On teda celý ten víkend byl fajn.
Už v pátek jsem si užila. Páč jsme oproti tomu, co jsme měli v plánu – že půjdeme k volbám hned po práci – jsme museli udělat změnu. Páč sem sklerotik. Zapomněla jsem pro sousedky do komise doma perníkovej balíček. Aby měly co mlsat, když tam sedí do desíti. Takže jsme to museli vzít přes Domeček a udělali tím pádem změnu.
Brtnik došel na krátkou prochajdu s ohaříkama, já to doma zatím poklidila a po návratu ohaříků a chvilce strávený s nima, aby nestrádali tím, že ledva přijdu, hned zase zmizím, jsme vyrazili volit. Odvolili a mohli už jen čekat. A! Protože ohaříci byli ovenčení, nebylo nutno pospíchat domů, navrhla jsem, že si zajdeme na kávičku.
Máme teď toho suchoše, neboli nepijem a tak to bylo opravdu čistě jen o kávičce a….. výborný zdejší domácí limonádičce – z kiwi. Helejte to je vám ale dobrůtka. Dvě sem si dala! Tak šikovně to pan barman dycinky namíchá. Jak jinak – probírali jsme volby a ……zase volby. Bála jsem se mocinky moc, jak to dopadne, páč mi na tý naší ztrápený zemičce dost záleží.
No takže je jasný, že ve stejný duchu se neslo i sobotní dopoledne, kdy jsme netrpělivě čekali, jak to celý dopadne. A že jsem tím pádem nemohla tuhle sobotu vypadnout na venčení nějak moc brzo, protože jsem potřebovala vědít výsledky.
A dopadlo to tak, že jsem na venčení sice odcházela se značným zpožděním, ale radostná. Moc radostná, protože po desítkách let mám zase prezidenta. Od doby prezidentování Václava Havla jsem totiž já osobně prezidenta neměla.
Leč nechme politiku stranou, popadněme ohaře a mazejme ven. Užít si sníh, běhání, hraní si a poklidný odpoledne. Páč přesně o tomhle to bylo. I díky tomu, že madáme flekatá pro tentokrát opět neprotestovala, ale držela s náma celkem dost basu. Jen na začátku, jak je jejím zvykem, se nám děvenka sekla, tudíž první louku propochodovala zatčená. “Jooo, jaký si to uděláš, takový to máááš!” Zpívám jí pak dycinky. Poučena z předchozích nezdarů, přestala dělat nevnímací almaru 😀 a tak nám bylo fajn a hezky jsme si hráli.
Dělali mi radost fšicí tři, nestíhala jsem pomalu házet ty balonky, protože Bubišková moje, tomu začala pomalu přicházet na chuť a tak mám fakt fofry, při třech ohařích. Kdy hlavně u těch dvou nesmím ztratit jejich koncentaci, jinak končíme. Rumíček je naučený, že vydrží, počká, Tali ve svý dohoukanosti ztrácí motivaci a koncentraci velmi rychle a Bubrdlína začátečnice – tak tam nechci, aby čekala. Tak mám pořád co dělat. Ale jsem za to ráda, to je jasný, že jo ?
Udělali jsme naše kolečko po loukách a nakoukli trochu v les. Abych si mohla udělat nějaký ty sněžný fotky na příští rok na přáníčko. Už to tentokrát asi nedokážu udělat jako velkopříběh, neb mi přijde téma po těch třech letech už totálně vyčerpaný, ale třebas….. mě něco zase napadne. A tak točím a fotím, aby pak bylo kam sáhnout.
Jako třeba Taliprda “excelentní” podání přinášení, nenaděláte nic, jste rádi aspoň za to málo :
Nebo ohaří sněžný procházení…..
No….no….. procházení…než ji stačíte zachytit, je fuč
Rumíček dělá Gumídka:
Zvědavá Bubrdle… Co to tam máš? …Nic!
A ty?? No……………taky nic…….. aneb zvědavá Bubrdle se nachodí! 😀
Když jsme prokontrolovali skorem šécky krmítka a už nám zbývala enem jedna krmítková zastávka, uďála mi Taliprdová veleradost. Jako opravdu veleradost. Byla napřed a najednou se na fleku zastavila a civěla. To vždy něco značí. Zkusila jsem si ji zavolat, ale vrostla do země. To nevypadá na člověka, který by se tady tak nějak vyskytnul. Sáhla jsem si pro jistotu dolů pro Bubrdli a chytla ji za poutko jak kufírek. Tak pro jistotu jako. Přeci jen.
A Tali stála
A Tali stála
A Tali furt stála.
My taky.
Z křoví těsně před námi zlehka vyběhla ladně srna. Za ní druhá.
Tali furt stála.
Tak jsme stáli taky
Vyběhla třetí a dohnala ty dvě.
Takhle, takhle se chová správnej ohařík! Odpustím ji to, že nevystavila – tedy, že měla šécky štyry haxny na zemi, ale to v jejím případku není podstatný. Podstatný je to, že stála a jen koukala, jak nám holky jdou naproti a míjí nás. TO BYLA TAKOVÁ ALE KRÁSA! V duchu jsem si přála, aby tady byl ten vometák mysliveckej, co mě, jak říkal, už delší dobu pozoruje 😀 . To by čuměl, frajer.
Bubiška si nestačila fšimnout, že se něco děje, čuměla na mě. To je taky příjemná varianta 😀 .
Moc a moc jsem Taliprtku pochválila a bohatě odměnila. I Rumíčka, to je jasný, ten nemůže bejt škodnej jen proto, že je výbornej sám od sebe, že jo. A Bubinka taky nepřišla zkrátka, protože ta se celou dobu koncentrýrovala na mou maličkost, tak to taky zaslouží odměny, ne? 😀 Měla jsem ale největší radost z Taliprtky, protože dělala to, co dělat měla. Upozornila nás, že večeře je na dohled, ale rozhodnutí nechala na mě. Tak se mi to líbí. I to, že posléze neměla tendence nějak po uvolnění situaci dál řešit, ať třeba snahou jít stejným směrem jako srnky, který DOŠLY do remízku za námi, nebo jít zkoumat remízek, z kterého vyšly. Fajn, fajn to bylo. Další odměnou tudíž pro ní bylo něco, co má moc ráda.
Podél pastvin jsme nešli po cestě, ale nechala jsem jí velkovolno v nizoučký vojtěšce, kde si mohla lítat ve svých velkokruzích. Vižlíci se motali kolem mně a hopíkali a já si jen kontrolovala, jak moc dalece Flekatice krouží. Zasloužila si to plným právem.
Domů jsme dorazili už za tmy, fšicí spokojený a mohli jsme jít odpočívat. Ohaříci na pelíčky, já k plotně 😀 😀 . Krásnej den to byl.