Vždycky jsme chtěli, aby náš, jednou budoucí, dům byl s duchem.
Resp. aby měl ducha tedy. No a proto jsme nikdy nechtěli novostavbu, protože prostě tam těm domům ta atmosféra prchybí. Teď se nám to splnilo. Vrchovatě. Máme dům s historií, dům s duchem a……….dům s duchem. Doslova. Takovým malým mourovatým duchem.
Mouses totiž objevil kouzlo. Kouzlo procházení domem. Nejdřív se zamiloval do možnosti využívat kuchyňský okno s muškátama. Započal s tím, že tudy chodil ven. Posléze objevil výbornou zábavu, kdy si stoupnul ke dveřím, popř. k síti, pokud se větrá a podal žádost, aby byl vypuštěn. Sedne na schod, mrskne ocasem a vzápětí hodí šíbru do muškátů a už se voknem dere dovnitř. Kukadla jak lampijounovej průvod a už zase maže ke dveřím. Hele, popravdě nebaví vás to dlouho, to je asi každýmu jasný 😀 .
Pak jednoho dne objevil další z možností, který Domeček skýtá. Okno v ložnici. Je poměrně vysoko nad terénem. Takže ponejprv jen chodil po parapetu a jednoho dne se odhodlal a šíbrou to vzal dolů na pažit.
Trošku jsem se tehdy lekla, ale je to kočka, takže jsem se, zcela pochopitelně, lekala zbytečně. Tohle mu naprosto učarovalo. Kombinace dveřma ven, oknem dovnitř, dalším zase ven se stala jeho oblíbenou trasou. Kterou následně ještě vytunil. Zatím jsem nepřišla na to, jak to dělá, ale už se dokáže dostat i na to okno v opačným směru, tedy nahoru. Což mu právě dalo netušené možnosti státi se duchem.
Protože pokud se třeba ráno procedí nečekaně do ložnice s představou, že si pohoví v peřinách a Brtnik mu do toho hodí vidle tím, že ho vbrzku odhalí, čapne a pošle muškátama ven, nedělá si z toho ničehož a já zanedlouho zaregistruju další těžký žuchnutí na peřinu. Zpočátku jsem byla udivená, protože prostě mě nenapadlo, kde se tam furt bere, ale pak jsem tedy zjistila, že přichází jako ten duch právě oknem. Zatím jsem ho neviděla v akci, takže nevím, jak se mu daří se vysápat nahoru. Jen vím, že zpočátku ho to muselo stát značné úsilí, protože jsem podvakráte zaslechla jákési zoufalé pokusy udržet se drápkama na plechovém parapetu. Pak se sice ozvalo těžký žuchnutí, ale nebylo to do peřin, alébrž zpět do pažitu. 😀 . Ano žádný učený z nebe nespadl, ale z parapetu občas evidentně jo 😀 . Nicméně netrvalo mu to dlouho, to je jasný jak facka, a dneska prostě opravdu prochází domem jako malej mourovatej duch, kterej je línej obejít barák a tak to vezme zkrátka domem. A tak se nám splnil sen – máme dům s duchem. Vlastním. Mouratým 😀
,
Jak letííí :-DDD
Huš jsem se bála, že vám v domečku straší 🙂
strašlivej paragán je to 😀
straší nám tam na cimbuří
mouratej duch kocouří
zdi, okna, dveře zdolá,
každýho von udolá! 😀
Vy jste na něj strašně zlí! Nenechat ho válet v peřinách.
Dneska jsem na něj byla tak strašně zlá, že se tam válel půlku noci a já se zádama nemohla spát. 😀
Jenom půlku noci? To musí bejt chudinka nedospalej 🙂
To jsem já, hlava děravá
Nikoliv, nedospalá jsem já! kdyby chrápal, bylo by to fajn, ale furt se vrtí, drbe, blemtá, mlaská a nakonec jde a loví nohy . moje.
Prej v posteli nikdy🤓
😀 von se neptá smraďoch jeden a čék se pak ráno diví 😀
Važte si toho, že Váš dům má ducha.😉😁 Měli byste mu přístup k pobejvání ještě vylepšit – ve vedlejším paneláku v přízemním bytě mají mourovatou kočičku a aby neměla komplikovaný odchod a příchod přes domovní a bytové dveře, nainstalovali k balkonu rampu (podobnou mívaly u babičky slepice pro přístup ke kukaním)👍😊 a kočička v pohodě sestupuje a vystupuje.👏
Já si myslím, že by tímhle zařízením Mouses nejspíš pohrdl. On už si našel i novou cestu – objevil, že se větrá sklepem a včera po příjezdu jsem ho našla mňoukajícího za dveřma do sklepa 😀
A nebude Mouses náhodou kočka starého Schrodingera?
Von je doma i venku zároveň 🙂 🙂 a fotka jak zdrhá je boží. 🙂
Mouses stoprocentně tomu pánovi patří. 😀 musím se zeptat, kde ho sousedka v tom domě ukrývá 😀 😀 Schrodingera myslim, Mouses se ukrejt nedá 😀 . I když…. dneska se nám to povedlo, Brtnik ho neodhalil 😀
Alespon si chodi sam sem a tam, to byste meli ocenit, ne jako nase kocka, ktera prijde oknem, ja si ctu v klidu se zavrenyma dverma od pokoje, aby byl na cteni klid, tak mnouka tak dlouho az ji otevru a za 10 minut kocka prijde oknem a kocka prijde oknem… Jo mame otevreny dvere do baraku, ale dverma se asi dovnitr nechodi nebo nevim. Ale je to na palici.
A to sem ja, sem nebyla prihlasena.
Dveřma chodí přece jen kočičí lůzr, ne? 😀 a nebo se dveřma chodí na večeři. Oknem je to zábavnější.
Ostatně pravidlo č. 6 – to neznáš? 😀
https://www.mujchlupac.cz/zajimavosti/pravidla-ktera-dodrzuje-snad-kazda-kocka/6875?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
No to je presny. 🙂
já mám nejradši, jak zgumovatí, když je chci někam přenést.
se máš, že máš “ragdola” já fásla tygra ussurijskýho