A zase doslova 😀

V sobotu se nádherně vyčasilo. Lůkcůs jarní počásko. Přesně takový, který jsme potřebovali na to, abychom strávili den na zahradě. Na zahraně na chalupě. Protože tam na nás čekalo habakůk práce. Shrabat listí, ostříhat keře, stromy, očistit záhony. A to není na chvíli, ale opravdu na celý den. A když ho tam navíc s námi mají trávit i ohaříci, zvlášť postarší Bubrdlína, potřebujete příjemný počasí. A přesně takový fakt bylo od rána.

Jak vymalováno. Opravdu.

Ovšem jen do chvíle, kdy jsme – už sbalení – skoro vyráželi a Brtnik, ještě, že se podívá kontrolně do čistírny, a vymění tam ten filtrovací pytel,  že aby na to nezapomněl. 

Tak.

Ještě, že to udělal.

Zjistil, že něco je špatně. Pak zjistil, že čistírna je ucpaná.  Vyměnil koš a, že další bude řešit, až se vrátíme.

Ještě, že já jsem udělala.

To, že jsem ho dotlačila k tomu, že to bude řešit radši hned, protože kdyby to nebyla banalita, tak až se vrátíme – večer, bude toho mít plný brejle a bude se mu to řešit hůř.

A…………….to jsem nevědíla, že by se mu to řešilo sakra hůř, než hůř. Prostě jen intuice. Kupodivu neměl ani moc otrávený obličej. Chápu ho.

Po chvíli byl myslím rád, že na mě dal. Zjistil, že stav je ještě mnohem horší, než si myslel.

A bylo nutno náš odjezd odpískat. Uklidila jsem zase všechno zpátky a lifrovala nebohý ohaře domů. Aby se tam nemotali.  Protože bylo dosti nervózno. Když nemáte čistírnu nemůžete na záchod, nemůžete se umýt, nic.

Pak jsem zjistila u Brtnika, jestli tam budu něco platná. Moc a moc jsem tam chtěla být platná, ale nebylo by to bývalo moc vhodný. Brtnik v klinči, potřeboval hlavně klid na přemýšlení a řešení. Nemá v takových chvílích rád společnost. Mně vždycky vadí, že je na takový situace de facto sám. Co jsem asi tak platná, že jo.

Ale mohla bych – kdybych popadla ohaře a jela aspoň něco dělat na tu chalupu. Tak zase všechno ven a pojedeme. 

Brtnik mezitím zjistil, že ale asi bude potřebovat zajet pro spoustu věcí do Hrombacha. Takže zase všechno zpátky a nepojedeme nikam. Auto bude potřebovat on. Ešče, že jsem nebyla moc rychlá a neodjela. Přeopatrně jsem zjišťovala, zda bude stát o mou společnost. Nevypadalo to.

Dobře.

Vezmu teda ohařiska ven. Vypravila jsem nás, vzala si klíče, abychom se dostali domů a nechala toho nebožáka tam. Ne, že bych byla tak nezodpovědná, ale prostě nemá to rád, chce mít na řešení takovýchhle katastrof většinou klid a samotu. A k tomu ta banda chlupatá úplně nepasuje.

Vytáhla jsem ohařiska na louky a tam jsme si hráli. Nechtěla jsem nás táhnout někam daleko, pro případ, že se bude hodit buď moje pomoc, nebo aspoň moje podpora.

Ten okamžik nastal, když jsme se vrátili. Tou dobou už Brtnik věděl, že rozsah je fakt velkej a budeme potřebovat nějaký čerpadlo, hadice a jiný propriety, abychom to zvládli. Ne, ne zvládli, aby on to zvládnul 🙂 . Já jen  můžu dělat podržtašku. A pokud tohle nevyjde, je to průser a musí jít celý to, co je pod zemí ven, takže bagr a jiný záležitosti. Jediný, co bylo pozitivní byla skutečnost, že jsme nezrušili jímku po žumpě a je kam přečerpávat z čistírny. Pak se zavolá vývoz žumpy a nejsme díky tomu totálně bez možnosti si dojít na záchod a umýt se. Fajn zjištění, že nejste úplně v háji. 

Fajn bylo i to, že už stál i o společnost, takže jsme se do toho Hrombacha vydali spolu. A bylo to jedině dobře, protože přišel aspoň trošku na jiný myšlenky. A navíc tam jsem byla platná. Protože se mi  zcela náhodou, když už to vypadalo, že tam nepořídíme a budem muset vymýšlet něco jinýho,  podařilo najít čerpadlo, který by se nám mohlo hodit na ten účel, co jsme potřebovali. Nejen odčerpat a přečerpat, ale taky dostat vodu do toho podloží a to propláchnout a vycucnout.  Povolán pan prodavač, kterej nám to odsouhlasil. Do koše přihozeny ešče různý hadice, který se budou různě strkat tu sem, tu tam, nějaký to šroubení, aby se to dalo spasovat a ještě nějaký propriety a mohlo se jít. 

Koupit jiný nezbytnostě, který s tímhle průšvihem nesouvisely, ale potřebujeme je koupit už delší čas. A ty nám při nákupu poskytly možnost poslat myšlenky někam jinam, než se v současnosti nalézaly. Nějaký ty víka na bedýnky ve sklepě, drogoška potřebná na chalupu, až tam pojedeme, koupila jsem si pelargošky a kytičku jednu, Brtnik si pořídil taky nějaký věcičky a částečně vyklidněný jsme mohli jít na oběd.

Časovýho  prostoru  nebylo moc, ale k číňanovi, kterej dělá moc dobrý nůdle se to stíhalo. A i muselo, bylo mi jasný, že i když doma mám navaříno, tak jakmile dorazíme, nebudu mít s jídlem šanci. A při zpáteční cestě jsme se stavili ještě pro kafe-nekafe. Z automata. A to z jednoduchýho důvodu -sice to není kafe, ale zrovinka z tohodle automatu je to moc dobrý pití. Je pravda sladký a je to rádobykapůčo, ale pro tenhle účel – tedy vylepšen nálady a doplnění ztracený energie je to geniální tah.

Po návratu jsem popadla ohařiska a vypadla s nima ven. Aby měl Brtnik klid. A když jsme se vrátili, šupla jsem jim nejdřív žužlání. Fšicí si polehali na svoje zánovní matrace, který s podzimem dovalili hodná Dennyky s Romanem. Když pak ohaříci dochroustali, vzala jsem je  rovnou domů, žádný loncání po zahradě, bohužel, tady byste se mládeži jen motali. A šla jsem konečně pomáhat Brtníkovi.

Ten už byl zrovinka optimističtější nálady, neb – se mu, ač se to zdálo dost nemožný,  podařilo proudem vody natlačit ten veškerej sajrat z potrubí před vsakem opačným směrem zpátky do čistírny. A to byl významnej krok, velmi významnej. Umožňoval totiž následný proplachování a odčerpávání z podloží. A tam jsem právě byla už co platná i já. Buď jsem lila hektolitry vody do potrubí, nebo jsem  naopak pomáhala s přečerpáváním, či případně dolejvala vodu do čerpadla. Byla už hodně dlouho tma a taky pěkná zima, když jsme zjistili tu ščastlivou věc, že voda jednak klesla a druhak, že se vyčistila. 

HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ, HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ A STOKRÁT EŠČE HURÁ!

To byla taková úleva, taková hrozně velká úleva. A jakou musel pociťovat Brtnik, to si asi ani neumím představit. On měl radost velkou už v tom momentu, kdy se to podařilo natlačit zpátky, já ešče ne, protože se nevědílo, zda a jak se to podaři vyčistit v tom podloží.

Ještě, že nepijem. Asi bychom se zkalili jak ocel 😀 😀 . Tož na chalupě jsme teda nebyli a neudělali tam nic, ale hlavně, že se podařilo to vyřešit. A na chalupu se pojede holt jindy, podle toho, jaký bude počásko.