Ale hodně jako. Opravdu fest.
Bylo to zrovna v den, kdy k nám přijel v týdnu kámoš Ričrd, že se budou věnovat s Brtnikem életrice. Dorazili jsme domů o trošku dřív, než obvykle, protože jsme pro ten den navíc očekávali příjezd opraváře na mikrovlnku.
To byl taky bezva zážitek, když už to zmiňuju. V sobotu ráno vložil do mikrovlnky Brtnik misku s psím žrádlem, aby ho ohřál. To se ještě povedlo a pak…….. už se nepovedlo nic. Současný trend je, že šécko je na dotyk. Nic mechanickýho, žádný čudlik, žádný úchop, za který otevřete dvířka. Prt. Jen místo na ťuknutí prstu. Jak se dá očekávat, tohle je slabý místo . Takže prostě mikro-vlnka se rozhodla, že to, co schramstla, už nevydá.
Což je v případě syrového masa prekérka. Bylo jasný, že to nebude dlouho trvat a budeme mít problém. Takže Brtnik se snažil to nějakým způsobem pořešit, ale dáma mikrovlnná byla tvrdohlavá a nevydala. Jen vždycky zachrastila, jak když jí zkratujou a tím to pro ni zhaslo. Nepomohlo ani moje rumplování dvířkama, ani sofistikovaný pokusy Brtnika nějak dvířkama manipulovat. Druhej den už bylo jasný, že společný pobyt s mikrovlnkou nezvládneme. Byla neděle ráno 😀 . A tak ji musel Brtnik vykuchat z linky a odnést do garáže.
Mým útrobám, krátce před tím týraným tím hřibem, se tím pádem značně ulevilo. Jen jsem si tak představovala, co jako bude do doby, než mikrovlnka dorazí do servisu. A nechtěla jsem si představovat její transport teda. To jsem si vyloženě zakázala. A hned v pondělí volala do servisu s tím, že žádám o záchranu – i proto, aby posléze celý servis, až tam spotřebič dovezeme, nepadnul smrady. Pán na druhý straně se smál, ale nevěděl, že pokud mi neporadí, je v ohrožení života. Tak radši poradil. Jakýsi chvat a grif, který by měl fungovat, aby mikrovlnka poslušně otevřela chřtán. A taky fungoval. Brtnik se vloupal dovnitř a maso letělo. No a pak měl přijet ten servíseman a my tudíž jeli domů o něco dřív. A možná to způsobilo, že došlo téměř k mé zástavě srdce.
Jak známo čokle mají v sobě zabudovaný hodiny. A vědí.
Jsem zvyklá, že jak přijdeme domů, je za dveřma stepující horda ohařích tatarů. A mám už ucho, abych to dokázala spočítat. Protože. Vím, že mám doma starou babušku. Vitální, akční, rebelující, ale pořád babušku a snažím se svoje srdce a mozek připravit na to, že jednoho dne, tam třeba nebude stepovat těch nožiček tolik, kolik jsem jich zvyklá slýchat.
Heh, všichni to víme. Víme a vím to i já. Že jsou věci na který se prostě přes přípravu zkrátka nepřipravíte.
A tak se mi ten den na chvilku zastavilo srdce.
Protože těch nožiček tam nestepovalo tolik, kolik by mělo. Což ještě vůbec nic nemusí znamenat, neb ano vím, že někdy dokáže ta naše bábrdle spinkat tak hluboce, že prostě její stařičký sluch nezaregistruje to, že zbylí dva ohaříci už stepují u dveří zběsilý staccato. Vím to. A proto jsem se ještě neděsila.
To přišlo, až v momentě, kdy jsem přišla k Bubi na pelíšku. Ležela tam – celá jakoby placatá a s očičkama zapadlýma takovýma a na první pohled nedýchala. Přes veškerý moje připravování, se to ve mně všechno taky zastavilo. “Nene, nene, že ne?” mlelo se mi v hlavě
“Davide, Davide, Bubinka asi umřela!” volala jsem přes předsíň a verandu zoufale ven . Jak, kdyby to měl nějak zachránit. Přišel hned a až jeho příchod způsobil to, že ta mrtvá a placatá Bubinka otevřela svoje zapadlý očička. Brtnik se mi smál, ale mně to bylo jedno.
“Bubííí!” vypadlo ze mě ščastně a ubuleně. Mísil se ve mě ještě dobíhající strach a smutek se štěstím, že to nejni pravda. “Ty kozo moje! Tys mi dala, to mi nedělej tohleto!” meldovala jsem jí do kožíšku. Nechápala ničehož a pomalu se rozkoukávala.
“Jé vy už ste doma!! No hurá, co béme dělat?” Začala taky malinkatě radostně stepovat. A hnedle se vyřítila ven za zbytkem smečky. Přivítala Ričrda, kterýmu už před tím dali co proto Rumoušek s Taliprtkou. Svět byl rázem v pořádku. Jen mně to muselo dojít postupně, všechno mi vždycky dlouho trvá, než odezní, jak radost, tak smutek – i ten falešný. Způsobený nejspíš tím, že jsme prostě byli doma o fousek dřív a tak si Bubi ještě spokojeně spala. Nastavené hodiny na vnitřním budíku prostě ještě nezvonily, páč na náš návrat bylo ještě brzo.
No a Ričrd měl rázem o nový zážitek víc. Hnedle takovejdle cambus, když se přišlo domů. Párkrát jsem si ešče zadejchala a pak popadla smečku ohaří a šli jsme se pinožit ven. Krásně mi bylo na duši, dívat na ty tři.
Znám, taky se mi to párkrát stalo. Uff.
Baroušek občas přestával dýchat ve spánku – a mě to často vzbudilo. Prostě se probudíš a vedle tebe nikdo NEDÝCHÁ. Vždycky se za chvíli ozval hluboký nádech, ale na těch pár vteřin jsem nedýchala ani já.
Ano, tohle pomalý dejchání je infarktózní.
Je to tak, člověk to ví, že prostě to zvíře milovaný má už svůj věk a prostě může čekat cokoliv a stejně je mu to prt platný.
Jsem to měla s Kimem když pak byl hluchej, když spal, bylo to divný jak na nic nereagoval.
Mikrovlnku mám teda celkem novou a má čudlíky a kolečko a normálně dvířka otvírací rukou, takže píšu si, nekupovat s dotykáčema. 😀
Ale jinak jsem se musela smát. 😀
No, že nezareaguje, to jsem zvyklá, ale ona byla placatá, jako když pejsek umře a jeho duše je pryč. To bylo to co mě zrubalo.
Jo bezčudlikovou nebrat. Já se nesmála, když to smrdělo, že to vohybalo furta 😀 (ne trochu přeháním, šlo to pryč pochopitelně ještě dřív)
Já teda syrový nikdy do mikrovlnky nedávala – když bylo moc studený, tak jsem lehce přelila vařící vodou a chvilku nechala.
No já tam tu vodu nerada dávám, nechci, aby měli žřádlo moc vodnatý, kvůli torzi.
Velmi Ti rozumím. Staříček Goliáš mě taky občas takhle vyděsí.🤦♀️ Běžně mě ráno kolem půl sedmé chodí kontrolovat. Já ho podrbu, on se uloží vedle postele a vstáváme tak kolem půl osmé. Když kontrola neproběhne, já se vzbudím sama a neslyším ani chrupkání, mám strach, co zjistím, až k němu přijdu. Kolikrát se stane, že leží, ani oko neotevře, protože je hluchoň a probere se, až když na něj sáhnu.
Jo, jsou to někdy šoky se staříkama, což? Já jsem s Bubi taky zvyklá, že spí hodně tvrdě, ale tentokrát vypadala opravdu, že tu duši vypustila, vizuálně prostě mrtvej, placetej pejsek, kdy duše už je fuč.
uplne te chapu… tuhle sem prisla domu, jeste bylo teplo a privital me jen charlie… ja uplne mrtva strachy a jdu ven na dvur a feri tam lezi na svym oblibenym mistecku kam jeste sviti dopoledne slunicko (neprichazim bezne dopo domu) a az kdyz sem byla na prahu dveri, tak otevrela oko a sla me normalne vitat…
fakt sem si taky myslela, ze tam umrela… tak si rikam, ze jak je starsi, uz ma treba hlubsi spanek, hur slysi, neslysela vrznout dvere, charlie jeci u dveri i kdyz treba jde kolem nekdo se psem, tak naznala, ze pred 16h nema smysl se hnout..
Aaaa Ferata má taky dobrý akce! 🙂 . No jak píšu Kimi – staříci občas připravujou infarktózní situace. Člověk si jakou dobu říká, není už nejmladší, může se stát cokoliv, buď připravená…… aaa aaaa prtky.
Vnitřní hodiny říkají, není co řešit, spi, tak spí, kdo by čekal, že pánčička se zjeví dřív.
Taky naprosto chapu ten sok a strach a tak. Na druhou stranu je to muj sen. Prijit a psa nemit. Nemuset nic resit…
Tak pusici a blemc a at te Bubu takhle desi este hodne dlouho. 🙂
Nu ano, je to taky moje přání. Prostě aby to zvíře usnulo v klidu a v klidu přešlo na druhou stranu. I ta Ešátorova varianta byla lepší varianta, než to, když člověk musí lavírovat, zda ano a nebo ne. V Tvým případku je to ještě asi tak milijounkrát těžší. Drž se. Kdyby aspoň pomohlo to, že na vás myslí tolikatě lidí – i ti, co nepíšou tady. Třeba moje kamarádka Sokol, drží na dálku palce. Tak jsem chtěla, abys to věděla.
Moc díky a pozdravuj Sokola. Vlastne diky vsem, co na Trolitko mysli. 🙂
Možná už jsem se tu svěřila, že při poslední návštěvě nám drvetka řekla, že Goliho srdce je tak slabé, že každý den může být poslední. Nějak jsem to zpracovala a snažím se, aby byl Goli spokojený, procházky chodím jeho tempem, bohatě pamlskujeme.
Tos nepsala. Ani nejaka medikace nepomaha? Tak drzim palce, at Golimu srdicko drzi co nejdyl!
Léky už nějakou dobu bere – Enap a Furorese, když začal pajdat, nasadila jsem Klouby úleva od Fitminu a je to lepší. Je mu minimálně 13 let (bývalý páník nevěděl určitě, jestli se narodil 2009 nebo 2010), tak to je jasné, že zdraví se horší, ale užíváme si, jak to jde.🐾🙂
🙂 Tak ať jste dloooouho spokojení oba dva, to vám přeje ohaří smečka.