Respektive  – nebe se při našem návratu z prasé tvářilo tak, že spadne a s ním rovnou i potopa.

Kolem Domečku černo ze všech stran a stahovalo se to k nám víc a víc.

Takže šup, okamžitě ohaříky vytáhnout ven. Ani jsem se nepřevlíkala, zůstala jsem v sukničce a tílku, jak jsem přijela z Prahé a vyběhli jsme na loučku u sousedů. Dál to evidentně nestihneme. To bylo jasný.

😀

Abychom se tam tak nenudili, kdyby vyzbyl čas, popadla jsem cestou ze zahrady plyšovýho – cosi, ani nevím co to je, taková plyšová roura s nějakou hlavou, asi opice, nebo co. Ale ohaříci to rádi aportují. Tak je případně aspoň trošku pracovně vyběhám, než nás smete potopa světa. 

Nebe zčernalo o fous víc a  k nám se přidal Mouses. No vida, tak budeme komplet. A jemu se tak zas po dlouhý době splní představy o nejlepším společným venčení. Být furt na jednom místě. Ohařiska přeběhli na povel silnici a Mouses se za náma loncal stylem westernovýho pistolníka. Patří mu přece celej svět, všechny a všechno má na háku 😀 . Ne tak já, trnu a hlídám silnici, protože on prostě nezrychlí, magor jeden.

Nic nejelo a on se šel vyvalovat do zbytků uschlého a posekaného sena. A ohaříci si šli čmuchat. Já si jen tak stála a zevlovala. Pak jsem si je svolala a na střídačku jsem jim házela toho aportýrovacího plyšouna, aby si trochu zablbli a rozpohybovali střeva. Účel nakonec splněn  a já se mohla chvíli věnovat i tomu mouratýmu nadělení. Mrskla jsem na něj plyšáka a on ho zmordoval do mrtva. Divím se, že z něj něco zbylo. Pak jsem mu udělala radost největší, vytáhla jsem……. dlouhý stéblo a on mohl lítat a honit ho a zabíjet. Zabiják největší. Spokojeně pak s sebou plesknul zase do proschlýho sena a funěl, jak po dostizích.

Vyhlížela jsem tu smršť, co se na nás žene a……… koukám, že si to nějak rozmyslela asi. Z ničehož nic spadly asi tři kapky, kterých jsme si všimli jen omylem- teda já, zvířectvu to bylo fučik a jinak nic. Obloha začala světlat. A tak jsme se na tý louce – k nezměrné radosti Mousesově, prostě už upíchli. A pojali to pracovně a hravě. Poctivě jsem je střídala všechny tři. Ne teda, že by Mouses aportýroval 😀 , ale líbilo se mu honit a přepadat odhozenýho plyšáka. Zvednout a přinést jsem si ho musela sama.

Aspoň, že ti ohaříci byli za vzorňouchy a pěkně nosili. Za  odměnu jsem jim vždycky hodila vejšku a mohli plyšouna lovit ve výskoku. To miluje hlavně Taliprtka. Výskokovat a padat. Jednou se mi podařilo zdatně hodit Rumíčkovi a plyšoun letěl na Mousese 😀 😀 Asi to nemusím moc popisovat, co následovalo, že jo? Že Mouses vypálil, Rumouš nechal plyšouna plyšounem a letěl za Mousesem v domnění, že dávají závody, jak na zahradě. /mimochodem, kdybyste někdo věděl, jak ve videu rozmatlat značku auta, tak mám výborný vídejíčko / 😀 .

No nic, prostě jsme se fakt placatili a to ke spokojenosti nás všech. Pak jsme to zabalili a šli se placatit domů. Respektive já si šla trochu zauklízet, abych měla fóra. V pátek nás čekala fakt šichta a pak se mi stopro nebude chtít máchat hadrama. Teď se mi taky nechtělo, ale řekla bych, že to bylo o fous míň, než to bude pak.