Ešivá se “durdit”, nebo si říct, že je to vlastně pozitivní.
Čtvrteční prochajdu jsem ohaříkům hodně ozvláštnila a ony pak některé mně taktéž. Asi na oplátku 😀 😀 .
Přišla mi totiž zásilka. Objednávala jsem dingo suchary a tak jsem k tomu přihodila ještě nějaký drobnůstky nový. Dva jakýsi supr míčky z nějaký tvrdý pěnogumy, či čeho. Pes se do toho zahlodne, ale nerozhlodne. Jeden velkej, druhej menší, ale na šnůrce. Říkala jsem si, že Rumíček s Taliprdem ocení. Tali hlavně to, že se do toho může zahlodnout /a přitom to je odolný – když s tím člověk nenechá psa pochopitelně o samotě to cíleně demolovat/ a Rumíček to, že ten balonek se bude nejen dobře žužlat, ale taky bude lítat dálky, když je na šňůrce. Přihodila jsem tam ještě malinkýho pešíčka, jednak pro Bubišku a druhak i pro Rumíčka. Dobře se to dá vzít s sebou, nezabere to moc místa, dá se s tím díky poutku taky mrsknout dálka a ještě se lze přetahovat. Ne, že by zrovna Bubrdle ocenila dálky 😀 nebo velký přetahování /to stav jejího chrupu jaksi vylučuje 😀 , měla bych strach zabrat, aby jí v tý tlamičce něco taky zvostalo 😀 /, ale je to látkový, nový, to ona ráda.
Svůj novej arzenál jsem vytasila hned po příchodu domů a duo Rumíček+Tali bylo unešeno. Rejdili oba Domečkem se ščastlivejma výrazama, jaký to maj bohatství. Bubišková teda spíš ocenila papírovou ruličku, pešíček ji pro ten moment nechal chladnou. Chvíli jsem si s nima všema zablbla a pak se šla hodit do gala. A do galošů 😀 .
Silnici jsme přešli tentokrát tedy halt s povelem K noze, aby se nám ta radost moc nerozdivočela a zase se moc nekroužilo a hned na loučce jsem ohaříkům vytáhla nový hračky. Ojééjejééééé, to bylo radosti. Bubince jsem teda pešíčka nenabízela zatím a házela jí tu kraba, tu balonek. Dobře nám bylo. Tali měla radost z nový hračky, tak byla hezky spolupracující. Jen pak nahoře u koňských ohrad, když jsme se vyškrábali remízkem nahoru, se ze samýho radování přetočila a chovala se u myších děr po dlouhý době zase jako za starých časů – teda jako feťák. Tak jsem ji čapla na vodítko a dali jsme si trošku pořadovýho cvičení na vzpamatování se. Přecvakla se do normálního módu a bylo to cajk.
Když jsme procházeli mezi ohradama, všimla jsem si jednak, že majitelka koníků – ta, jimž shořely ty stohy sena – zrovna krmí a taky toho, že vzadu na louce je koník na pastvě a venčího tam mladá holčina. Aby náhodou jedna nebo druhá delikventka nedostala nějakej zase vynikající nápad, šly děvenky na vodítko. Paní mi sdělila novinku, že pachatele už mají. Je to člověk, který byl za žhářství už řešen a léčil se v Bohnicích. Evidentně neúspěšně, že jo. Asi týden před tím, než to udělal, ho pustili. 🙁 Nemusel to být stoh, mohlo to být něco horšího 🙁 . No a taky se mi svěřila s tím, že je nešťastná, jak to majitelka sousední pastvy vede, že už je to asi na ohlášení na KVS, protože se o koně vůbec nestará /voda nic, dodávají oni, žrádlo taky nic- taktéž oni, i proto byl ten koník s jeho malou majitelkou a evidentně jejím tatínkem za ohradama venku – vyloženě na pastvě, protože tam v ohradě nemají nic. /Majitelku pastvy prý evidentně víc bere perník, než péče o koně 🙁 🙁 🙁 a řeší se to už i na obci. Takže jsem se nemýlila, když jsem říkala, že tam bych koně nedala. Ach jo.
Spořádaně jsme prošli kolem pasoucího se koníka, pozdravili se oběma majiteli koníka poníka, kterej se nadšeně futroval a poodešli o kousek za ně, kde už jsem Tali i Bubrdli pustila. Koní si normálně nevšímají, ale evidentně jsme jeli nějakej podivnej týden, tak jsem je měla radši na tý lajně. A pak dala do placu zase ty novinky.
Oooouuujééé, to prej bylo bezva. A zajímali se pro ten moment fšicí tři o cokoliv, co jsem dala do placu. Moc hezky jsme si hráli. Tak to mám ráda. Mám radost z toho, jak je Bubrdlína aktivní, jak se sama zapojuje. “Prohráli” jsme se takhle až na třetí louku u ořechu a tam jsme to pro dnešek zapíchli. Trošku teda nedobrovolně, páč já bych bývala byla i šla dál . Enemže.
Krásně si hrajeme, krásně. Rumoušek si zrovna uzme pro sebe ten krásnej novej velkej balonek, zalehne před ním a dělá borderu. Zrovinka jsem se chystala, že vám to natočím, abysem jako měla dokumentaci ku článku a………..
No ty brďo jako!
Za zády se mi ozval dusot a když jsem se otočila, tak……hele tomu prostě nejde vůbec věřit, fakt jako že nechápete. Bubinu jsem měla těsně za patama, ale jako fakt těsně. A kousek od ní – max. tak tři-čtyři metry sondovala myše Taliprdová. A………mezi nima 😮 😮 😮 PROBÍHAL SRNEC????? JAKOŽE FAKT MEZI NIMA? A těsně za mnou????? Byli jsme v dolní části louky, les byl nad námi. I kdyby srnec trpěl slepotou, tak hluchej asi byl k tomu těžko, aby nás shora nezaregistroval, když jsme si tam hráli. Sice neřveme, ale bobřika mlčení taky nelovím, se psy komunikuju. A já se chvíli před tím nahoru i dívala, jsem zvyklá si okolí fakt monitorovat. Myslivci, jezdci na koních, lidi, psi, prasata, jiná zvěř. To mi prostě zůstalo už i z Prahé. Tím víc, že jsou teď tři a tři jsou smečka. A Bubi je pořád ještě nováček…………. a hlavně prostě, jsou to psi, ne roboti, je dobré vědět o všem dřív, než oni, pak se situace líp řeší, že jo.
No ale jak můžete dopředu řešit situaci, když do ní vstoupí do palice jébnutej srnec?? Kdybych byla rychlejší mohla jsem si ho pohladit. Nelžu. Takhle jsem mohla začít jen řvát, protože jsem v tom úžasu nebyla schopná okamžitě nahmátnout píšťalku, která mi v takových situacích jest dobrým pomocníkem. Páč Bubi to neustála a vypadalo to setinu sekundy, že strhne i Taliprtku. Ta tedy zareagovala hned a zastavila se. Bubrdle měla drobítek zpoždění. Díky vídeju, který v ten moment běželo, aniž bych to tušila, vím, že to bylo přesně 14 sekund, kdy to lovuchtivá důchodkyně otočila zpátky.
Přiznám se, že nejsem z těch, který v tenhle moment psa úplně vychválí, i když se to doporučuje. Já u psa, který už přivolání má, chci, aby věděl, že udělal chybu, že se mi to nelíbí. Takže jsem milé dámy, jak by většina lidí doporučila, nepochválila ani náhodou. Alébrž jsem jim dala jasně najevo, že tohle je špatně a nejsem s tím spokojená.
Ale ve skutečnosti, jsem vlastně spokojená být mohla. Vzhledem k tomu, co proběhlo. Musím uznat, a i uznávám, že by to na Bubrdli byl vysokej levl, nerozběhnout se a o zlomkrk neletět, když jí srnec proběhnul úplně natěsnačku před čumesem, resp. za zadelí vlastně :D. To se jako běžně nestává. Je to úplně jiná situace, to zvíře běželo přímo na nás. Uznávám, uznávám. Nebyl to úplně propadák, jak se to jevilo v momentě, kdy se dala do pohybu. V podstatě jsem ji odvolala. Během 14 sekund. Nechápu ovšem, co to, probůh, to zvíře napadlo? Letět takhle přímo na nás, letět mezi dvěma psy? Třetí hned vedle. Plus člověk v oranžový bundě?? V lese nad námi jsem nezaregistrovala nic, co by ho mělo takhle vyplašit, aby nepřemýšlel a navíc sice běžel, ale neletěl nějak o zlomkrk. A i kdyby ho něco vyplašilo, proč sakra neudělal oblouk kolem nás, prostor měl, ne on to pral přímo na nás. Vždyť to by byla v podstatě asistovaná sebevražda, kdyby ti psi neovladatelně vyrazili ve smečce.
Nechápu to, nechápu a jsem tedy ovšem ráda, že Tali se strhnout nenechala a Bubi se nechala odvolat. Představa, že by letěly obě někam k Neumětelům, jak ten Šemík, to nejni nic pro mě. Takže vlastně odpověď na svou otázku ešivá se mám durdit a nebo je to pozitivní, už znám. Durdit se teda nebudu. 🙂
Víš že jsem dneska ráno přemýšlela kdo je Cindy?Než mi to došlo.
No já Trixi taky říkám Aymy a muž jí říká Andy.🤣🤣🤣
Jojo, musím čajdu poprosit, aby to přejmenovala.
Bubrdle má taky asi milijoun jmen 🙂 . když chce slyší na šécky, když ne, neslyší ani na BubiY!
Pochválila bych Tálii, velmi, páč to byl fakt vysokej levl, nenechat se strhnout. K Bubrdli bych prohodila něco jako “no mohlo to bejt dřív”. Páč bych fakt nechtěla, aby to vzala jako “tohle bylo špatně, příště ho teda zkusím dohonit”. Takže s výčitkama VELMI opatrně.
No takhle to u nás úplně nefunguje. Tali už je velká holka, tam chválím a velmi chválím, když dělá to, co ohař dělat má. V jejím případku si nemůžu dovolit ukročit ani o půkrok jinam, jinak se mi to otočí proti. A Bubrdle už když se vracela (a to se musím smát :D) tak ještě než jsem cokoliv řekla, než se ozvalo ono “CO TO MĚLO BEJT?!!!!!!!!!!!!” tak docupitávala jak pokorná Japonka s výrazem “Sem to asi posrala!” 😀 😀 😀 . Takže se jí dostalo potvrzení, že ano, to teda posrala. (prdon ten slovník, ale o no to k tomu tak něja pasuje) .Jak jsem psala, chci aby bylo jasně identifikováno, že tohle se mi nelíbí ani trochu. Zatím mi to funguje. Hned v sobotu a i včera odpoledne, se chovala ukázkově.
Víš co by ti příště udělal bígl? Až by se zastavil, vzpomněl by si, že posledně dostal vynadáno… a rozběhl by se zase v dál. Když už mám být seřván, tak ať to stojí za to. A když bys ho našla až druhý den, ani bys ho neseřvala…
Teoreticky, když jsi ta klikařka, tak klik v okamžiku kdy se zastavila. Sdělení: “Když už se rozběhneš za zvěří, to nejlepší co můžeš udělat, je zastavit se.” Čímž psa vedu k tomu, aby mu – když už vylítne – co nejdřív došlo, že má stát. Když nevylítne, dám velkou pochvalu, ale musím pro něj mít řešení i když tu chybu udělá.
Byl to jenom úlet způsobený vysokým levelem kořisti – blízko a utíká. Ještě o chloupek blbější je, když ti pes valí třeba pro aport a v tu chvíli zakopne o zajíce nebo zboku vylítne srna, to neustřelí jen svatej. Ale když ví, jaké řešení je správné, může ho provést. Když ví, že už je to stejně v ***, tak co?
No jo, ohař ale nejni bígl, má jinší pracovní povinnostě a ty má plnit. Tak to mám nastavený .
Klikařka jsem, a myslím, že s ním i trošku umím, ale máš tady dva takový bodíky, který Ti použití klikru neumožní. Ten hlavní je, že v tý mele rozhodně není protostor pro to, hledat po kapsách klikr, to uznej 😀 a i když ho v ledvince máš, tak ho rozhodně nemáš šanci vylovit v krizový situaci 😀 . A pak je tam druhý mnohem důležitější aspekt, že ten ohař v takovýhle situaci vnímá spíš hlasovou navigaci, než klikr. Tam je to trošku jinčí, když už pracujete, aspoň já to tak vždy s ohařema měla, že jsem klikr v lovečině nepoužívala, protože mně osobně se v tomhle neosvědčil – neříkám, že to nejde, ale tady je to pro mě osobně jiný, než učení triků, či povelů, tady jedete nějak vnitřně na jedný lajně. Plus navíc v tom rauši by – navíc starej pes s horším sluchem, kliknutí na větší vzádenost nevnímal. Člověk by musel místo kliknutí používat píštalku a tu já používám jinak.
Jasně, že to je ústřel, vím to 🙂 . taky nemá tak nacvičeno, jako ostatní. Svatej Rumíček zůstal se mnou hned, Tali se zastavila na houknutí a u bábrdle jsem měla 14 sekund, což rozhodně na starou paní ve výcviku není vůbec špatnej ukazatel. Však jsem taky psala, že se durdit nebudu. Taky nemám a necvičím prvního ohaře, že jo.
Já už klikr vůbec nepoužívám, jen slovní marker.
Jinak jsem to moc nepochopila – co přesně posrala? Že nezůstala stát? Nebo se že se po přivolání neotočila na pětníku, ale trvalo jí to 14 sekund?
Já klikr jo, ale tak při učení něčeho jako chůze u nohy, triky, výdrž a tak. Tedy to co si člověk předpřipraví doma, přenese ven. V lovečině jsem to kdysi zkusila použít s Ešátorem, ale bylo vidět, že tam při práci – jeho vlastní práci, to nevnímá, tam jedeme jinak. A navíc, když pes pracuje na větší vzdálenost, tak mi ani klikr nepřijde vhodný – max mít ten signál na píšťalku, ale to zase nechci, tam mám “vložený” povely.
“posrala” v tom smyslu, že z toho vyběhnutí rozhodně nebudu nadšená 😀 , protože nadšená jsem, když právě zůstane stát. Což už zvládá v momentě, kdy se zvěř zvedne před námi, nebo k ní dojdeme a zvěř se dá do pohybu. Tohle je pochopitelně zcela jiná úroveň, nicméně mám to nastavený tak, aby pes vnímal, že se sice svět neboří, ale já rozhodně nadšená nejsem. Nejedu čistě pozitivku v takovým tom pro mě ultra slova smyslu, myslím si, že jak do výchovy dětí, tak zvířat patří i to, aby věděli, že s něčím nesouhlasím. 14 sekund je fajn čas a myslivci by si to asi ani nevšimli s jejich časovým limitem 😀 😀 , ale i za těch 14 sekund se jí zadařilo vypálit na docela slušnou vzdálenost. Důchodkyni jedný bláznivý. 🙂
Ono ty srnky zijici u vesnic jsou na lidi zvykly a voprskly. Takhle jednou si Kim klusal za srnkou, zadnej uprk, proste klidanko a dalsi srnka se zaradila v klidu za ne a tak si ve trech poklusavali pres louku par metru od sebe, srnkam to evidentne nevadilo, akorat Kim z toho chudak mel sok. 😀
Tak Barouš si u chaty šel očichat daňky, já stála ve dveřích a jen se modlila aby ho nekopli. Možná kdyby se se štěkotem rozběhl, tak by radši odhopsali, ale on se jen šel v klidu kouknout co to máme za nájemníky.
Ono co, napachované to tam od nás je, neubližujeme, nehlučíme,… a zvěř si na to časem zvykne jako na fakt. Prostě “tady rostou lidi, nekoušou”. Ne že by nám lezli do obýváku (jedna veverka chodila nakukovat), ale snídaně či tichá práce na zápraží může nějaké to blízké setkání přinést. A pozorovat daňky, jak sousedům parožím otloukají jablka, to je teda zážitek. Kozy mlsný nenažraný!
Hráli na babu? 😀 😀
Hošík srnčí teda překvapil. Já se k nim dokážu leckdy dostat celkem blízko , ale tohle byl hárdkór jako . Kdybychom ho překvapili, tak neřeknu, ale my na tý louce byli jakou dobu právě. Kolem nás habakůk prostoru, mohl udělat oblouk jak kamižoun a von to střihne mezi dvěma čoklema?? Nastěsnačku? Je už blbej nebo co?
Říkám si často, že nás asi taky mají napozorovaný, to je jasný, ale tohle už je za mě docela dost 😀
Tak moribundus se vokázal – je to kovid. Prej jsem to mohla chytit na kontrole v nemocnici minulej tejden. Čtvero očkování prý nemusí být stopro ochrana. Tak je přede mnou týden v izolaci.😓😔
Achjo, Kimi držím palce, ať je to rychle pryč a jsi zase fit.
Nojo nejsem anomym, Asteris
Áčko, jako Áčko, ne? 🙂
Přeji brzké uzdravení. 🍀
Kimi
Drž se,snad to bude mít lehčí průběh.
KIMI – DRŽÍM PALCE!!! Ať jsi brzo fit- a ten oscilokoksáč bych klidně zkusila.
Kimi- hodím to i sem -citace z článku:
Senioři, přijďte si pro paxlovid
Zatímco u mladších a zdravých lidí nemá covid obvykle závažný průběh, se staršími a nemocnými může zamávat natolik, že vše skončí hospitalizací. Praktičtí lékaři proto apelují na seniory a lidi s chronickými potížemi, aby přišli včas a nenechávali potenciální covid rozjet.
Dostala jsem nějaké antivirotikum, podle přiložené cedulky šíleně drahé, je na pět dnů, snad zabere. Mě by ani ve snu nenapadlo, že na mě ta sfiňa skočí. Na imunitu mám nějaký bylinkový přípravek, Oscillo si kupuju každou zimu, ale teď jsem se k nákupu nějak nedostala. Jsem jouda, že jsem si v té nemocnici nevzala roušku, ale neměl ji tam nikdo, tak jsem ji nechala v batohu. Jak jsem v neděli začala kašlat, tak včera už jsem nákupy absolvovala s rouškou. Do příštího úterý nemůžu opustit byt, zásoby naštěstí mám. Goli taky nevypadá nadšeně, že je odkázán na kousek trávníku, Když jdu do chodby, hned se přesune ke vchodovým dveřím, že teda jako bysme měli vypadnout ven.
Hmm, ty asi nejsi z Prahy, co? Bych zkusila někam nacpat vyvenčení… Pokud jsi v rozumném dosahu autem, můžem vzít psejka někam v sobotu, pokud by šel s cizíma. Případně něco nakoupit/přivézt.
Kimi je dost daleko , kus za Fifijovou ešče.
Hmm, tak to je hodně v pryč 🙁
Nezbývá než aspoň držet palce na mírný průběh.
Díky moc za nabídku, jsi hodná. 👍Máme to do Prahy hodně daleko. Stařík Goli to venčení na zahradě přežije, o zásobování se postará syn.
Tedy, kdyby mi Emma udělala to co Bubrdle, tak budu na vrcholu blaha. Nojo není to ohař, je to puberťák a bohužel zvěř ji veeelice zajímá. Takže musím být ve střehu a v zazvěřených oblastech raději na stopovačce. Když jdeme samy dvě, tak to ještě jde, ale ve společnosti zvěřhonících psů to je špatné. Jsou strakáči, co je zvěř nezajímá a pak ti druzí, doufala jsem, že ji zajímat nebude, ale to jsem se spletla 🙂
Jojojo, já jsem se právě s mlaďasema dost vyhýbala vždycky takovým těm společným prochajdám s těmi, kteří tu zvěř zmáklou nemají. Protože jsem si nechtěla rozbít to, co člověk pracně buduje. Naopak společnost toho, kdo ví, jak se u zvěře chovat, je pak pochopitelně žádoucí.
Emmajs je ještě mladá, stihne se doučit, panička se nefláká 🙂
Nechci Ti do toho mluvit, ale měla bych trochu obavy, aby ten Tvůj nesouhlasný postoj nevztáhla na to, že se vrátila – nevíš, co má za sebou, mohla se vracet jako Japonka i kvůli tomu, že ji třeba v minulosti v podobné situaci někdo řezal (že to posrala si vůbec uvědomovat nemusí, mohla jen reagovat na Tvou zlobu, aniž by chápala důvod). A přiznám se, že pokud se pes má stopnout, ale vyběhne (v rámci kritérií celkem pochopitelně), a během pár sekund poslechne na přivolání, nedává mi smysl ho nepochválit. Zrovna u Bubiny (útulkáč s neznámou minulostí – vzhledem k ocasu nejspíš od myslivce, v zácviku) bych dala spíš jackpot… Není to tak dávno, co zdrhala vstříc železnici…
No jo, no, když já si to vedu trošku po svým, no. 🙂 Jackpot dávám za opravdu zaslouženou věcičku- dočkala se ho třeba hned následující sobotu. Mám to tak, že stejně jako u dětí – dokážu velevychválit a chci aby to dotyčný zřetelně poznal, ale chci taky, aby dotyčný stejně zřetelně věděl, když se mi něco nelíbí. A tohle se mi zkrátka nelíbí, ač pochopení pro to, že to neustála mám. Odměňuju hodně, ale jackpot, je právě jackpot.
Naštěstí to právě už je dávno, co zdrhala, díky blbosti, vstříc železnici- už celých osm měsíců. A mezitím se hodně událo, hodně pracovalo, hodně navazovalo – myšleno vztahy.
Samo, že mi je jasný, že pokorná Japonka mohla vycházet s milijounu věcí – nebo ne z milijounu, ale rozhodně to nemuselo být o tom, že si byla vědoma. Je to psaný jako nadsázka.
Myslím si, vzhledem k tomu, co následovalo pak-myšleno dny následující, jak se chovala v obdobný situaci, vzhledem k tomu, že je velmi inteligentní, (a taky dosti tvrdohlavá 🙂 ), že vnímala můj nesouhlas v dobrým kontextu.