že jsme si opět dopřáli dovču na Maltě a na Pískách 😀 .Takže opět makáme jako pastelky – neboli jako barevný.  V tomhle momentě se zastavily stavební práce v přístavbě, kde se buduje ta ložnička, šatnička, kópelka. A bylo nutno přejít do undergroundu 😀 , neboli bourat a bourat dole ve sklepě. Zničit tu provizorní kópelku, jak jste viděli, přesunout jí do kotelny a ………..jít to tam totálně zdevastovat. Omítky dolů, stěny dolů a ………co je na tom “nejlepší” podlaha komplet ven. Protože ti co to stavěli, tuhle přístavbu, nebyli tak poctivý, jako ti co stavěli původní domeček. Takže to tam pěkně vožulili a tím pádem vlhkost dostala svou šanci. Takže dlažba ven, beton ven a…………. škvára, jíl a……..jílovec, kterej je už pěkně tvrdej, musí ven. 

Brtnik tvrdí, že jsem umanutej malej smrad, kterej si nedá říct a neposlouchá, co se mu řekne 😀  No, tak ale nechte ho v tom, když on tahá v kýblech to, co nejde vyhodit v kusech ven z okna. Přece si nebudu sedět a lakovat nehty, když dře jak kůň. Takže jakmile zaleze do sklepa…..! Už přichází moje chvíle. Popadnu kolečko a uuuž se šinu ke sklepnímu vokýnky, kde jsou  naházený velký hroudy – větší než cihla třebas – jílovce. Je to těžký jako kráva, ale hlavně, že to drží pohromadě. V tichosti si zaparkuju a už nenápadně nakládám. Naložim si tak akurát a uuuuž tlačim kolečko do kopečka kolem baráku ke kontejneru. Zajedu si pěkně dozadu, protože je zapotřebí zaplnit prostor, kam kýblem od hrany nedohodíte. A že teda nedohodíte, protože je těžkej jako ta krááva. Já jsem jich Brtnikovi pár ukradla a jen vyklopit je, mi dalo zabrat. 

Takže se snažím vyplnit ten prostor, kam nemáte šanci se s kýblem dostat. Když si jedu třetí kolo, všimne si toho pan stavbyvedoucí a zařve ze sklepa. “KOLÁČÍYY! EN ES ER! A vypadni vodtamtud” Von – na rozdíl od mé maličkosti nehovoří moc vulgárně. Funkci vrchního dlaždiče zastávám v rodině bohužel já, odchovaná bandou pouličních kamarádůch. Takže když takhle zahovoří, jest značně vytočen. Abych mu tu emoci ešče voživila, opáčím s nevinným tónem: “A co chceš jako dělat? Nemožeš dělat vůůůbec nic!” Kdybych mohla, vypláznu jazyk, ale von by to stejně neviděl. Páč je tam tma a navrch vidí rudě, jak je načtvatej. Nicméně mám pravdu já, nemůže dělat vůbec nic.  😀 😀 

A tak si tak v pohodě pomaličku nakládám a odvážím. Do momentu, než se mi tam zjeví ….. malej rezatej pomocnik. RUmoušek miluje veškerý výkopový práce a práce s hlínou, je touto činností naprosto fascinován a furt se vám motá pod ruce, lopatu, kopáček, rejč a hrozí, že z něj vyrobíte min. dva kusy, když se trefíte. To tady sice nehrozí, protože pracuju čistě jn v rukavicích a nakládám ty obří hroudy, ale zase hrozí, že trefí mě. Šlak, protože to jelito vižlí hamtá nadšeně v tý naházený hromadě a způsobuje tak, že mi část toho, co drží pohromadě rozšmatlá na výrazně malé kousky, což mi následně práci znesnadní. 

Jenže…. vyžeňte to nadšený stvoření, který navíc nakukuje nadšeně za Brtníkem sklepním vokýnkem a kvoká tam na něj 😀 . To nejde.  Chvílemi mám i strach, že hópne dolů. Naštěstí má i zbytkovej rozum, když valná část ho odešla poté, co se u nás zabydlela Taliprdová. Je to zajímavý, ale s přibývajícími roky, kdy s námi Tali žije, se zmenšuje mozková kapacita Zravcova a stává se z něj tak trochu tupohlávek obecný. Občas. Ale jak říká Brtnik – je mu zase takhle dobře, páč voni ty géniové, že jo…. nejni kolikrát vo co stát. A tak ho nechám kvokat a hamtat teda v tý zemině a snažím se vždy co nejrychlejš naházet do kolečka to, co Brtnik z okýnka vyhodí. Tím pádem vezme za své nejen moje pohodový tempo, ale taky objem nakládanýho. Protože si toho nakládám čím dál tím víc, a vozím to čím dál tím rychlejš. A tím pádem……… mě začne bolej koleno vzadu a bolí taky čím dál tím víc a čím dál tím rychlejš. Až posléze poskakuju za kolečkem v takovým houpavým kroku momentálně zavostalýho jedince. Ale jsem palice dubová a tak vozím a vozím, dokud je co.

Brtnik dole furt láteří, ale jako co může, že jo? Leda tak prtky. A já sem posléze ščastná jako blecha, když odvozím pro ten den šécko a spokojeně to tam shrabu a uklidím. Zbytečně zcela, to je mi jasný, protože zítra začínáme nanovo. Ale mám tu uklizeno a! Zvládla jsem to i bez toho nespolehlivýho kolotočářskýho zmetka šmejdskýho, který nám nedokázal ani říct, že prostě nikdá nepřijde. A my měli objednanej ten kontejner, že jo…….. No nic, každopádně přátelé, tohle nebyl jeden a jediný kontejner, kterej jsme s Brtnikem spolu naložili. Teď, když to píšu je středa a máme tady trojku. Neboli třetí konťas a už se pěkně plní.