Aneb – konečně jsme se sešly – i sešli teda, páč se nejednalo čistě o dámskou návštěvu.
Ozvala se mi Brůtice, že by se u nás zastavili s Martinem. Už jsme se takhle od léta, kdy u nás byli, domlouvaly s Brůticí spolu několikrát a vždycky do toho něco hodilo vidle. Takže pro tentokrát jsme se loučily se slovy – “Se netěšim!”
Osud byl tentokrát milostif a tak, když jsem Brůtici dopolko volala, zda to platí, potvrdila mi, že platí. Jen, že tedy s nimi nepojede jejich australanda Klokáně . Což bylo škoda, protože jsem si říkala, že ohaříci by aspoň po sto letech měli možnost taky vidět jinýho psa, než sebe navzájem 😀 .
Vytáhla jsem tedy ohaříky na chvíli na louku za Domečkem a pro tentokrát jsme nechali duchny duchnama. Když přijede ta návštěva. Nanosila jsem si huhlí a dala si s Brtnikem naši obligátní kávičku na dálku. A ledva jsem ji dopila, už jsem mohla pomalu chystat další. Páč dopolko frnklo jako nic a jedna hodina, kdy měli Brůtovi přijet, se přiblížila.
Měla jsem velikou radost, že je po čase zase vidím. Stejně tak jako ohařiska. Milujou návštěvy a někdy je těžký jim vysvětlit, že lidi nepřijeli za nima. Hlavně Rumíčkovi, kterej furt po Brůtici lozil, seděl jí na klíně a vůbec všemožně dával najevo, jak špatně je s nima u nás zacházeno a že je nikdo nepomazlí. Natož aby je nakrmil, že jo. Takže můj kdysi dokonale vychovanej ohařík prudil a loudil! Jaká to kynologická hanba 😀 .
Probrali jsme u kávičky a ovocnýho čaje z plotny kde co. A hlavně taky jsme se museli jít podívat, kampak jsme se od toho léta posunuli v našem snažení. No, bylo to určitě už mnohem lepší pokoukání na kupř. obloženou a vydlaždičkovanou koupelnu s vanou a spol. A pak jsme se šli koukat ven.
No……..koukat………… koukat………. v tom počasí toho mnoho ke koukání nebylo. Neb, padal shůry jakejsi blivajz mokrej a bylo velmi, velmi zataženo. A to měl s sebou Martin droníka s tím, že si s ním nad loukama může suprově polítat.
Ale tak nakonec přece jen dron putoval z batůžku na světlo boží a………v ten moment pro Rumouška svět ztratil čas a prostor 😀 😀 :
Existoval jen on a dron 😀
A tak zatímco, jak jste si mohli všimnout, Taliprtka přítomnost dronu ani nezaznamenala (a to jsem si po zkušenostech, jak byla před časem uchvácená papírovým drakem myslela, že to bude právě ona, kdo bude z dronu unešená, tak to byl naopak Rumoušek, kdo mu zcela propadl:
A posléze se ho i snažil přemluvit, aby on šel dolů, když sám nahoru nemůže 😀
Prostě vižla, no. Co na to říct 😀 😀 A zde ještě pohled z opačné strany 🙂 – takhle krásný fotky to umí:
Přes ne úplně fajn počasí to byla fajn procházka. Takže jsme si slíbili, když Brůtovic odjížděli, že až se udělá krásný počásko, tak se zase přijedou podívat. A vezmou s sebou droníka. Ooooj to bude Rumoušek rád! 🙂
Drin a autíčko na dálkové ovládání,to je pro Ritu droga.Jakmile uslyší vrčení,neslyší a má jednu hodně dominantní myšlenku.Chytit a zlikvidovat tu vrčící věc.
🙂 taky má nevyřízený účty s technikou? 😀 😀
Rumouš by si podle mě nejradši droníka odnesl domů, páč je takovej hračička. Je ale pravda, že občas se naštve na lux a jde mu dát do držky 😀 . Tak kdo ví?
Všichni naši psi se vysavače báli. Jimika s ním manžel i zlobil, což se mu pak vymstilo, protože když jednou zapomněl nástavce na vysavač na schodech, tak je Jimi “zabil”. Indy při zvuku vysávání odchází z domu, a nechce být s vysavačem v jedné místnosti, ani když není používán. Tolerovala vysavač robotický. Dron by asi taky neměla ráda, kdyby se k ní přiblížil. Ona vůbec nerada přijímá novoty, problém bývá i s novými hračkami, které by mohly být nebezpečné, takže na Vánoce jsou bezpečnější dobroty. A já pořád dokola spravuju staré bezpečné plyšáky, které ona ostatně ani moc neničí.
Rumouš je válečník, on dá luxovi dycinky po držce 😀 😀 . Naštěstí teda po něm nejde, když je v klidu, páč to nevím, kam bychom ho v současný situaci dávali – bydlí s námi totiž pod postelí.
Taky nemusím novoty jako Indy, zrovinka jsem dostala hodinky a vůbec nevim co s nima, vůbec.
Hodinkám rozumim, Ježíšek mi přinesl nový fitness náramek, přitom ten starej ještě funguje a mám k němu citovej vztah a na mý pohybový aktivity (chození se psem) bohatě stačil. Novej jsem teda se zoufalstvím nějak rozchodila, ale furt mi to říká, že sedim moc dlouho, a že je venku zima, tak ať se obleču a podobný voloviny. A k tomu stejně dobíjím starej náramek, protože ho nechci nechat jen tak umřít, i když jen leží na polici. Jestli ten pes není po mě, když se pořád snaží vzkřísit oněmělýho plyšáka 🙁
NO!! To sou furt novoty nějaký a já na to prostě nemám – hlavně trpělivost. A proč taky sakra mít v hodinkách tolika věcí, když je mám teda v telefénu? A ten stejně musím mít někde poblíž. JÁÁÁÁÁ CHCI TIKACÍ HODINKY A JINAK NIC! Enemže voni jsou boží, vypadaj tak jak to mám ráda – jsou střelený a dá se tam vyměňovat barva toho krytu, podle bot, to jediný je zachraňuje před zatracením 😀
No jo – u vás je to jasnej důkaz, že pes a pán jedno jsou . U nás teda zase novej plyšák udělá olbřímí radost, tak to se se mnou neslučuje a s Brtnikem už vůbec ne.
Off topic komentar – dobry den, Petro, zahledla jsem, ze Talinka je na veterine😢. Pokud jde o zanet delohy – nebojte, Theu to potkalo pred cca 3 roky. Byla jsem zrovna u dcery v Tabore, Thea najednou prestala zrat!!!, mistni vet ji 3 dny lecil pry na zapal plic. Nastesti nasadil ATB. Treti den bez zlepseni jsem uz nevydrzela, zavolala nasemu vet do Prahy. Odpoved: prijedte! Prijela jsem s Theou v 16h, probehlo sono , verdikt zanet delohy, Thea dostala kapacku a v 18h sla na sal. V 19:30 skoncila operace, dalsi kapacka a cca v 22h jsem si ji odvazela z Prahy zpatky do Tabora. Prvnich 24h nic moc, ale slo to a dalsi den uz skoro byla v poradku. Po 3 dnech to zase bylo stare zname pometlo Theinka.
Moc, moc, moc drzime Talince palce,!!!
Zdravím Ireno! Moc ráda Vás po čase zase vidím. Tak Theinka to zvládla na výbornou!! Tali má – doufám- taky dobře našlápnuto, není apatická, má zájem o žrádlo, už se uklidnila a spinká – což je podle mě hrozně důležitý, mám na paměti pana Herriota a jeho dva příběhy, kdy tvrdý spánek psa a ovci na konci sil vytáhnul hrobníkovi z lopaty. Takže je tu tichá domácnost. A spí se. Pak doktor právě taky říkal, že za tři dny bude Tali cajk, což mě kapek překvapilo. A že příští týden, můžeme na krátký vodítkový procházky. Tak jsem zvědavá, jak to půjde, dělám maximum, aby to šlo hladce. Ta noc byla nakonec neskutečně klidná, já sice spala na jedno oko a ucho, ale ona nenaříkala a spinkala.
Jeee, Petro, to jsem fakt moc rada. Ja vim, je fajn Vam rict, ze u nas to bylo OK, ale….moc jsem na nasi temer sestru myslela! A fakt nebojte, holky jsou opecovavany daleko vic, nez my🤣🤣🤣, ony to zvladnou!
Jen za sebe, pokud mohu – Thea je moje treti fenka, prvni kastrovana. A moje rozhodnuti: pokud ma fena falesky a nemam ji do chovu, doporucuji kastrovat!!! Thea ma za sebou temer 3 roky a u nas se krome kvality srsti, ktera sla bohuzel fakt dolu, povahove vubec nic nestalo. Zadna inkontinence, nastesti… Flatka je stale stejne blazniva, neposlusna i milovana😀. Povahove naprosto stena,jsko pred zakrokem. Akorat se ted, v semiorskem veku definitivne rozhodla, ze svuj – a tim i nas – zivot si bude ridit uz jenom ona sama🤣.
A pan Mvdr Huml z veteriny Panda ji zasil tak, ze po cca 6 mesicich byste jizvu opravdu nenasla – smala jsem se mu, ze by z nej byl super plasticky chirurg:-). Tak se hlavne dal hojte a Talinku poradne rozmazlujte😀. A casem uvidite, ze i Vam s Rumickem se vlastne hodne ulevi..
Tali má taky krásný šití, je to opravdu zašitý dovnitř, nikde žádný steh, uzlík nic. “Rána” čistá, suchá. Musím ji panu dochtorovi pochválit, to jsem včera zapomněla. Rozmazlovaná je hodně, furt kolem ní kvokám, obávám se…….. že se mi to vymstí 😀
Pomohlo mi to, díkec Ireno, on to takhle i dochtor říkal. Já jsem doposud nikdy u psa takhle velkou operaci neměla, tak jsem celá vykolejená a bojím se, aby člověk něco nezanedbal. A já doufám, že Tali bude taky pořád vlastně stejná. Je teď teda za kňoura, furt kňourá s plyšounem v kušni, došla asi k názoru, že teda porodila – o fous předčasně, ale to prej nevadí.
Ano, oni pak v určitým věku dojdou k tomu názoru, že už všechno vědí líp, než my 😀 >
Rumíček je zlatíčko, a Talince moc držím palce, ať se dobře hojí…
On je taková prtka moje rezatá. Teď je trochu hyn z toho, že má takovej podivnej režim, ale já mu to pak vynahradím. Včera se s Tali jen přívítali a jinak ho od ní držím dál, ale vlastně to je zase zvyklej z hárání. Jen by teď rád blbnul, když jsem doma a vono prt. Musí být kázeň a klid. 😀
Kora také trpěla na zánět dělohy, nejdřív jsem to řešila ATB, protože jsem ji chtěla uchovnit, když jsem zjistila, že to není dobrý nápad, nechala jsem ji vykastrovat. Aby neblemtala stehy, navlékla jsem jí dětský letní overal, jen jsem ho upravila pro vyměšování. U Kimči, která měla v 10 letech nádor mléčné žlázy, nám bylo řečeno, že kdybychom ji nechali včas vykastrovat, té rakoviny jsme jí ušetřili (už jsem o tom psala). Takže Talinka je statečná a zdatná pejska bojovnice, držím palce, abyste to ustáli. Budete mít míň starostí – nebudete muset dozorovat hárání a bude mnohem menší nebezpečí rakoviny. Píšu sem a ne na Kecací, protože jsem někde založila heslo.
Nějak mi to dneska blbne, příspěvek mi zmizel.Jsem psala , že jsem na to taky někde narazila, že když chovná fena po prodělání a přeléčení pyometry ATB pak měla štěnda, že to problém pořešilo. Ale osobní zkušenost pochopitelně nemám, jen jsem to četla na psí diskuzi, kdysi.
Je pravda, že pak na Rumíčkova stará kolínka,to bude lepší, že nebudem řešit hárání, protože to uznávám, že je pak nápor.
Ano, potvrzuji. Ja sice nejsem priznivec kastrace jako zasahu do organizmu, ale je fakt, ze vcasna kastrace vysoce snizuje moznost rakoviny delohy. To je fakt. Hlavne u fen, ktere haraji relativne casto (cca po 6 mesicich) a trpi na falesky.
Tali nějak moc falešky právě neměla. Hárala v podstatě pravidelně , podle jízdního řádu, jen tohle poslední si posunula o měsíc a to už asi byl ukazatel toho, že se něco děje, možná.
No tak tohle! Z toho by Troldu rovnou trefil slak. Panika, uprk, monstruuum! 😀 Fajn se diva na pejsky, ktery si dron uzivaji s usmevem na hube. 🙂 Nabuseny auticka na dalkovy ovladani to samy, v lete s tim kluci blbli na tabore. Troldik si okamzite vyzadal ukryt v aute.
Auticko bylo paradoxne malem uloveno stenem barzoje, dale ho krasne pasla borderka, zbytek pracovnich IGP plemen si radsi drzela odstup. 😀
A Vilem je velmi zkuseny pilot, s prehledem tu bestii ridi. 🙂
Budu muset asi pořídit nějakou levnou droní variantu, aby byl ščastliv, ten můj rezatej prtka. Byla to pro něj top vánoční zábava. Možná bych za to mohla Brůtovejm platit? Že by čas od času dojeli a Rumouš by si dal takovýho křížence mezi coursingem a pasením. A nebo to autíčko, vidíš! Kdyby člověk levný sehnal!!
Vilém pak vytáhnul drona na nejvyšší povolenou výšku – což je 150m a musím poctivě říct, že 150 m na zemi je zcela jiných, než do výšky.