Když jsem dneska otevřela email, dozvěděla jsem se jednu z nejsmutnějších věcí, kterou se člověk může dozvědět.
Odešel nenávratně někdo, koho jste měli rádi.
Pro mě tím někým byla Abyt ze Zvířetníku.
Člověk, který pro mě byl zdrojem neskutečný energie a optimismu a inspirace.
Emaily, které jsme si občas spolu psaly, zůstanou mezi těmi, který nikdá nevymažu.
Jsem vděčná za to, že jsem se s Abyt mohla – i když na dálku – v životě trošku protnout.
Nepochybuju, milá Abyt, že tak, jak jsi řádila tady, budeš řádit i kdekoliv jinde.
Nechci bulet, ale nejde mi to zastavit, nejde mi tomu věřit.
Ešusová
Čítala jsem dychtivě Abytiny příspěvky na Zvířetníku, milovala její smysl pro humor a považovala ji za svou spřízněnou duši.
Vzpomínám a navzdory smutku se občas i pousměju.
Sbohem milá Abyt
Ano, moc ráda jsem četla Abytí vyprávění. Škoda, že se na Zvířetníku tak blbě hledá, nejde – nebo aspoň mně – vyhledávat podle autora.
Abyt byla neuvěřitelně lidská, vtipná a soucitná. A její články na Zvířetníku i Dedeníku nejlepší! Je skvělý, že se s ní díky internetu mohlo seznámit tolik lidí (L)
Neznala jsem ji, ale pamatuju si jeji clanky hlavne o kockach. Odvazna zenska, ted jsem si pustila jeji dil Zeny Charty 77. 🙁 Achjo.
sbohem abyt…