Tak včera tři hodinky v polích, dneska jsem to vylepšila na tři a půl. A po návratu jsem musela fakt zkonstatovat, že jak praví nápis – není to ještě stoprocentní, to zdaleka ne, ale je to o 100% lepší. To co si můžu dovolit teď, o tom jsme si nedávno nemohli ani nechat zdát.

Šli jsme pěkně k polím zas jako civilizovaný jedinci, Tali už bez vodítka, jen na stopce, hezky prověšený, volný… (furt se toho nemůžu nabažit 😀 😀 😀 ) V polích bylo opět plno, rodinky, cyklisti, venčiči, celej národ asi. Tak jsem zas, ač nerada šla polem jako takovým /nerada v tom osení chodím, je mi to blbý/. Talířka dostala volno se stopovačkou a zamířili jsme ku včerejšímu kritickému bodu se stařinou. A dali se všichni tři do práce. A celkem to šlo. Ne, vlastně docela hezky to šlo. Ve stařině samotný už to bylo spíš o tom,že celkem to šlo. Když jsme vyšli na cestu, přišel jeden nepříjemnej momentík.

Jezdili tam kros kluci na kole a Talířová se zcela nečekaně lekla a vypálila, což způsobilo tak trochu popálení mých nebohých ručiček a stejně jsem nakonec musela stopku pustit. Budiž Talířový ke cti, že se v tom rumrajchu, kde se octla, nechala přivolat.  Pak se následně pánčička trošánek rozčílila, a to když jsme se míjeli s dvojicí, jež měla na vodítku corgiho. Dala jsem psům sedni, stopku si přišlápla. Leč nepočítala jsem s tím, že některým lidem nedojde a nedojde, že mám-li psy u nohy a je zřetelně slyšet, že říkám “Zůstaň!”, není úplně vhodný k nim se svým psem napochodovat a vykřikovat, jak krásný pejsci to jsou 🙁 :-(. Pochopitelně, že to Tali nedala, ač měla dobře našlápnuto,  a celý mi to rozbili. Ano, neměla jsem zvolat “Do.., to snad není možný!!!”, způsobila jsem tak paní evidentně šok :D, což je mi ale srdečně fučik, páč už mi s některými lidmi dochází trpělivost.

No nic, šli jsme dál a tak trochu trénovali, a to až k myší louce. Ještě než jsme tam došli, tak na konci stařiny dostala Talířová volno a ač chtěla zamířit do hloubky stařiny, nechala se nakonec (pravda hlasitě) odvolat a nasměrovat na louku. Tam jsme zase nechali Talinku Talinku a jeli jsme si s Rumíčkem balonky. A páááák jsme Talince utíkli. Aaa to bylo diveního, když nás hned z první nemohla najít. Ají zpátky utykaláá a prt. Nakonec nás našla a pak si s námi hezky hrála, pak se učila s klikrem, že vnímat u myších děr pánčičku docela jde. Taky na vyčesávání došlo.  A pak jsme se učili i nějakou tu poslušnost:

A Talířová dostala velepochvalu, protože vzadu za námi akorát přecházeli naši místní vlci na vodítku (nevím, zda jsou na fotce vidět) . Chůzi u nohy nemáme vyfocenou, páč to zatím v jednom člověku nejde. Ale co jde, je vyfotit jedno přivolání od myší díry:

A pak jsem prostě sebrala věci, batůžek a neřekla nic a šla jsem. A sválně kam: do stařiny. A helemese, fšicí psi jdou se mnou. A ten flekatej pejsek se i nechá /pravda volume musí být doprava a doplněné o syčivé zdůraznění, že ssssssem, sssakra! :- )/ v té stařině a zcela na volno přivolat. U koníků jsem si ji radši cvakla na stopku, ale šli jsme pěkně na pohodu a na závěr si zašli k rybníčku. U rybníčka Talinka zmizela a místo ní tam byla operní děva. To střevo flekatý je při aportování z vody naprosto šílený a jódluje jak na lesy. Jódluje na břehu, jódluje když plave, myslím, že jódluje i s tím tenisákem v kušně. Je to magooor. Při odchodu od rybníčku to Tali vzala do rákosí a zas mi uďála radost, protože se nechala na pohodu přivolat. Pak se šli ještě vyběhat do trávy za balonkama. A my pak zanechali sválně a zcela podle Talířovou nad myšodírou a v tichosti jí odešli. Aaaaa, kdopak to běží, kdopaaaak?  No překvapivě Talinká malinkááá.  A za odměnu si mohla ulovit krysu Vasilisu a kus si ji nesla. A zcela krásně volnochůzí jsme šli domů, kdy na závěr šli hezky oba pod povelem “Se mnou” hezky u mojí levé nožky a budili tak (ano byla jsem neskromně pyšná) pozornost, jak jsou vzornopejsci.  Jo a vlastně! Taky jsme trénovali kočičku:

 Doma to pěkně cíplo, teď si to narvalo pupek a je to vláčný. Rumíček mi sedí na klíně a zívá, Talířka se válí na peří. Byl to moc pěknej den!! A to jsem ešče stihla umýt okno v kůchni a trochu se věnovat pečení – jedny domácí piškůty a jedny domácí tuňákový psí sušenky. Takže výsledek mého víkendového snažení? Tady: