Že takovej neexistuje? Tsss. To teda existuje!

A nemusíte za ním ani do Žoloo, natož do Austrálie. Stačí přijet k nám. A Rumíček vám ho vokáže 😀 😀 . Potřebuje k tomu jediný. Vak na zahradní odpad a někoho, kdo tam bude ten odpad házet 😀 😀 😀  A pak teprvá uvidíte vačnatce. Já to teda natočený teď aktuálně nemám, ale jestli se mi to podaří vyhrabat někde v dějinách fotek a videí, tak sem mrsknu video,  natočený kdysi na chalupě, abyste měli představu 😀 😀 Je to prostě blásen no.

My jsme v tu neděli šli oba s Brtnikem házet odpad do kontejneru. Už asi 4.537.  kontejneru. Sám majitel firmy, který k nám kontejnery vozí a poté odváží, se divil, kde furt bereme ten matryjál. No kde. Domeček je skorem komplet nový, že jo 😀 . Pořád se něco předělává, bourá, staví. A tak je odpadu habakůk. 

Tentokrát tam krom odpadu byla i zem, která byla zapotřebí vytřídit. Pěknou odvozit v kolečkách a ten zbytek naházet do konťasu. A tak jsme po kávičce vyrazili. A nešli jsme sami. Ohaříci sice ráno byli na svojí dvouhodinovce, ale netvářili se, že chtějí zvostat doma. Dokonce i Bubišková si vydupala, téměr doslova – museli byste ji vidět, jak se tvářila – že jde taky ven, s náma se všema. Tak dostala svůj kabátek, protože už pěkně mrzlo a na tý zahradě toho moc nenaběhá a vyrazila nadšeně s ostatníma do terénu. A mířila rovnou k brance teda 😀 . Bylo jí osvětleno. – k její značné nelibosti (což mě potěšuje, teda) – že ven jako úplně ven, zatím ne. To jí trošku otrávilo, ale náladu si spravila tím, že si šla hledat ořechy. Nějaký ty po zahradě schovaný ořechy. 

To je věc, kterou moc nerada vidím, ale nejde jí zcela úplně zabránit, když člověk něco dělá. Jistě, pozoruju je po očku, citýruju, ale ………… moc šancí nemám. A tak jsem pak byla ráda, že jsem ji viděla, jak si tak chodí zahradou sem a tam a zkoumá si. Stejně jako Taliprtka.

To Rumíček měl právě úplně jinačí starostě, takový klučičí. Musel asistovat při tom plnění kontejneru. Nevím, co ho k tomu vede, ale jak se začne dělat s lopatou, je okamžitě u vás a nejdřív se začne zajímat o to, co děláte – to je tak jako pochopitelný, to má spousta psů. On se ale posléze hrozně na tu lopatu rozčílí a jde po ní 😀 . Zcela magorsky. Pitbulící prominou, ale prostě zcela po pitbulíkovsku hodlá lopatu zardousit, řve a chce jí zakousnout. 😮 Chápete ho? My ne. I proto, že to je krapítek nebezpečný pro něj a zdržující pro nás, protože furt musíme s tou lopatou manipulovat tak, abychom ho:

*nevzali po hlavě

*nevyvrátili mu čelist a zuby, protože zrovna hodlá zaútočit

*nevyrazili mu zuby protože je v cestě, když lopatu zvedáte, abyste odhodili to, co na ní máte.

A když ho teda odeženete, tak si ten jouda stoupne k tomu kontejneru a snaží se chytit to, co tam vy házíte. Tedy klidně cihlu, kus betonu, dlaždičky………….. 

Ano je to magor, zcela souhlasím.

A tak jsem pak byla ráda, když se přeměnil v toho psa vačnatce. To ho odklonilo z místa, kde pracoval Brtnik a kde to pro něj opravdu nebylo bezpečný, páč třeba chytat cihlu v letu si koleduje o průšvih.  O velkej průšvih, ale jemu je to fučik.

Já jsem pracovala s tou hlínou. Hezkou jsem házela do kolečka, nerozpadlý drny, kořeny a klacky do kontejneru. Co bylo malý, že by tam nedoletělo jsem házela právě do toho vaku. A to jste měli vidět ty tanečky. Co tanečky! Tance a k tomu navrch i písně. Kosmické 😀 😀 Když se tedy za písně kosmické dá považovat mimo jiné i kvokání 😀 😀

Helejte, furt tam měl tu hlavu vraženou! Skákal střídavě od mojí lopaty do vaku, kde zcela vážně a agresífně cupoval na cimpr-campr cokoliv, co jsem tam hodila. Až se na něj i Bubinka přišla podívat, co to má za podivnej záchvatek 😀 . Prostě pes vačnatec, furt narvanej ve vaku 😀 😀 . A řádil tam jak Černá ruka Jeho podivuhodný chování přilákalo i Taliprtku, kterážto se taky zapojila. Ne teda, že by se z ní stal pes vačnatý, to si zase nedovolí, protože jí je jasný, že vak by Rumoušek jen tak nepustil, ale tu fázi, kdy se mi motala pod lopatou, tu s ním sdílela se stejným nadšením. 

Myslela jsem, že mě z nich klepne. A nebo, že možná já dřív klepnu je. Lopatou 😀 . Páč jsem vždycky stihla někde rejpnout a nabrat a už tam byli a já musela jít zas hned jinam, ale byla sranda. Neudělala jsem toho teda tolik, jak kdyby se mi tam nemotali oba jak nudle v bandě, leč zase jsem se dost nasmála. I tak jsem stihla naložit osm velikých, ba obřích koleček krásný zeminy a podobný objem naházet do kontejneru. Pak jsem šla vypomáhat Brtnikovi házet stavební bordel. Až se nám podařilo kontejner zdatně zaplnit a mohli jsme si jít dát zasloužený kafe. Brtnik šel napřed, utřít ohařiska, protože krom Bubinky, která šla jako první, byli ti dva jak krtci. Čumes černej, hlínu až na zádech … no prasátka. A musela jsem se smát Rumíčkovi. Protože Brtnik je zavolal, ať jsou domů…….oba doběhli ke dveřím a Rumíček, jak zjistil, že první na řadu šla Tali, okamžitě to na pětníku otočil a letěl zpátky. Stihnul tudíž ještě hodit šíbru do vaku a tam si troškáneček ještě řádně zacupovat 😀 , než byl znovu odvolán, aby se šel odprasit a domů.

Ščastlivý pes vačnatec 😀