Tak helejte, todle by mohlo bejt častějš jako.

Pánčička mi vymyslela samostatnej program a vymyslela to mocinky moc výborně. Užil sem si to úplně nejvíc, jak sem mohnul. Taky si to zasloužim ale. Za všechny ty starostě co sou s fraucimórem. Taliprdový hráblo, abych byl slušnější, než pánčička a Bubrdle za zaučuje. Takže si asi umíte představit, jak rušno u nás je a že to celý stojí na mě.

A pánčička to ví, takže………..když musel jet pánik do Prahé, vyzvednout jakousi desku v Hrombachu a pánčička, že pojede s ním, napadlo jí, že mě vezmou s sebou! Pánik sice kontroval slovy :”No nevim, víš jak nerad jezdí, jestli to pro něj bude mít vůbec cenu!”  “No to teda bude, to si piš! Projde se v civilizaci, protáhnu ho Hrombachem a něco si tam zas po dlouhý době koupí! Bude nadšenej, uvidíš! Zaslouží si to, takovejhle malej samostatnej vejlet, jen s náma, jako dřív.” Pánik pokejval hlavou, přestal pochybovat a mohlo se vyrazit.

U auta sem byl první a hned jak zapojil vozejk, hópnul sem do kuféra. Aby jako pánik viděl, že měl zbytečný obavičky. Holky sice před odchodem protestovaly, že chtěj taky jet, ale smolikof, tohle byla výhradně moje jízda a výsada. Začátek cesty ale se mi teda trochu zkomplikoval. Bylo vjédro a tak jsme jeli se staženejma okýnkama, aby se auto v lesích ochladilo. A jak byl ten průvan, tak to zvedlo deklík od rolety, která je u sedadel a zavírá se s ní kufér, když tam nikdo není. A kam já si dávám dycinky hlavičku, abych si mohl pohodlně podřimovat a koukat z vokna zároveň. A to tetkon teda nebylo možný. Začal sem poplakávat a i sem trochu kvoknul. 

Pánčička znejistěla, že asi teda možná měla debilitní nápad, brát mě s sebou. Pak teda zjistili, že je zvednutej deklík a já nevidim, tak moudře zastavili, deklik položili a já byl konečně spokojenej. Položil sem si na něj hlavu, jak jsem zvyklej, podřimoval a těšil se na to, co přijde. 

Bylo to velký!

Než pánik šel vyřídit to s tou deskou, vydali jsme se spolu s pánčičkou po ulici jako za starejch časůch. Svobodně a bez starostí, s vodítkem přes rameno, páč já ho nepotřebuju a s rukama f kapcách,  to je jasný.. Já si fordil chodníkem, skenoval, čuchal, podepisoval a byl sem úplně v sedmym nebi. Další sedmý nebe přišlo pak, když jsme šli do toho Hrombacha. Vrátili jsme se k autu akurát, když pánik dopřivázal tu desku a šlo se dovnitř. Tam sme se na chvíli rozdělili, páč pánik šel pořizovat nějaký nepotřebnostě jako sifóna k našemu psímu sprcháči a my s pánčičkou šli do toho důležitýho oddělení. Do ZOO koutku, to je jasný. Já do Hrombachu chodim rád obecně, je tady spousta pachů, čmucháního, ale v koutku je to jasně nejlepčí, tam to voní úžasně. Hromady žrádla!! Nepřeberně žrádla!! A tolikatě druhů. A potom- HRAČKY!! Já musel, musel. Prostě sem si musel něco koupit. Vybral sem si plátěnou pískací kost, která se výborně žužle a krásně mi padne do kušny na aportýrování. Chtěl sem ešče plyšovou kachnu, ale to mi pánčička rozmlouvala, že by pánika trefilo, když tam tetkon mám po zahradě hozenýho 1x ledního medvěda, 1x oslika ( Mirka promine, toho miluju, nedám) , 2x Šmoulinku, 0,5 + 0,5 psa – hlava zvlášť a tělo zvlášť – práce Taliprtky, 2x žirafa a ještě nějaký dalši plyšovostě. Takže nic dalšího už domů přinést nemožu. Ale možu si jít koupit něco na zub. Tak sem vybíral a vzal sem si dva balíčky s nějakejma dobrůtkama.

A pak sme šli s pánčičkou chvíli na televízi. Mají tam u stěny několik mnoho televízí a šécky dávaj přírodopisný filmy. Vo rybách.  Tak sme si sedli spolu a chvíli se dívali. Jednu chvilku sem se trošánek leknul, páč najednou se tam vobjevilo něco jako had a rovnou na mě. No fuj brrr, hady nemám rád. A vodní vůbec. Po nějaký době se k nám přidal i pánik a koukali sme se fčicí. To bylo tak fajn! Klid, jen my tři  a ryby. Už se nedivim, že někdo rád rybaří 😀 .

Pak prej, že se stavíme u pumpy na kafe a něco k snědku, protože byl hlad. A oba se shodli na tom, že si u pumpy dáme párek v rohliku. 3x – prej i pro mě. Žjo! Těšil sem se hodně, hlavně, ale aby tam byli psomilný a já mohnul dovnitř?? Byli, byli psomilný!! Pani byla mocinky moc psomilná, dostal sem párek v rohliku jako první, no! Mňam ale, to byla dobrůtka!! A dokonce mi přinesla misku vody, abysem tu dobrůtku měl čím zapít. A pranic jí nevadilo, že jsem to tam zamokřil víc, než minule ta rychlá průtrž mračen 😀 . A to sem si teda pochutnaaaal, to byla výborná věc, za to mi ta jízda autem stála teda. Pak jsem dokonce usnul pod stolem, protože zážitkůch mnoho a já toho za ten den už měl za sebou dost. Jedno velkovenčení ráno, pak dozor na zahradě, druhý velkovenčení odpoledne a tetkon ešče takovejdle supr zájezd.

Budu tiše doufat, že tendle nápad bude mít pánčička častějš, páč kdo jinej, než já by si to zasloužil, že jo?