Ty dobytku vodpornej!!

“Nepouštěj to tam, nepouštěj to tam, je celá vod hoven!” řičela jsem tudle na půl vesnice, krátce poté, co jsme dorazili domů z prasé a chystali se ven na procházku. “Ešče, že to sou hovna naše, to je dobytek!” lála jsem velmi hlasitě dál (asi k pobavení sousedů)  a snažila se bleskově vymyslet co teď. 

Neb naše milá důchodkyně objevila bohužel dřív než my, že pán, kterej nám během dne přijel vyvézt žumpu a zároveň ji trochu propláchnout, po své práci zanechal  nevelkou, ale přeci jen “navštívenku” . U plotu bylo  prostě poznat, že tu byli na vývoz žumpy. A ta nebohá stařena psí nevěděla nic lepšího, než se do toho komplet naložit.

Tak tohle tady dlooooouho nebylo, aby se mi pes takhle vymódil. Nechutně vymódil. Popadla jsem smrdutou modelínu a vlekla ji k místu činu. Ne z nějakých výchovných důvodů, ale čistě prakticky. Chtěla jsem ten hovnokabát smýt tam, kde si ho pořídila. Popadla jsem hadici a pustila se do očisty,

Chudera Bubí byla zcela a celá ztuhlá. Pravděpodobně očekávala vylágoš. Ten se tedy nekonal, ale mou nelibost nešlo přehlídnout. A taky přeslechnout. Už tedy ne tak jako na začátku, kdy si půlka vesnice mohla vyslechnout doslova hovory Há 😀 😀 , páč jsem se teda nežinýrovala a volume jsem měla dost doleva. Bylo mi jí ale líto, takže jsem milý výtržnici poté lála už jen tak spíš na oko, kdy jsem jí sdělovala – už poměrně v tichosti, že je prase nechutný a odporný. Další názvosloví si už nepamatuju, páč jsem se soustředila, abych tu trestankyni řádně očistila. 

Když bylo dílo dokonáno, byla ešče chvilinku zatuhlá z té bleskoakce. Pak si ale uvědomila, že se vlastně i osvěžila a popadla ji “běhavka” . Začla skákat jako ta koza a dorážet na mě, tak jsme si daly pár koleček zahradou. Tou dobou už byl Brtnik pryč a duo ohaříků s ním a tak nám s Bubi vzniknul prostor pro pěkný samostatný venčení. Bubi – osvěžená sprchováním- pádila vesele vpřed a to, že je prasnice odporná už jí bylo fučík 😀