Odkládali jsme to hodně dlouho tentokrát teda.
Furt něco bylo, nebo pršelo. A to se sekat teda nedá. Měli jsme jet ten minulý týden, to nevyšlo, pak v pondělí, to nemohl Brtnik kvůlivá práci a teď v úterý jsme už řekli, že fakt musíme. A tak jsme se z práce odpíchli už v půl třetí, aby to nebylo tak napnutý. Protože bylo jasný, že zahrada nám to dá sežrat.
No a nedala. Helejte nedala. Když jsme přijeli, docela jsem koukala, že to není žádná příšerná divočina. Bylo to vyšší, ale……… říkala jsem si, že to půjde. Naopak doma jsem si říkala, že to asi moc nepůjde – to když jsem vypustila ohaříky po příjezdu domů a oni… ale počkejte, todle vám taky musím říct. Přijdu domů, normálně, ne nějak na Apače, aby o mě nevěděli, prostě normálně odemknu a jdu ke dveřím do kůchňojídelny. A nic. Ticho. Tam se spalo! Nikdo nevědíl, že jsme doma! Protože s tím nikdo co? Nepočítal. Tak se nehlídalo, ale spalo.
„Já vám dám, vy smradi nehlídací!! “ Zaškrabala jsem tichounce na sklo starých dveří. Nic. Voni regulérně prostě chrápou!!! Zaškrabala jsem teda hlasitě a úplně jako bych tam byla, jsem to viděla. Ten zmatek, co nastal, když se probrali 😀 😀 . První začla řvát Tali, pak přidal svý hromování udatný obránce hradu Rumoušek 😀 😀 😀 😀 . Tydýti dva, no. Vypustila jsem je ven a oni oba, jak na gumičce vyběhli ven, zastavili se a s plyšákama v hubě se ze stejný vzdálenosti začli hned vracet. Ještě přece není čas venčení, ještě se má spát a venku je navíc nechutný vedro. Odpálila jsem je zpátky, ať se mažou vyčůrat. A šla se hodit do hadrů. Oni se hodlali prodrat zase zpátky, protože tam venku prostě je hnusně. No…. tak jsem si říkala, jestli je nakonec nenechat doma, když to mají takhle. Ale to bylo jen na tu vteřinu. Pak jsem zavelela do auta a jelo se.
Po příjezdu jsem, jak jsem psala, očekávala narostlou džungli a byla to tak jako enem džunglička. Tak se šlo hned na to. Brtnik vyjel s traktůrkem, posekal to u vjezdu a sjel dolů do úvozu vysekat cestu, aby nebyla zarostlá a já mezitím popadla sekajdu a řádila na zahradě. Můžu na sebe bejt hrdobec, než se vrátil Brtnik a předal mi traktůrka na louce, zmákla jsem toho poměrně dost. A tím pádem, dala Brtnikovi prostor, až doseká zahradu, aby se na ní mohl pinožit a něco sem tam udělat, jako za starejch časů. Protože já, já šla řádit na louku na hodně dlouho.
Nejdřív jsem vzala louku, kde to přiléhá k zahradě a kde se to nenechává tak moc narůst. Pěkně jsem si obsekala úsek, kde se mi rok od roku rozrůstají moje milovaný kopretiny
a taky divokej záhon, kde si pěstuju „jentakodloženýkytky“ . Obojí to oživuje „park“ který jsme tam ze spousty zasazených stromů za ty roky vytvořili. Je tady příjemný stín a mikroklima. A taky tu rostou pod modřínem, který vysazovala moje máma, klouzci. Teď tam byli taky, ale už věkovitý, tak jsem je tam nechala.
Zrovna, když jsem se blížila už skorem, skorem do finále, tak najednou hvizd a u branky stojí tři nějaký chlapi. 😮 Pro sluníčko jsem je pořádně nejdřív neviděla a hlavně jsem se lekla toho ostrýho zahvízdnutí. Když jsem se rozkoukala, identifikovala jsem Brtnika, „souseda“ Láďu /ty uvožofky jsou tam proto, že my sousedy tak jako nemáme, Láďa bydlí ve vesnici, která je od nás kus cesty/ a jeho kamaráda Pavla, který spolu zemědělčej a občas se vždycky, když jsme jezdili na chalupu, stavili na pívo a pokec. Teď mi přivodili žinfárkt, ale i tak jsem je ráda viděla. Ohařiska taky. Lomcovali neščastně brankou a pak řvali nadšením jak prokopnutí. Pranic jim nevadilo, že chlapi se o ně vůbec nezajímaj. Byli to přece lidi! A ty oni moc neviděj přece. A navíc tyhle znají…..no cirkus Humberto na kolečkách vytvořili. Chvilku jsme hodili řeč a já pak odjela v dál 😀
Respektive zanedlouho sekat druhou část louky, tam kde se tráva nechává už vysoká. A tady jsem to měla s adrenalinem. Nemohla jsem řádit, jak černá ruka, řezat zatáčky a mít plyn na podlaze. Proč?
Protože vysoká tráva může schovávat nějaký to mrně. A já bych nerada ublížila. Takže jsem jela na šneka. A aj ty oči jsem měla na šneka. Snažila jsem se monitorovat vždy jak cestu před sebou, tak po svý levý ruce, protože až pojedu další kolo, uvitím to z jiného úhlu. Trvalo mi to, trvalo. Ale radši pomalu, než si pak něco vyčítat. Krom toho, že jsem vyhlížela, nějaký to odložený mládě, jsem se taky snažila objíždět místa, kde to ještě kvete. Protože jsem ščastná, že se mi tam květena množí. Jedna z kytiček, která tam kvete je něco jako velmi jemná malinká divizna, ale divizna to pochopitelně není. Nebo nějaká luční vzácnost taková. Žlutá. Nikde jsem to zatím na obrázku nenašla, takže název vůbec nevím a nikdy jsem to neviděla. Což pochopitelně neznamená vůbec nic.
No takže jsem se tam plouhala a točila místy jak holub na báni, ale sekalo se mi dobře. Je to zase činnost, kde prostě vymetete hlavu. Totál. Jedete, sekáte, koukáte, dýcháte a nic víc 😀 . Krása, doporučuju.
Pak mi došel bencýn! Už to bylo v závěru a tak jsem pak řekla Brtnikovi, který mi ho galantně šel dolít, ať nechá ohaříky na louce. Mají to tam rádi, budu je mít pod dozorem, kdyby někdo šel, aby ho neděsili hlídáním. Hlavně ti, co nosí flekatý tričko, že jo. No a bylo to báječný, dělali mi tam společnost. Nejdřív, jasně, museli louku prošmejdit,
ale pak, když jsem je svolala, byli tam se mnou a dávali pozor, kudy jedu, kam jedu a co dělám. Moc prima. A když jsem pak dosekala a vracela se z louky po cestě do zahrady, svolala jsem je a poslala před sebou. Uuuutykaliiiii a já za nima drandila rychlostně! Byli spokojený, že můžou letět a já jim stačím 😀 Užívali jsme si ten kousek fšicí. A já si zas v tichosti říkala, jak moc je to fajn, že ta Tali už je taková, jaká je, že jí můžu dovolit i tyhle věci, kdy na ni doopravdy nedosáhnu a kdyby chtěla udělat nějakou bejkárnu, tak ji může klidně udělat. Ale ona ji neudělá, letí, otáčí se, ešivá taky letim. Asi budu venčit na traktoru 😀 😀
Dojela jsem k brance a nemusela nikoho nikam nahánět, ohaříci jako jeden zaběhli na zahradu a já jela parkovat. Dneska jsem byla moc hrrrr a přejela trochek – jen trochek, ale, asi jen dva listy, kapradí. Když jsem viděla Brtnika, jak valí bulvy – asi jako frbul, když kadí 😀 – řekla jsem mu, ať si to zapárkuje sám a vrátila se s ohaříkama ještě na louku. Se procházet. Jak sedlák po polnostech. Miluju ten velkoprostor tady, jdete a furt jste na svým. A ohaři to taky milujou. Tak jsme si to tam prošli a protože mě pak poštípalo nějaký hovado, šli jsme zpátky na zahradu. Tam voni nelítaj /Petrs -fakt tam za mnou nic nešlo zase 😀 /. Šla jsem číhnout na jezírko, který Brtnik pěkně vyčistil a kochala se květy leknínů a stulíku. Hezký to tam máme, pořád to tam je hezký a útulný. A dal mi nakonec za pravdu i ten Brtnik, kterej zpočátku tvrdil, že mu ta zahrada přijde vopuštěná. Ne, je to prostě přírodní zahrada a je tam moc krásně.
Bylo půl osmý, když jsme odjížděli dom a cestou si pak vyzvedli objednanou pizzu a místní točený pívo z pívovárku. Doma jsme si pak sedli k našemu zahradnímu extrastolku, nalili si pivo a pustili se do pizzy o kterou jsme se dělili s ohaříky. Vzhledem k tomu, že ještě na chalupě jsem jim dala, když jsem šla sekat, každýmu obří skelet na hlodání a po příjezdu domů žužliky od paní Matouškový, už jsem je krmit nemusela, dali si dneska véču na prasáka. Stejně jako my.
Bylo krásně pod starým ořechem. Den se pomalu chystal jít spát a já šla zkontrolovat včelky na jejich pítko v sudu. Ještě pořád tam nějaký byly. A to dokonce i později, když jsem šla ještě před spaním zalívat a honit se s Mousesem kolem vořecha. Jojo, sousedi měli zase o zábavu postaráno /tuhle se prokecli :D/. S Mousesem jsme taky sundali prádlo a pak už se šlo do peří. Teda já. Mouses sice nejdřív tvrdil, že jde taky, ale nakonec prej jde na rajz. To já už toho měla plný brejličky a tak jsem ho jen pustila ven, vzala to přes vanu a hodila šíbru do postele. Usínalo se mi pěkně, po tak naditým dni.
krásný kopretiny!
a prosím tě,neruš pejsky se spaní!
dom máš chodit furt ve stejnou hodinu,at jim v tom neděláš bordel:-D
a taky at si můžeš naivně myslet,že máš psy co hlídají baráček,když nejsi doma!
takhle jsi zbytečně přišla o iluze!
nic chodit dom dřív!
vždycky ve stejnou hodinu!!
nebo si jako myslíš,že u nás se hlídá,když se přijde dom nečekaně?hahahahaha..tak určitě!
Já ty kopretiny miluju, jsou nádherný. Teď při dalším kosení už budou odkvetlý a jak je posekám, semínka se rozletí do světa a…………. zase mi přibudou.
Jo, neruš pejsky, já kvůli nim budu přesčasy trávit jako kde? Na nádraží? 😀
Ešusová, kam se na tebe hrabou naši miliardáři, ty jsi ten nejbohatší člověk na světě.
A díky, dnešní den začal moc hezky. 🙂 🙂
Že jo, že jo Kuskusi – voni nemaj tolikatě krasavic ve svým životě, jako mám já. Jsou nádherný!! A já jsem na ně náležitě pyšná. Nezřízeně.
Kopretiny miluju i ostatní polní kvítí, nosívala jsem si do vázy, ale od té doby, co mi objevili alergii na pyl, jsem opatrná.🌼
Za chvíli odcházím na pedikúru a manikúru, Goli nebude hlídat, ale bude v předsíni kvílet. Dřív to vydržel hodně dlouho, jako stařeček pokvílí a po chvíli usne. Když se probudí a já ještě nejsem doma, jde v kvílení pokračovat. Bývalý páník ho rozmazlil k separační úzkosti.😉
Já jsem tak hrozná, že už si ani kvítí netrhám 🙂 . Mám ho radši ve volnosti.
Tak si užij manikúuru a Golíšek, ať to celý prospí a neprokvílí.
Když jsem přišla domů, Goli byl zticha, ale alespoň mi přerovnal botník.
Samozřejmě luční kvítí je krásné ve volnosti, ale ta luka, kde jsem trhávala, se stejně dvakrát kosila – sena, pak votavy.
Chtěla jsem se potěšit lučním kvítím trvale, tak jsem si u potoka vyrýpla pomněnku a zasadila ji do vyvýšeného záhonu, který mi pořídil Jakub. Ta se ovšem po dvou letech ukázala jako invazivní rostlina, rozhodla se vypudit a přerůst ostatní kytičky, levanduli i jahůdky. Takže jednu okupantku přesadím na rabato před domem, o které se nikdo nestará (já už na to nemám) a ona tam bude moci zdobit, stejně to udělám s druhým okupantem ptačincem.😉
No ne, to jen já a asi Thielli to tak máme hozený. Páč -jasně, to by se ani býložravci nenajedli, že jo.
Jooo pomněnečka, ta se umí rozparádit ! 🙂
Proč na nádraží?kafe,knížka,…….
No kafe, knížka…………ale doma 😀
Těší mě, že trpíš stejnou přecitlivělostí a netrháš si kytky do vázy. (Jeden se hned cítí líp, když potká stejně postiženého). Když jsem začala okolí vysvětlovat, že mě OPRAVDU NEPOTĚŠÍ kytice z květinářství, ťukali si na čelo…
No a mě stejně tak potěší, když ta kytka kvete tam, kde se narodila.
Jinak – při představě, jak máš oči na šneka, jsem se i dost bavila. Ale chápu. Když na Berounce parkujeme, jdeme nejdřív z toho místa vysbírat hlemýždě.
No bať, je škoda tu krásu zničit. Takhle se z ní raduju mnohem dýl. A kytky z květinářství – když si představím toho chemickýho sajrajtu, který zanáší Afriku a vodu, které tam mají málo, tak mi ten tulipán za to nestojí. A že jich tam pěstujou. 🙁
No tohle sekání je vždycky nerf. Teď o to víc, že tam moc nejsme, je tam klid.
Petro, kdyby tě někdy přeci jen přepadla touha po řezané kytce (pro některé příležitosti se přeci jen nakonec hodí…), nebo chtěla novou kytku do záhonu nebo se jen pokochat tou krásou, za bukem od nás i od vás máme květinovou farmu loukykvět.cz. Sympatičtí lidé tam vybudovali něco velmi povedeného.
Jaj Fatio – dík za připomenutí. Já o nich vím, jen jsem je ještě nestihla prozkoumat a myslela jsem, že tam právě mají hlavně květenu řezanou, asi si uděláme výlet! Díkec.
edit – ty jo – voni tam toho maj!!
jen tip: aby se vcely v pitku netopily, nechavame tam plavat kus bublinkovy folie
aháááááá!! Bublinkovou folii!! To je nápad! My tam plovem momentálně tenkej polystrón, ale tohle je asi dobrej nápad – ale když na to naprší neutopí se to ani potom? díky
ten vzduch v bublinkach to vzdy zvedne na hladinu nebo max tesne pod a to je presne co jim vyhovuje. jen casem zezelena, ale tim lip pro vcely, maj radsi ‚zivou‘ vodu nez destilovanou 😉
Díky díky, formičkooo, to se mi líbí a protože paní nakladatelka posílá vajca ve spoustě bublinek – není problém děvčatům udělat bublinkatej ponton! No a stejně tam chodím min. jednou – včera dvakrát – za den dolejvat voděnku, tak to prostě zkontroluju. A taky vezmu na chalupu. HURÁÁ, DÍK, HURÁ, DÍK!
Formicko – ešivá tady někde proběhnete – PŘEVELICE DĚKUJI ZA TEN NÁPAD S BUBLINKATOU FOLIÍ!!!!! OPRAVDU TO FUNGUJE A DOKONALE, ANI TY BOUŘKOVÝ PLAVÁKY, KTERÝ TEĎ BYLY,JI NEUTOPILY A VČELKY TO VYUŽÍVAJÍ OPRAVDU HODNĚ. TAKŽE DÍKY, DÍKY MOC A KAŽDÉMU DOPORUČUJU. BEZPEČNÝ A DOKONALÝ PONTON.
formicka –
ano, pani Zrzavcové už vynadaly včely v článku Kudrnatý bubliny. V sobotu tam jedeme na kontrolu, dám vědět, jak domácí učinili příslušná opatření 😉
Asi dobrý, řekla bych, přijde mi, že už tam chodí pít fčelky z širokýho okolí, tudle se dvě i hádaly, která pude pít první, nebo co.
Tak Mája s Vilíkem máj furt něco.S tím nic nenaděláš🤷
S tou bublinkovou fólií je supernápad👍
Já dávala prkýnko.
no ta bublina je skvěle tenká, členitá, je to paráda!