Jsem se já vydala.

Na malovýlet, či velkoprocházku, to je fučik, jak to nazveme. Ale! Poté, co jsem šla v pátek brzo spát – přesněji řešeno, poté, co jsem v pátek vytuhla na gauči a pak se jen přesunula do ložnice, neb jsem se prosíravě věnovala hygieně ještě před upadnutím na ten gauč-jsem se v sobotu  – já, víkendový spáč- probudila asi v půl osmý už. Pokoncertní únavička, která přes pouhé tři hodiny spánku,  nastoupila až večer, byla fuč a já svěží jako ten vánek. 

A venku bylo tak krásně! Že mě to katapultovalo z postele jen pár chvil poté, co vstával Brtnik. Ten byl ovšem velmi překvapen, že mě vidí na nohou. Nebývá to zvykem. 😀 😀 Ke stejnému radostnému překvapení dospěla posléze komplet celá naše smečka. A když říkám komplet, myslím fakt komplet.

Neb……… se k nám po radostnému uvítání přidal na pochod i ten nejmenší z nejmenších. Ale duchem pochopitelně, ten největší z největších, to je jasný 😀 . 

To nikdo nemůže zpochybnit. A tak jsme po dlouhé době měli komentovanou procházku – myslím, že teď potěším především fanoušky toho ducha velkého a mourovatého 😀 

A protože to byl skutečně vydařený den, rozhodnul se ten malej potrhdílo, že sice za převelikého držkování, ale celou tu opravdu dlouhou štreku půjde s námi. Pravda, byly momenty, kdy usedl  a hlasitě protestoval a vybízel k návratu, leč……..nějak neuspěl. Bylo mu vždy sděleno, že si to měl rozmyslet hned na začátku a pak byl bafnut pod křídlo a potupně poponášen 😀 . Chvilku si to vždycky užíval, ale pak se zase dral vehementně zpátky na zem, aby mohl následně zase celou dobu kecat jak ten pan Palackej 😀 .

Bylo opravdu krásný ráno, který se posléze změnilo na dopoledne. Lesy byly jenom naše a bylo to bez nadsázky úchvatný procházení. 

Já jsem sice měla v plánu, že před koncertem budu odpočívat a šetřit svou bolavou nohu, aby koncík ustála, ale co…….plány jsou od toho, aby se bořily 😀 .  A to dopolední výletování stálo za to. I přes to, že na konci už mi to noženka dávala trošáneček jako sežrat. Proti tomu naopak šlo to, že bylo fakt luxusně, klid, jen my, čokle a kocór na cestách (jemu chybí fakt už jen ty boty a klobouk 😀 )

Ftipný bylo, že jak jsme pak  přešli nahoře silnici, naznal, že už se vracíme domů a přesvědčoval nás co chvíli, že když se spustíme tadyma tou prudkou strání do lesa……. budem doma cobydup. 😀 Jako pravdu měl, ale jednak se nikomu z tý stráně dolů nechtělo a druhak jsme se ještě chtěli courat. Chvílema mi ho bylo i líto, jak furt kafral a bylo mu to k ničemu.

Já vím, měl pravdu, jsme blbý, když jdem z jeho pohledu domů přes Vysočinu a Krkonoše.

Nebyl ale sám, kdo protestoval. Naše žaludky už se taky hlasitě ozývaly. Neb jsme vyrazili fšicí nalačno. Marně jsme prohrabávali kapsy, jestli se nenajde nějaký obnos, pro který by stálo za to udělat odbočku ještě víc do pryč a dojít si pro něco k jídlu. K velkému štěstí Mousesovu, jsme nenašli ani vorla. A tak se za velikého protestování  a žaludečního škrundání šlo prostě dál. 

A nebo se taky úplně nešlo a házely se třeba balonky nahoru do prudkých strání, aby si ohaříci taky trochu mákli. Teda Bubi ne, to je jasný, u tý stačilo k radosti, že si ťapala. A trochu při tom snídala /pššššt!/ protože já jsem pro ni dobrůtkama nešetřila. Jednak je to prostě stará paní a výdej energie je to tak pro ni veliký a pak – jídlo je její veliká radost, sice si občas počuchá, ale  tak jako ti dva, oproti ní mlaďoši, to nemá. A tak jí rozradostní každá dobrůtka, kterou pro ni vytáhnu. Aby ji ale neměla úplně zadáčo, dost často ji někam zahodím, aby si ji musela vynajít a měla tak i nějakou jinou zábavu, než být přepadena tím mouratým pomatencem 😀 .

No a to už jsme se k velké radosti našeho ukecaného průvodce skutečně blížili k domovu.  Čekalo nás jen spustit se lesem dolů k pastvinám, kde se ještě udělala k jeho nemalé rozmrzelosti malá přestávka, neb bylo nutno párkrát hodit Rumoušovi dálku, Tali si musela překontrolovat myše a Bubrdle vysbírat nějakou tu dobrůtku. 

A pak už…………………hurá konečně na snídani. A že teda byla nejen zasloužená, ale taky vydatná. Nám jsem vyrobila domácí chlébik zapečený s česnekovým máslem, bazalkou, obložený šunkou a sýrem, k tomu rakytníkový čaj s medem a citrónem a mezitím Brtnik vyrobil snídání pro zvěřinu. Podávalo se syrové hovězí s nasekaným čínským zelím. Hotovej hotel Interkonti! 😀

A já mohla spokojeně odpadnout, protože tohle byla fakt fajn narozeninová procházka a čekal na mě koncert a byl krásnej den…………..odpoledne jsme si pak dali kávičku v zapadajícím slunci a posléze mohli spokojeně vyrazit za kuldůrou, neboli…..

DEPEŠMOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOD!