Sedmnáctý den,

již nehrozí poklidem

odpoledne v rámci mého vítání,

zas Rumouš Tali nahání,

Ta se nudí,  a moc už  by se chtěla s Rumem masit,

leč jest nutno Rumíčkovu vášeň hasit.

Jak tu demonstraci jsem je rozehnala,

a na pelechy odeslala.

A po kurzu němčiny,

dělali jsme kraviny.

Nejdřív Tali s páníkem se na Vzteklinu kouká,

zatímco si Rumouš v pokoji při cvičení brouká.

Dává krysu do košíčku,

donese před pokladničku.

A jako první pesan na světě,

se při účtování nesplete.

Na samoobslužné pokladně,

provede totiž platbu důkladně.

Pokladnička zacinká,

a v jejím šuplíčku už čeká odměna malinká.

Pak slyšíme už z obýváku Talinku,

jak protestuje chvilinku.

Tak se těší na cvičení,

že přechází do kvičení.

Páník místo Vztekliny,

má před očima vzteklý bubliny.

Takže šup, je vyměníme,

a my si s Tali zacvičíme.

Vařečka nebyla tím pravým targetem,

zůstala jsem ve vteřině jenom s jejím úchytem.

Tali si radostí hýká,

připomíná dost oslíka.

Vyndám plato od vajíček,

dobrůtky tam dám pod míček.

Stačila jen chvilinka,

a vyřešil to oslík Talinka.

Přidám tedy míčky dva

a to jsem na tě zvědava.

Jeden, druhej, dá je pryč.

Vyřeši to jako nic.

I ten třetí zvládla skvěle,

a vesele se tomu směje.

A takhle my to vedeme,

snad hárání zvládneme.

 

Jo, hrabe mi, no.

A co! 🙂