Má pravdu Fifijová.

Když mi psala, ať napíšu jak si stavebně stojíme. 

Že to bylo letos náročnější takový, to už víte. Že máme novou a krásnou střechu, to taky víte, stejně tak jako víte, že máme díru. Obří díru u Domečku.

Ale! Nevadí. Naučila jsem se už dávno s dírou žít. A to hlavně proto, že mi přes ni Brtnik postavil rampu. Abych se furt nemusela sápat a potácet po různých prknech a podložkách nahoru a dolů, balancovat při přezouvání a tak jako podobně. Takže už si dneska žiju jako velká pani. A co hlavně, a co hlavně!!

Mám tu verandičku!! MÁÁÁM VERANDIČKŮŮŮŮ! Zatím pravda ve velmi syrovém stavu, ale mám.  A mám v ní tu podlahu a podlaha dostala provizorní linoleový kabátek, stejnej, jako má předsíň, takže už žijeme jako u lidí. To je vám taková krása ale!

A ty dveře! My konečně máme opravdový vchodový dveře a ne papundekl, kterej se za dveře převlíká! A co taky hlavně? Máme k těm dveřím pořádnej zámek konečně. Donedávna jsme měli sice dveře, ale nešly zvenku zamknout, protože jsme museli sladit dveře a to krásný, leč ne úplně standardní kování a Brtnik musel shánět spešl vložku. Takže se zamykalo jen uvnitř a když se šlo do pryč, třeba do práce, tak se zamknout nedalo (no ale pořád fungovaly pochopitelně ty – teď už vnitřní, původně vchodový – starý dveře, takže se zamykalo tam. Domeček nebyl otevřený.

A teď, to je vám taková paráda. Jste doma? Otočíte čudlíkem a je zamčíno, nemusíte hledat klíče, nemusí viset v zámku. Velmi příjemný. 

A celý je to prostě paráda. Miluju svou verandičku. A tak jsem si ji hnedle taky krapítko přizdobila vánočně, i když je to ještě takový pro někoho ošklivý káčátko, nehotový. Ale až se dodělá, bude to nejkrásnější veranda na celým světě. Ba co! Ve vesmíru. Je hrozně moc příjemný a úlevný po těch letech odcházet v tu příšernou ranní hodinu do práce jako člověk! Že prostě jdete, vezemete si bundu, normálně se obujete, nemusíte nikde balancovat, zhasnete a vyjdete na rovný povrch 😀 . A to jsem si ještě pořídila vychytávku, abych nešla od dveří tmou a nepřerazila se tak od Mousese. Světýlko na solár s pohybovým čidlem. A za pár babek. Takže zhasnu ve verandě, zamknu, ale pořád mám světlo. Přejdu přes rampu nad dírou a teprve pak to za mnou samo zhasne. To je taky velká úlevička oproti době, kdy jsem vyšla ze dveří v Domečku, na šikmý podlážce balancovala, abych se obula, vyšla po tmě z verandy ven, jedna stavební podlážka dolů do díry, o kousíček dál druhá podlážka z díry nahoru ven a do toho tma a Mouses. A třeba déšť. Takže to klouzalo. To jsem opravdu nebyla ani trochu ráda.  😀 😀 .

Zato teď! Teď je to taková paráda, že si to užívám každej, každičkej den. Pěkně se vypravím, v klídku se obuju ve verandě, zhasnu, vyjdu ven, nikam nepadám, a je mi jedno, ešivá prší, protože jsem pod střechou ešče porád a protože mám světlo. Zamknu, dám Mousesovi odpustek odchodový a kráčím civilizovaně po rovnině, nepotácím se jak po šesti rumech. Jipiyajééééééééééééé! Krása.  No a taky trocha fotek, ať máte představu.

Já odcházím:

a Mouses přichází:

aby vás provedl:

Mou krásnou a přívětivou verandičkou. Nehleďte na to, že má šlincy  ve zdi, že se mezi spárama dere ven izolační pěna, že stěn nejsou omítnuté  a ze zdí trčí dráty, že meziokénko mezi verandičkou a předsíní není zatím ještě nasazené. Však až se tohle udělá, až se stěny vyštukují, vymalují, až tam přibudou pod stropem ty oblouky, které strop uzavřou, až na zemi bude ta krásná stará dlažba a na zdi bude viset to starý plechový umyvadlo, tak to teprve bude krasavice. Ale mně se líbí už teď. Protože mi dává zázemí a pohodlí.

P.S. včéra jsem zase po roce uďála Brtnkovi prohlídku Domečku. Vokazovala jsem mu, co máme kde krásnýho, útulnýho, pohodlnýho, příjemnýho a nebo úžasnýho. Aby si uvědomil v celku, tak jako loni, co všechno jsme dokázali už vybudovat. Protože on staví, staví a staví a já chci, aby to taky vnímal.  A začala jsem právě verandičkou. Krásnou vzdušnou verandičkou, kterou už teď miluju.