Miluju je.
Tu nepřebernou síť cest a cestiček, které u nás křižují, protínají a štrikují naše lesy. Ať už ty za pastvinama, dole u luk, nebo nahoře u kostelíčka. Tak půvabně se tady šmodrchají a vzájemně proplétají. A jak víc a víc poznávám terén, tak si je dokážu i krásně pospojovat, byť jsou od sebe některý hodně vzdálený.
Teď v létě je to vůbec supr. Dává nám to možnost chodit pořád jiný trasy, motat se lesem a být pořád ve stínu. A protože je teď období hodných ohaříků, užívám si to bohatě až nejbohatějš. A tak si můžu občas některou z nich i vyfotit. Aby až v zimě bude třeba nevlídno a trudomyslno, jsem mohla na chvilku “zaběhnout” do letního lesa.
Vidíte to? Slyšíte to ticho? Okořeněný o šumění stromůch, pípání ptáčkůch?
Vnímáte tu hloubku?
Tu křišťálovou krásu?
Musela jsem se s vámi podělit. Já vím, není to na pohled nic velkýho, ale pro mě je to taková vám krása, že si to nemožu nechat pro sebe. Tak snad se vám tohle nahlídnutí k nám líbilo.
Hezky to je, to u nas nemame.
Je to tam vážně hrozně moc půvabný. Ať se člověk otočí kamkoliv a podívá se tam, tak prostě krása veliká. Já dycky řikám – někam… někomu…. “Ty si tak ale šikovnej pán, jak si to tady udělal!”………. a pak mě napadne, co když to nejni pán, ale pani? 😀 tak se vopravim a řikám :”Ať seš kdo seš, seš ale šikovnost sama!” 😀
Tady v okolí je hodně luk a lesů. Protože jsem Koru musela venčit mimo civilizaci, prochodila jsem toho s ní po krásných lučních a lesních cestách, jako jsou ty vaše, dost. 😃Naštěstí byla nechutná pro klíšťata a podobné savé šmejdy, takže jsem ji mohla nechat pobíhat i skrze zarostlé okraje cest, jen jsme nesměli narazit na nějaké lesní zvíře. Druzí psí parťáci – Alan byl, Goliáš je na klíšťata jako magnet,😏 naštěstí Bravecto zabírá. A Goliáš je “městské” zvířátko, takže civilizace mu nevadí a díky jemu jsem zas poznala okrajové části města, kam bych se asi sama jen tak nevydala.😉
Venčení na loukách a v lesích je pro mě za odměnu. Tali to má jako Korinka – taky se líp venčí v přírodě – inu přírodní typ. Já vlastně nikdy neměla městskýho psa v tom pravým slova smyslu, že by to byl kavárenský typ- jako měla třeba Kačer ze Zvířetníku, že s Andulkou byly hodně po kavárnách.
Je fajn, že Tě Goliášek vlastně učí poznávat nový kraje 🙂
Úplně neznámý a nový ty kraje nejsou.😊 Když byl synek mimi, zaboha nemohl usnout v postýlce, takže jsem taky podnikala dloooouhé odpolední vycházky s kočárkem, to spinkal krásně. 😀Ale to už je pětatřicet let a já byla jiná čiperka. 😉A teď díky Golimu vidím, jak město roste a mění se. Ale na některá místa, kam jsem ráda jezdila s Korou, se tu a tam vydáme taky. Krátká městskovenčení byla hlavně v období, kdy jsem měla stenty a chůze bolela. 😟 Na Goliáškovi začíná být vidět přibývající věk, ale procházky miluje, dává najevo, že jenom zahrada nestačí.🙂
Je moc dobře, že Goli je takhle pěkně aktivní a hlavně- že se už můžete pouštět do mnohem větších akcí, když chůze teď nebolí. Držím palce dál, aby se pořešilo i to kamení druhý.