Byl a ještě pořád je, úžasnej.

Do práce jsem šla naposledy ve středu a hrozně se těšila na ten čas strávený tady, doma. Doma i venku. A na to, jak se úplně vypnu od všeho. A budou jen pohádky, odpočívání, ládování se salátem a řízkama a courání venku.

A pustila jsem se do toho hnedle ve čtvrtek. Kdy jsem pilně vstala a vrhla se do chystání. Nebyla jsem na to ovšem sama, společnost mi dělali Hošíčci, který udávali tempo.  😀 😀  Na kamna v kterých jsem poctivě zatopila, jsem frkla svůj obří puntíkatej hrnec a velkoryse do něj nasázela asi tři metráky brambor s tím, že co zbyde odnesu na Štědrý den do krmelce. A taky kopu vajec. Než se to uvařilo, nakrájela jsem si zbytek ingrediencí potřebných jak do brsaláta, tak do vlašáka, kterýžto dycinky dělám na chlebíčky. spolu s pomazánkou zvanou švédský houstičky. Tu máme mocinky moc rádi. Má to jen čtyři ingredience a nejdůležitější je křen. Hooodně křenu. Pak jen šunka, citron a majonéza.

Rozhodla jsem se letos naplno využít techniku a tak jsem místo krájení najemno šunku zkusila vrhnout do robota a jemně ji krátce nasekala. Vyšlo to výborně. Tak jsem oloupala křen a opět využila techniku. Co se s tím strouhat ručně, jako každoročně, že jo. No……….nevím, ešivá jsem uďála úplně dobře. Možná teda jo, ale v prvopočátku to tak rozhodně nevypadalo. Páč………když strouháte ručně, sice si zaslzíte, ale je to takový jako pozvolný.

Jenže, když to nastrouháte taklenc a najednou a pak odklopíte víko toho robota, kde už čekají milijárdy nashromážděnejch atomů nastrouhanýho křena…… a po jejich uvolnění se všechny najednou vyhrnou do světa – správněji řečeno přímo do vašeho gezichtu…………… tak popravdě začnete svůj nápad i techniku dost proklínat. Páč se motáte Domečkem, vykřikujete slaboduchý slova, nevidíte ničehož a máte pocit, že už ani nikdy nic neucejtíte. Protože vám to vypálilo všechny čichový buňky. A taky se potíte jako blásen. V podstatě by se dalo říct, že během pár vteřin proděláte částečně tu nablblou kovidovou chorobu s velmi lehkým průběhem. I v tom krku vám to šťárá. A kejcháte a nevíte vo světě. Když se proberete použijete asi celý balení kapesníků. Ešče, že byl Brtnik v práci. Asi by se dobře bavil a rozhodně by mě nelitoval. 

Vyrobila jsem šécky ty svoje pomatlánky, i náplň do šunkových rolek, který jsem už před sto lety zařadila v odlehčený formě do svátečního menu. Nepoužívám majonézu, nebo šlehačku, ale tvaroha. Umíchám ho s trošinkou másla se spoustou křenu, osolím a je to.  Akurát se mi dovařil hrách na polívku a teda musím vám říct, že………….Letos se mi polívka obzvláště povidla. Bylo to rozhodně tím, že jsem neměla hrách z normoš krámu, kterej je takovej našedle zelenej, že jo?  Ale koupila jsem v Pěti švestkách, kde ho mají vážený. Už od pohledu to byl veselej, zelenej hrášek, plnej života i když byl sušenej. Do polívky se to taky pochopitelně promítlo. A byl i podle mýho názoru vařený o dost dřív, než ten z klasického krámu.

No a základ byl hotový, až přijdeme z venku, budou vychladlý brambory i hrášek a budu to moc jen dodělat. Došla jsem si pro batůžek a narvala ho dobrotama pro zvěřinu. A taštičku zase dobrotama pro ohaří zvěřinu. A šlo se. 

Bylo krásně namrzlo. A já si tiše doufala, že by třebas mohl ten sníh nakonec – aspoň malinkatě?? přijít.  A nebo kdyby ne, aby aspoň ten mráz trošilinku vydržel. Krásně se nám to vyšlapovala naší obvyklou trasou. Nejdřív jsme to, jako vždycky,  vzali k remízkům a nacpali do krmítek lojové koule. Užívala jsem si toho, že mám s sebou dva hodný ohaře, kteří krouží pěkně kolem mé maličkosti. A že stačí zavolat a přiběhnou. Někteří hned – kteří asi, že jo? A některým se je nutný občas připomenout, ale přiběhnou taky.  A to mi pro dnešek stačilo.

Vyšlápli jsme to nahoru ke krmelci a nasypala tam naši vejslužku. Ať si v mrazu přilepší. Nějaký strávník byl evidentně poblíž. Nejen proto, že jsem v námrazovým poprašku viděla čerstvý stopy, ale taky proto, že mi to signalizovali ohaříci. Tak jsme se rychle vypařili. Tali byla pak tak rozpumprdlikovaná, že se zasukovala u starýho poraženýho buku a došlo na tzv. pohovor v kabinetu 😀 . 

Zamířila jsem od buku nahoru do smrčiny, kde je uzoulinká stezička vedoucí lesem dál až k posedu před mojí křemeňáčkovou pěstírnou. Tali byla v klatbě a my si s Rumajzlíkem blbli ve dvou. Když pak Taliprdová zvládla udělat reparát na jedničku, mohli jsme si už blbnout všichni pohromadě. Procourali jsme to pěkně všechno křížem krážem. 

Přesně v momentě, kdy jsem Tali hodila aport a ona se chystala ho sebrat, ozval se mi za zády slušnej dusot. Hodně těsně za zády. Tali ztuhla, stejně jako Rumíček vedle mě. Otočila jsem se a kdybych byla rychlá a stihla natáhnout ruku, mohla bych si jednu z těch čtyřech srnek pohladit. Tak to byl teda zážitek. Sbíhaly holky od silnice a mířily do lesa, odkud jsme my před nějakou dobou vyšly. Nu, tak třebas pak, ……….. až se uklidnily z toho, co je nahoře vyplašilo, zašly i na sváču ke krmelci.

My už pak došli pěkně v pohodičce domů a já mohla pokračovat v přípravách. Nezbývalo toho už fakt moc. Dodělat tu hrachovku, kde stačilo jen hrášek rozmixovat a nechat povařit s troškou slaniny, prsknout tam česnek a majoránku, osolit. A bylo to. Nebylo  nutno ani zahušťovat, hustá byla krásně sama od sebe. A taky fakt výborná. 

No a pak tadáá  na brsalát. Aby mi to šlo líp, pustila jsem si k tomu tentokrát koledy. Mám takovej vymakanej proces, který umožní, že výroba jede jak na pásu a co hlavně, salát je pěkně rovnoměrně promíchaný. Všechny ingredience – krom brambor mám totiž už předem připravený v míse, kde jsou krásně promíchaný – tedy uvařenou zeleninu, okurky, salám i vajíčka. Takže pak vždycky pěkně jen vrstvím s bramborama, který osolím, opepřím, frknu na ně majolku – tý dávám čím dál tím míň, hořčici a olej, promíchám vždy přislušný vrstvy a přidám další. Takže pak v závěru už stačí opravdu jen lehce promíchat dohromady, aby se vrstvy propojily a  je to. Tím pádem nedojde k nežádoucímu rozmatlání ani vajíček, ani brambor a všude je všeho úplně stejně. A máte to raz, dva. 

A pak už jen můžete zapnout kávovar a uvítat doma muže svýho, kterej se právě vrátil z práce. Vánočky můžou začít do plnejch.