Jak na Novej rok, tak po celej rok, takže jsme se  dopoledne vykopali na malovýlet, nebo chcete-li velkoprocházku.

A jak se dá očekávat,  procházku v našem okolí, protože sice  člověk už nepaří, jak ve dvaceti, ale určo by se tam ještě nějakej ten alkehůl v krvi našel.

Nejdřív Brtnik navrhnul, že půjdeme na “mou” stranu a procouráme to tam, ale když jsme vyšli, tak nevím zcela nechápu proč, ale najednou to změnil na kostelíčkovej kopeček. Eh? No ale co, mně to bylo jedno, jen bych s sebou bývala nebrala v batůžku zásoby.  Já si o vánoční dovče užila svobodnýho courání po okolí jak jsem chtěla, tak jsem to celý nechala na něm. A že prý prozkoumáme jednu z těch doposud neprozkoumaných cest. Já už tedy osobně věděla, kam vede, protože jsem se tam shodou okolností vydala o jednom vánočním procházení. Nicméně, jak říkám o mě to tentokrát nebylo, takže jsme zamířili tam.

A vlastně jsme dobře udělali. Protože po nějaké době koukám a proti nám jde pár a paní má vedle sebe bloncku, nebo blonďáka. Neboli zlaťáka, či zlatýho retrievera. A pěkně pesana prokrmovala za hezkou chůzi u nohy. Bylo jasný, že tohle bude naše krevní skupina. Svolali jsme si ohaříky k sobě a dali si je k noze. Když pak došli k nám, dohodli jsme se, že se pesani můžou seznámit. Tak, jak to má být.

Heh, někteří se chtěli ovšem seznamovat až moc, že jo Rumoušku??? Neb pejsek byla opravdu bloncka, mladá feňule a……přesně 14 dní po hárání. A! To je pro vižlu přesně ten nejlepší čas na seznámení a následně hlavně i něco víc 😀 😀 . Bylo tedy nutno Rumíčkovi připomenout o čem je slušné chování gentlemana a zdůraznit mu, aby nenechal svůj majestát cloumat nikoliv prchlivostí, alébrž hormonem . Pak jsme přidali do hry i Tali, aby toho na fenku nebylo najednou moc. Tali se jen tak oťukla  a pak už si šla po svých. 

 A my se s páníčky bloncky trošku zapovídali. A to i na téma cvičáku, jaký jsou v okolí, a taky na téma prasata, neb se jim tady skoro přesně na tom místě, kde jsme byli, stalo, že přes cesty vypálilo stádečko a hnalo jejich feňuli až k nám do vesnice. V pravý poledne. 

Eeeeh? Mno……..tak doufejme, že tohle se nám vyhne. Musel to být děsnej zážitek pozorovat na jakémsi GPS lokátoru, jak mi pes mizí v dál. Fuj, úplně se mi zkřížily chlupy na zádech. A když jsme pak – poté, co jsme si na druhý den domluvili s blonckou “rande” u kapličky – pokračovali lesem dál, neměla jsem – speciálně v nízkém podrostu úplně dobrý pocity.  A může se mi Brtnik pak divit, že si na svejch cestách lesem  zpívám.? Nemůže, zvlášť když můj zpět je brán jako zbraň hromadného ničení.  🙂

Nicméně jsme asi byli dostatečně hluční a mohli tak v klidu jít dál………….Brtnik jen tiše zapomněl, že chce prozkoumat tu novou cestu 😀 a šel dál známými směry 😀

Neříkala jsem ničehož a jen si užívala procházky, stejně jako ohaříci.  Který si dílem jen tak čmuchali a dílem jsme si hráli s házedlama, který mám přivázaný na venčící taštičce. Rumíček tam měl svou vánoční kachnu, kterou dostal od Peti AP pod stromeček a dle očekávání jí naprosto zbožňuje. A Tali tam má svoje oranžový plovoucí házedlo. Poflakovali jsme se po lese dostatečně dlouho na to, aby se ohaříci po návratu pěkně uložili na pelechy  a ………nechali nás se válet.

Já jsem ešče honem vyrobila obžerstvení   

          a mohli jsme dělat to, co obvykle poslední dobou neděláme. 

Tedy……….NIC. Krásný nic.