Už se na nás ten mourovatec tolikatě nezlobí.
Fčéra večír jsme měli randevů! Šécko to už zasejc spalo a já za sebou měla 2x samostatný ohaří venčení. První šla tentokrát Taliprtka. Páč bylo vidět, že jí jako bylo mocinky moc líto, že pánik hovoří důvěrně se starou Bubrdlí. A protože je to duše sice střelená, ale veskrze laskavá, slíbila jí pánčička, že jí to vynahradí, když pánik je střevo. A řekla jí, že dneska bude vona ta první, co se spolu půjdou projít. Aaaa v ten moment jsem měla na zahradě obřího velkýho hopíka, kterej poskakoval vedle mě a vožižlával mi ščastlivě ruku.
Udělala jsem jí venčení podle jejího gusta. Nechala ji, ať se zapíchne pod špendlikem a trhá si tam špendliky, ať si loncá po loučce nad úvozem a netíží ji nic. Žádnej pokyn, žádnej povel. Nechala jsem ji, ať pak sama přijde za mnou. Byla ščastlivá. Zašli jsem spolu ještě dolů do úvozu a já zasejc neříkala ničehož a nechala ji být. Sešla dolů k lavičce, tam si něco počuchala, pak zvedla hlavu a uuuuutykalaaa zpátky. Usmála jsem se na ni – ach psí bože jak já se na ni ráda usmívám – a v tichosti jsme se spolu vracely sílící tmou.
Pak přišel na řadu Rumíček, kterýho jsem vzala tamtéž a ten svůj čas využil k tomu, že se dvořil sousedovic boxerce. Co na tom, že je kastrovaná? Že jo. Běhali tam spolu ščastlivě a zamilovaně podél plotu, on kvokal, ona dělala pukrdlata a občas na něj vybafla. Ideálně strávenej ča 🙂 .Domů šel taky ščastliv, jen jsem mu musela připomenout, že krom zábavy by to chtělo taky splnění svých občanských povinností. Když tak učinil, mohl si jít spokojeně lehnout.
Jak jsem zjistila, své občanské povinnosti si splnila i Bubišková a už taky spokojeně ležela. Tak tam nebylo co řešit a já mohla jít zalívat. A aby mi to šlo líp od ruky, přimrdolil se ten mourovatej skřítek. Umotal mi kolem kotníkůch asi stopadesátčtyři osmičky a pak…… pak se nechal vzít do náručí a chodili jsme spolu zahradou. Já mu broukala, tak jako když byl malej kosourek a on si spokojeně předl. Žádný zabijácký útoky, žádný vztekání se. Byl milej a roztomilej. A já byla spokojená. Hlavně proto, že si předl, že měl puštěnej ten svůj vnitřní kolovrátek a bylo mu evidentně dobře.
Tentokrát se nekonaly žádný velký dostihy kolem včelína – jen asi čtyři kolečka. Hlavní náplň večera bylo totiž zalívání. Stejně jako Rumíček, byl Mouses blásen do proudu vody. Což ho teď – poslední dobou – netankovalo. Pro dnešní večer přišla ale změna a tak jsme si to zalívání trošánek oživili. Lítal po trávníku na předzahrádce jako ten šílenec. Honil proud vody, skákal, lovil, až byl mokrej jako ta houbička a poměrně i vyřízenej. A já doufala, že třeba na noc půjde spát domů.
To ale ne. Noc je prý ještě mladá a já na to můžu zapomenout. To platilo, když byl malej capart a maaaaximálně pubescent. Je léto a já se můžu snažit, jak chci, noci venku jsou noci venku. A důležitě odkráčel do tmy.
Nemám z toho radost, protože jsem se ho snažila naučit, že právě v noci bude chrápat doma (kvůli ptáčkům) a dařilo se. Jenže s příchodem Bubiškový a jeho uražením se, došlo ke změně a já ho teď domů nedostanu ani za ň.
Prej si mám počkat do zimy. Tak zbývá mi něco jinýho?
Nezbývá, noci jsou celkem teplé, tak on to přežije. 🐱Až nastanou noci chladné, ještě rád se nastěhuje.😻
Já mám za sebou tu kontrolu na urologii, kamínek je prý usazený v ledvině v kalíšku a pokud tam zůstane, nemusel by zlobit. Tak uvidíme, kontrola za půl roku. Tak teď musím začít řešit kamínek žlučníkový.🙄🤨
No jooo, však jeho volba, já ho tam zamykat přes sílu nechci, stejně by to nedopadlo dobře 😀
Aaaa tak konečně nějaká lépe znějící zpráva??? Jo?? takže nezlobí? Držím palce, ať se tam usadí a dá pokoj, ať kontrola dopadne O.Ká a ať se podaří vyřešit to druhý kamení.
Kocour Ríša je v létě také venkovní, spí na stolku vedle voliéry a když prší tak se jde schovat dovnitř, protože voliéra zůstává přes noc kvůli němu otevřená. Jsou tam v misce granule, kdyby ho přepadl hlad. Ráno se rozvaluje na sluníčku na rohožce za dveřmi a čeká na jídlo. Jakmile se v noci ochladí, stává se z něj kocour domácí.
Jo? Tak to bude u nás asi podobný, taky často spává Mouses vedle dveří na židličce a ráno zívá,jak o život. Tož uvidíme s příchodem chladných dní, jestli změní priority. Myslím, že obavy z Bubiškový už dávno nemá, včera mu pucovala gezicht a on se tvářil, že se vbrzku pozvrací 😀 . Ale držel 😀
Moc lepčejší než pilule na vysoký tlak, je čtení o Mousesovi. 🙂
Kdyby to šlo taky přes léto chrním na lavičce v parku. I když….. zatracené perseidy, od pouličních lamp bylo hodně světla a výš pak to světelné znečištění nad městem a obloha s mráčky a meteory o víkendu padaly nejvíce nad ránem, ale to už jsem byla v peří. Akorát mě z toho nočního pozorování bolí za krkem. 🙂
U vás jsou hvězdy mnohem jasnější a blíž a Mouses má nejlepší televízi na světě.
A to jsem ráda, to musím panu Mousesovi povyprávět, jakej von je pan léčitel 😀
já bych se na lavičce v parku nevyspala. Už čtvrtej den pořádně nespím a potácím se jak mátoha. Těšila jsem se o víkendu, že se třeba nějak zadaří a dospím se. KU-LO-VÝ LEDA TAK. Vrabčáci vod sousedky Vlaďky propadli nějaký migrační vlně zase -stejně jako loni toudle dobou a naznali, že prozkoumaji, ešivá by za naším plotem nebylo líp. NEBYLO!! NEBYLO A NEBYLO, chtělo se mi na ně ráno v nedělí řvát stejně hlasitě, jako řvali voni. Banda kreténůch je to 😀 a dneska půjdu za Vlaďkou, ať si je laskavě srovná do latě, že mě zase buděj její brabci! Nevim na co tam toho Maximuse rotvájléřího má. Místo aby jim zatrhnul tipec, tak čučí – je to dobrák vod kosti. A já mu příště už žádnou kost nepřinesu, když si je tam neumí porovnat, bandu jednu hlučivou! 😀 . Tady je to vůbec sebranka ptačí – nejdřív špaček, pak drozd zpěvnej, pak ho vystřídá kosák a tetkon tady ty chulígáni! Strašnej život vesničan má! 😀
Ano, o víkendu jsme taky chvíli pozorovali, Brtnik čtyři bólidi, já enem dva. A nejlepčí nezapomenutelný pozorování bylo kdysi s mojí kolegyní Ladou. Padali tehdy leonidy. My se vožraly úplně hrozně a pak jsme ve dvě ráno čučely za voknem a řvaly : HELEEE VOLE. LEONID ILJIČ PADÁ! UŽ PADNUL A TÁMDLETEN LEONID BREŽNĚF TAKY!! Toho vína bylo tehdy hrozně moc, co jsme vypily, jak jsme na ty soudruhy leonidy čekaly 😀 😀
Tak takové pozorování bych si dala taky líbit…
Jen ta představa mi rozsvítila den 🙂
😀 😀 byl to slavnej den! Teda noc, nebo přesnějš ráno vlastně. A chudák Brtnik tehdy, protože zatímco my řádily a hlasitě se radovaly, on šel disciplinovaně spát, protože se druhý den ráno vstávalo do prasé. Bože nám bylo s Ladou špááátně! Fuj a ble. Nicméně popadali tehdy šécky Leonidi, co mohli a nám to uďálo velikou radost 😀
Ó dámy pařily v týdnu…
Jasné, Leonidi nepadjí podle pracovního cyklu 🙂
O tom kdo byl chudák se dá polemizovat, večer Brtník a ráno milé dámy…
Ale určitě na to rády vzpomínáte.
Vrabčáka jsem neviděla jak je rok dlouhý. Několik málo se jich dříve vyskytovalo v parku a okolí, ale jsou fuč. Toulavé kočky mají v jejich zmizení jistě namočený drápek.
Koukám, že tobě chybí k dokonalému štěstí už jen kohout. Kdy budeš mít narozky? Takovej malej barevnej japonec s peřím i na pařátkách….. seděl by na plotě krasavec a všechny nasíral už jen svou přítomností. 🙂
Přijeď, budeš spát v šatně na matraci a brabčákůch budeš mít za voknem asi tak milijardu!
K dokonalým ščestí mi chybí naopak vzduchofka, abych to vystřílela 😀 😀 😀
A japonce teda nemám ráda, je to divnej národ. Nasíral by ten smeták předefšim mou osobu, páč by řval ešče před kuropěním a já bych druhej den stavěla velkej hrnec s horkou vodou na sporák.
😀 😀
Jarmila
Se obávám, že právě Brtnik, protože jsme byla takový jako hlučnější, tak toho stejně moc nenaspal. my prostě měly radost, jak nám ty Leonidové pěkně padaji 😀
Sem si ještě vzpomněla.
V recepci byla puštěná televize a dávali přenos z pohřbu Leonida B.
já se starala o své, ale bohužel se něčemu smála zrovínka když jim žuchnul do jámy. Druhý den přijelo ve dvou limuzínách celé vedení Beskydských hotelů a restaurací včetně ředitele a zahájilo se mnou kárné řízení. Poserové museli konat, bůhví který z hostů (rudých noků) jim to napráskal.
Leonid -potažmo zkurvený rusáci mi dluží prémie za tři měsíce. 🙂
Halooo, taky mě kárně řešili krzevá pohřeb. Já nevim, tedy kterej z těch tří, co šli tak pěkně za sebou, ale bylo nějaký projevování během vyučování, kdy jsme museli stát jak kretýnos , poslouchat jak ho pohřbívaj a tvářit se patřičně zkormouceně. To mi nešlo, dostala jsem z tý situace záchavat smíchu, až mi tekly slzy. Štandopéde jsem byla řešena v ředitelně o to víc vzhledem k mýmu buržoazně šlechtitelskýmu původu 😀 😀
edit – takže za mě – každej padlej Leonid jedině dobře 😀