.

Na louce proti lesu jsem nás sešikovala a chvíli jsme si hráli na hledání balonkůch. Fšicí. I Bubišková. Ta tedy jen na krátké vzdálenostě, ale taky si hledala. Natočený to nemám a tak použiju jedno starý vídejo, kdy jsme s aportíkem začínaly . Nehledejte v tom žádnou krásu, my jsme rády, že jsme rády a hlavně, že nás to bafčí:

Pak nás taky bavčilo to stopování zajíce. Jsem fakt ráda, že zatím je to vždycky jen o čerstvý stopě, na kterou společně vyrážíme. A já na ní můžu Bubrdlíně ukazovat, že po ní chci, aby se mi věnovala i v momentě, kdy má stopu v hlavě a především v nose. To je slušnej pokrok, protože v těch začátcích mě nevnímala ani omylem. Tak jí musím pochválit, že se hezky snaží. Vždycky, když naše stopování ukončím, rozhodím jí /a pochopitelně i ostatním/ pár pamlsků do trávy, aby se přesměrovala na hledání něčeho jinýho a posléze už vyrážíme jiným směrem, než pokračoval milej zajíc. A baví mě to, baví. Protože stejně jako Rumíček i ona ráda spolupracuje a je vidět, že to opravdu děláme všechno společně a má tak vlastně zábavu, nenudí se. A to je podstatný, páč když se pes nudí, vymejšlí obvykle bejkárny, že jo.

Pro dnešek nevymejšlel bejkárny právě vůbec nikdo, a tak jsme mohli slastně sosat počínající jaro. A já doufám, že se nám po tom trnkovým období zase vrátí a hlavně, že nebude nějak moc rychlý. Miluju pomalý jaro, nechci mít v květnu třicet stupenců ve stínu. Tak snad se letos zadaří.