No, musím se poctivě přiznat, že tady v tý fázi rekonstrukce jsem krapítek jako selhala.

Budiž mi ale snad malou omluvou to, že prostě už přišla únava materiálu a proto, že jsem si fakt myslela, že po tý střeše nastane klidno. A místo toho……..víme fšicí. Díra. 

A to nejen díra na pozemku, ale v podstatě i uvnitř domku, abych to básnicky zpracovala.

Protože jsme, jestli si vybavíte, přistavěli před stavbou střechy verandu. A protože ten zedník nebyl solidní, tak se prostě spousta věcí zastavila, opozdila. A tím pádem, když jste  šli dveřma z předsíně /které původně byly vstupní do Domečku/ do verandy, byl tam hodně velký rozdíl podlah.

A protože se snažíme i po dobu rekonstrukce mít doma čisto, bylo nutné se přezouvat až tady na tý nakloněný rovině, kterou vidíte a kde fotka neukazuje přesně ten úhel. A ten úhel způsoboval nutnost balancování. 

No a nebalancovali jste jen tady uvnitř, ale i venku. Kde právě zase byla podlážka dolů a podlážka nahoru. V ještě horším úhlu, než v té verandě. Když pršelo, bylo to fakt výborný. A když pršelo a šli jste do práce v čase, kdy už je tma…………..bylo to už i dokonalý. Leckdy dokonalejší ještě o motajícího se Mousese.

A já byla unavená, zoufalá a vzteklá. Mocinky moc. A o to víc jsem se na sebe zlobila, protože mi bylo jasný, že to panu staviteli rozhodně nepřidává na entuziazmu. Neb je již taky opotřebován.

Pak ještě spadla ta zeď na dvorečku a…. . Nicméně při odstraňování katastrofy došlo i k tomu, že Brtnik to vzal z jedný vody načisto a od vchodových dveří vytvořil přes jámu rampu z cihel a OSB desek. A já tak mohla chodit konečně z domu jako člověk! Ne že bych si na tom zakládala, ale prostě moje tělo lidské není tak přizpůsobené běhání agility několikrát denně, jako to psí. Psa baví běhat x-krát denně Áčko. Mně ne, že by to vyloženě nebavilo, ale nemám na to nadání. A co hlavně – jsem jetá, jetá jak zimní pjoumatika před výměnou. Ono totiž v podstatě nešlo ani tak o to pobíhání nahoru a dolu, ale o to balancování, jak se furt na plošině přezouváte a máte třeba plné ruce něčeho, co nemůžete položit a bota vám nejde zout/nazout, hrozí že hodíte šíbru, jste unavení, nemáte na to náladu……….Takže to byla pro mě veliká sláva, veliká úleva, když se postavila ta rampa přes džuznu. 

A myslím, že i pro Brtnika to byla úleva, páč už nemusel tím pádem poslouchat moje nářky či nadávky. Nebyly pochopitelně směřované k němu, ale koho by to bavilo, to zas je mi jasný. No a pak jednoho dne konečně došlo i na odstranění rampy uvnitř verandičky, protože prostor od první vrstvy betonu k budoucí druhé vrstvě vyplnil polystrón a připravené podlahové topení. A to znamenalo, že se nám přiblížil termín, kdy dorazí obří betonovací mix a my konečně budeme mít podlahy. 

Musím nás pochválit. Ve dvou a v rekordním čase jsme smazali pěkný kus časový ztráty, kterou zedník svým nezodpovědným přístupem způsobil. A ještě jsme vlastně tím pádem ušetřili. Nemalý peníz za jeho mzdu. 😛