A pěkně dlouhou. Celejch jedenáct dní.

Dneska, když to píšu, jsme tak pěkně v půlce a vůbec to není marná dovolená. Nepodáváme vůbec žádný výkony. Ani stavební, ani kynologický. Prostě se báječně placatíme. Brtnik nestaví! Brtnik zahradničí! Vyrábí další kus záhonu a děsně si to užívá. 

Když mu to teda nepřeruší práce 🙁 . Jako že jeho práce v práci. Už tam musel z technickejch důvodů jet dvakrát. Z toho jednou jsem večer jela s ním. Měli jsme na ten den, teda večer, vždycky je to večer, když se tam musí vydat, naplánováno, že si sedneme, dáme si prosecco a budem skládat to vánoční puzzle, co jsem mu nechala vyrobit. No jenže, že jo. Musel. A aby nejel sám, jela jsem s ním. Jasně, tam na místě – co se mnou. Mu nepomůžu, ale aspoň nepojede sám tam a zpátky. Prosecco jsem dala do batůžku, vč. plastový skleničky na žampuňský a vyrazila s ním. Můj plán byl, že počkám v autě a zavolám paní Megi nakladatelce. Zpravidla nemám moc prostoru na telefénování a teď, když ona bude moci, můžem probrat šécko, co nikdy nestihneme. A já si přitom můžu popíjet jako dáma. Mám sedět doma za stolem, nebo v autě. 

Ten večer se dost ochladilo a Brtnik měl za to, že tam bude muset být hodně dlouho, než to vyřeší. A tak mě usadil do dílny, abych nemrzla a šel pracovat. Mrzelo mě, že mu nemůžu být k ruce. Šla jsem tedy telefénovat. A……….ani jsem nevěděla jak a Brtnik byl zpátky , že už má hotovo. Ani tři hodiny to nebyly. No bezva. Tak jsme hópli zas do auta a jelo se dom. A aby ten večer či spíš už počínající noc nebyl tak úplně planej, udělali jsme si zastávku aspoň v tom Mekáči. Není to žádná výhra, ale aspoň něco. Mě to vždycky kvůli němu hrozně mrzí, když má tyhle dovolenkový vyrušeniny. A že je poslední tři roky má furt. Opravdu. To není dovolená, aby tam nemusel jet něco řešit a nebo ho nebombardoval telefon. Co by jako se stalo, kdyby se válel jak vorvaň u moře? To nevim, asi by to tam vybouchlo. Takhle ale zase neměl nerva, co se tam stane, to chápu. Hlavně, že to dobře dopadlo a snad si zbytek dovči aspoň trochu užije. V tom záhonu hlavně.

Já jsem se věnovala prosím jeden celý den oknům. Moc tuhle domácí práci nemusím. Resp. vůbec jako. Ale nakonec jsem zjistila, že mě to v Domečku tak nevadí a že si tu práci možná i užívám a hlavně jsem měla radost, jak se Domeček rozsvěcí. Protože ano, umytá okna = čistá domácnost, to bez debaty. A tak poprvé, co tady bydlíme mám šécko dokonale umytý a nablejskaný. Doposud to moc nedávalo smysl, protože probíhala krutá stavba, buď se bouralo, nebo se dělala střecha, díra…….. a byl enormní bordel a všude prach. Ne, že by se teď stavebně nedělo nic, ale prostě momentálně mi aspoň chvíli ta okna vydrží. A já si je můžu pěkně jarně nazdobit. Nazdobila jsem si nejen okna, ale i celý Domeček, pěkně Velikonočně. Dokonce aji velikonoční zajíčky jsem si neplánovaně pořídila. To, když jsem jela Rumíčkovi pro jeho plyšáčky k narozeninám a dva zajíčky tam ulovila – spolu s ….. medvídkama. Nějak jsem asi začla syslit medvídky? Ale ne každýho medvěda seberu, to zase ne! Musí být měkkoučký, tvárný a optimistický, veselý.  A pozorte! Mám i jednu specialitku. Malinkýho ledního medvídka! Žádnej z mých  – počkejte, jdu to spočítat – devíti! 

(doufám, že je to už konečný počet 😀 , na fotce nejsou šécky) medvídků nejni tak veselej, jako tendle šprček. Nejmenší z nejmenších 😀 .

Co jsem to původně říkala? Jo, už vim – ty vokna a dovolená. Takže – nejen na záhonu a ve voknech, ale taky jsme si velikonočně vyrazili. Zase sami dva. Vymyslela jsem, že vyrazíme na Křivoklát, neb jsem zjistila, že tam mají nejen vánoční, ale taky velikonoční trhy. Tak se trhneme! V pátek jsem visela na těch oknech. V sobotu jsme měli pojezdovou, protože se vozily cihle a! A taky se navštěvovalo zahradnictví. Protože jaro, že jo. Abych neseděla nevytížená v autě, když Brtnik bude kupovat cihle, vysadil mě o dva metry dřív a já zapadla do zahradnictví. A ano, zase to provětralo peněženku. Na tohle je jaro fakt hrozný. Jak člověk ucejtí, že už to začíná, prachy lítaj 😀 . Trošku to přeháním, ale ne úplně. Udělali jsme tam pár nákupů. Já si  koupila především dva bíle kvetoucí koniklece. Mám tuhle chundelatou kytičku ráda. Roste mi na chalupě, ale tady u Domečku ještě ne. A oni měli bílou varietu, to jsem prostě musela. Stejně tak jsme musela koupit konečně nějaký květináč pro kaktus, který před sto lety dostal Brtnik od ségry k narozkám a od té doby nebyl ten nebožák přesazovaný, už si to zasloužil. Taky jsem si musela koupit nádhernou petržel plocholistou a doufám pevně, že se mi podaří ji pěstovat celoročně. A! Co mě rozradostnilo velice je tahle roztomilost. Maličký drobnolistý a drobnokvětý muškátek. To je boží kytička!!

No a pak dorazil Brtnik s cihlama a ke svý velký radosti zjistil, že……. ne počkejte to vám musím napsat celý. On se před časem zamiloval do květiny-byliny jménem kozlík lékařský a furt ji hrozně chtěl a všade se na ní ptá. Takže se zeptal i tady. Té paní, co se mi tak pěkně věnovala a probíraly jsme spolu, proč mi cíply ty muškáti, který se mi celou zimu dařilo jakož takož přezimovat. No protože jsem je ostříhala moc brzo. Jak mi ta paní řekla. Když Brtnik přijel, zrovna jsme zase něco probíraly a on se jí tedy zeptal, jestli nemají kozlík. Ona pravila, že asi ne, že neví. A že to může zjistit. Než se to vydala zjišťovat, přišel Brtnik s dotazem, jestli neví, co je to Waleriana. Kytka, která ho zaujala opodál. Paní pravila, že se stydí, ale že tohle teda neví a obě jsme vytáhly telefon. Mně to něco říkalo, furt jsem si ten název mlela dokola. Paní byla rychlejší a začala se smát. Protože…………Waleriana, rovná se…….onen kozlík 😀 😀 Takže to vypadalo, že ji Brtnik, který to netušil, tak trochu zkouší. Dost jsme se tomu zasmáli a on ji hrozně ujišťoval, že to tak fakt není. A mně došlo, proč mi ten název něco říkal. Protože Waleriánské kapky…. no a ty se dělají……..z kozlíku lékařského!! Takže proto. Nadšenej Brtnik hnedle popadnul ty dva velkokvětináče a nacpal je do vozíku s ostatním zbožím. 

Mě napadlo, protože jsem zahlídla, že tam mají i vodní kytky, zeptat se rovnou té paní, jestli by pro nás – resp. pro naše minijezírko nenašla nějakou vhodnou rostlinu, která by mohla jít do hloubky malého jezírka a nemusela se na zimu vyndávat. A osvětlila jsem jí, že prostě rekonstruujeme, zároveň se snažíme mít aspoň něco pěknýho na zahrádce a že jsme zachránili jednoho bonzajovýho javora a………. a ona mi řekla, že si to pamatuje, když jsem jí to loni vyprávěla! Že jí to přišlo moc hezký a že si to tudíž zapamatovala. Tjo, to mi udělalo radost. Náš Trpaslíček Javůrek je slavnej!

A když už je teda taklenc slavnej, tak jsem si říkala, že mu to okolí musím nějak vylepšit, že by to chtělo nějak z toho jezírka průmyslovýho udělat něco hezčího. A pustila jsem se do toho. Vybavila jsem si, že v nějakým hobby pořadu ukazovali, jak na okraje velkých zahradních jezer dávají takovou tu jutovinu. A tu já mám ale! Koupila jsem si dva kusy před rokem někde ve výprodeji, za pár babek, že se mi bude hodit na nějakou dekoraci. Prt dekoraci! Do jezírka to půjde a zakreju to kamením nějakým. A jala jsem se Brtnikovi rozebírat hromadu se složenou opukou, stříhat kusy jutoviny, aby mi  to vyšlo – nadoraz to vyšlo, a skládat opukový placáky, aby to nějak vypadalo. A výsledek ? Myslím, že to není úplně marný, co  myslíte?

No a za odměnu byl ten Křivoklát, vyrazili jsme až odpoledne, kdy tam nebudou davy. Nebyly, ale lidí bylo dost. A to dokonce i cizinci. Kteří se marně snažili domluvit s pánem u hradní brány, kterýžto jim česky vysvětloval, že bilety-támdle dole 😀 😀 . Nedalo se to vydržet a tak jsme se tam oba s Brtnikem vydali. Optala jsem se pána, zda chce jít jen na nádvoří na trh – to, že pak musí chvíli počkat, protože cca za deset minut už bude vstup free, a nebo jestli to chce s prohlídkou, kdy jsou právě lístky támhle o pár metrů dál ve stánku za stošede. Pán byl nadšen a chtěl to s prohlídkou. Stánek – neviděl 😀 , tož jsem ho tam odvedla a než jsme se rozloučili, pravil mi inglišsky se spikleneckým úsměvem, že : “Zdá se, že jste Rammštajní fanynka!” Aby ne, když jsem na sobě měla jejich dosti výraznou bundu a sukničku s jejich logem. Odvětila jsem, že asi jo a oba jsme se začli smát. Doufám, že si s partnerkou tu prohlídku užili, protože Křivoklát je krásnej, too my víme. A taky je tam moc fajn, ať o Vánočkách, nebo o Velikonočkách. Prošli jsme si stánky, koupili si kávičku, nealko Bakaláře, dva druhy medoviny, sedli si na lavičku a čučeli na sluníčku. Naprostá pohoda.  A já, abych měla taky kynologickej zážitek, si šla pomudlat jednoho ohaříka, kterýho tam měly stánkařky.

Nu tak, to je půlka naší dovolený. Druhá je před náma a já doufám, že si ji užijem zrovna tak.