Hraju. S bábou.

A nejen s ní, pochopitelně. Ale hlavně, Bubrdle nejni žádná bába, to sem enem potřebovala, aby mi ten úvod štymoval 🙂 . Páč do báby má naše Bubišková fakt daleko. 😀 😀 . Je hrozná, hrozná škoda, že nemám šanci natočit třeba jak plachtí přes ten rigol za silnicí. To nejde. Musím se soustřeďovat na ty tři, abychom správně přešli, páč co kdyby auto, že jo.  Na levou stranu si to ohlídám dost dopředu, ale na pravou nemám moc šanci . Takže točit vídejo nelze, nejsem z těch, co si dělaj selfííí a nevěděj, kde maji čokla. Ale to byste fakt koukali. A smáli se, páč vona je děsně roztomilá.  A jak pak radostně hupíká, to už jsem tu psala. A to byste taky ale museli vidět, očička jak lampijouny a řádí. 

No a když se pak dostaneme za koňský ohrady, kam teď hodně chodíme, a oni za sebou mají to pochodování u nohy, tak když je pak uvolním, vjede do milý důchodkyně ďasík. Ďasík nějďasíkovatější. Vymrskne asi 358 poklonek jak  z partesu a dělá uličnici. A já toho tuhle využila. Pleskla jsem ji hravě přes kejtu a “hromovala” u toho : “Co to tady děláš, co to tady děláš,  ty Bubrdleeee?? Ty syčáku jeden zlobiveeeej, …já tě……uuuutykeeeej!” a zaútočila jsem na ni 😀 . Booožičku psí, to bylo radosti! Hodila přemet a jala se prchat. Stíhala jsem ji, jak stíhačka a vykřikovala nějaký nesmysle. Když jsem ji doběhla, zas jsem ji pleskla přes kejtu a vyhrožovala tím, co šécko jí provedu, až ji chytim. A pak jsem jí začala uuuuutykaaaat zase já a vona honila mě, když mě doběhla “kousla” mě do ruky 😀 😀 . To byla krása ale!!! Je krásný vidět ty její očička, jak je ščastlivá. Jak se baví. To je nade šécko.

Rumíček se zcela pochopitelně připojil a tak jsme plachtili tou první loukou sem a táááám a já furt vykřikovala nějaký hovádiny, poskakovala, výskokovala, jásala……… Pro nezaujatý jsem musela vypadat možná jak stižená Tureťákem. Ale hlavně, že jsme se bavili. 

Dřív než mi dojde dech, pokusila jsem se vtáhnout do hry i Taliprdovou.  Což se nakonec i povidlo!!! Zapomněla na ty zatracený myše a plachtila tam s náma. V očích výraz ščastnýho debila a za sebou neovladatelně vlající ocas. Řezala zatáčky a házela parakotoule. To když pak nakonec začal Rumouš honit ji. Má teď to jarní období a občas pojme myšlénku, že by mohli s Tali založit rodinu. Takže si říkal, že by bylo škoda nevyužít situaci ku prospěchu svému a začal ji hravě nahánět, jak srnec srnu před pářením.

Chvíli to trvalo, než  se odkopal, cože to má za lubem a než Taliprdnici došlo, co že má být vlastně účelem tý honičky a že hravé nahánění se obrací v sexuální harašení. Tož jsem měla vzácnou příležitost dívat se na ně, jak tam lítají jako paka. Pak se souvislosti poskládaly a Tali začla Rumóšovi vyhrožovat vykostěním, ešivá se konečně nezačne ovládat. Má s ním v tomhle svatou trpělivost, takže mu dala prostor, aby si to ujasnil. Enemže to nehrozilo, rezatej úhyl se nehodlal svý šance vzdát. Byl to zajímavej pohled, jak tam tak plachtili. Ne dlouho, pochopitelně. Chtěla jsem jen dát šanci Tali, aby si ho srovnala, aby jí respektoval. A protože na to nedošlo, vstoupila jsem do toho já a ten běh za sexem jsem rozpustila. Škoda, škoděnka, ten začátek byl nadějnej. Oni si spolu hrajou jen doma, nebo na zahradě, za plotem mají každý svoje, tohle byla vzácná výjimka na kterou se mi dobře koukalo. 

A Bubrdlíně asi taky, páč stála štronzo, když se kolem ní proháněli. Až to pochopitelně jednou odnesla. Tali nedobrzdila /ostatně ona ani nikdy nejeví snahy dobrzdit, přeběhne a pak se musí vracet/ a sejmula tu nebožačku. Aby to nebylo nebožačce líto, že oni si hrajou a jí nepřiberou, daly jsme si ešče trochu běháního a honěního spolu. Je na ní vidět, že obecně má ráda běh. Když se rozeběhnu a volám svoje “Tempo! Tempoooo!”, který mám právě jako povel pro to, že se jen čistě běží vpřed, vyrazí Bubrdle ščastlivě Fpřééééééééééééd   a mažeme. Pokud se nerozhodne motat se mi pod nohama, je to supr.

Supr hlavně je, že máme  nějakou společnou hru, páč hra utužuje vztahy a o ty mi jde především, to je jasný.