Přesun připadl na den před Silvestrem.

Před naším Silvestrem teda 😀 . Tím pádem jsme se přesouvali 29. prosince. Pěkně pijánko jsme to šécko pobalili, takže lednice zela prázdnotou, stejně jako rádobyšpajzík na balkoně a napěchovali jsme tím auto k prasknutí. Klasika 😀 . Když jsme přijížděli k Domečku, říkala jsem si, jestli tam na nás bude Mourínek čekat. Když jsme tam byli těsně před Štědrým dnem, tak nepřišel.

A nepřišel, ani když jsme přijeli teď . Říkala jsem si, že asi bude doma a nebo někde na rajzu. Ale bylo to takový divný, nevidět ho ani tentokrát. Vytahali jsme v rychlosti všechny ty krámy  z auta jenom dovnitř a šlo se hned ven s ohaříkama. Navrhla jsem Brtníkovi, že půjdem loukama, tak jak obvykle chodívám já. Máme totiž každej “svoji” trasu. Respektive – Brtnik, kterýžto je tak trochu nosorožec, jenž nemá rád změny, má svou oblíbenou trasu a tý se drží. Objevuji spíš tak jako já. Teď jsem si říkala, že skočíme právě na louky a já mu to tam ukážu. No jenže začalo foukat a tak pravil, že tohle není pro dnešek ideální místo, což měl v podstatě pravdu. Tááákže jsem navrhla, že zamíříme na cestu mezi pastvinama a lesem, kde nás budou stromy chránit. A aspoň ho tak navnadím na to, objevit právě tenhle směr, kde je to moc krásný. 

Zachumlaný do čepic a kapucí jsme se pustili podél lesa a došli do míst, kde jsem minule potkala ty dva podivný týpky s dodávkou. A zabočila tehdy do toho kouzelnýho úvozu. Nadšeně jsem to tam Brtníkovi šécko ukazovala a protože se mu tam líbilo, dohodli jsme se, že si tímhle směrem uděláme výlet na Silvestra. Na jednoho ze Silvestrů teda 😀 . Páč my máme ty Silvestry dva. Jednoho třicátýho, kdy má Brtnik svátek a druhýho pak regulérního. Nejsme žádný troškaři, že jo. Protože už se připozdívalo, museli jsme se stejně vrátit, ale ohaříci si ještě stačili zařádit v úvozu s balonkama. Páč Rumoušek si dobře pamatuje, jak dobře to tam běhá dolů, takže si trval na svým, že musím navalit balonek. A když on, tak Taliprtka prej taky. 

Vyšli jsme z lesa a už tolik nefoukalo, zato docela přituhlo a začalo se smrákat. Takže když jsme dorazili zpátky k Domečku uuuž byla viditelnost mizerná. Tudíž, když jsme u sousedovic branky zdravili vnučku paní sousedky a část příbuzných, kteří přišli za babičkou, nevšimla jsem si, že se tam šmrdolí Moures. Ovšem jen do té doby, než šedobílá čmouha radostně vyrazila směrem k nám a přepadla ohařiska. Teeeen měl takovou radost!! A ohaříci pochopitelně taky. Hnedle se museli navzájem zlobit a Moures zajel mezi složený prkna pod borovicí u cesty, který tvořej jeho hrad a pozorovatelnu. Odtamtud na ohařiska útočil a oni poskakovali kolem. Vzájemně jsme se pozdravili a vnučka paní sousedky povídala, že když jsme tady nebyli, chodil s ní vždycky k naší brance, jak kdyby se dožadoval otevření. Zeptala jsem se teda, ešivá mu nemám na krk pro příště pověsit klíče.  😀 😀  Vnučka se smála a pravila, že to by asi bylo nejlepší. Jo, on může chodit přes zítku, ale radši chodí brankou. Je to totiž civilizovanej kosourek.

No a nestačili jsme snad ani dojít k brance a už byl u nás a hnal se dovnitř. Očíhnout, co, kde a jak. Jakmile se odemkly dveře, hrnul se dovnitř jak velká voda a následně asistoval u vybalování věcí. Je vám jasný, že mi to díky tomu trvalo asi tak 3x dýl než obvykle. Se psem se domluvíte, pošlete ho na místo, ale s kočkou? Smůla, smolíček. Zvlášť, když je to mouratej pacholíček 😀 . Byla jsem ráda, že ho vidím a že je v pořádku. Jakmile jsme zatopili a jakmile řádně pozlobil ohaříky, uvelebil se na svým polštářku (boože, potřebuju už tady pračku, abych to mohla vyprat komplet ty jejich pelechy) a spokojeně si předl. A ještě předtím…………… předvedl, kdo je tady pánem a kdo má koho  pod palcem. Protože, za to, jak ohaříci poslušně čekali na pelíšcích, jsem jim každýmu dala jeden oříškovej rohlíček. Položila jsem jim to každýmu před tlapky s povelem “Dávej na to pozor” a chystala se dát malej kousek i Mouresovi. Hm…… tak jako, byla jsem dost pomalá. Než jsem se otočila, abych mu to nabídla, ležel mezi Taliprtčinýma tlapkama a zatímco ta smutně koukala, jak jí ta dobrůtka mizí před očima, ládoval se jejím rohlíčkem. Spratek jeden drzej. Tak aby jí to nebylo líto a abych odměnila, jak je fakt nejhodnější, dostala ty rohlíčky za to dva. Zasloužila si je ne? 🙂 .