Psala Fifijová do diskuze, po návratu ze svojí dovolený, že snad už máme střechu hotovou.
Máme?
Nemáme.
Počasí je sviňa a rozsah prací je velikej, takže od Fifijový je to přehnaný optimismus. Dneska je středa, máme za sebou už dovolenou, a leje neskutečným způsobem a my máme stále střechu pouze pod plachtou. Ne vinou tesařů, u nás za těch 14 dní – tedy deset pracovních, byli 5x! A ani jednou dva dny za sebou. Jeden den z toho bylo to pondělí, kdy se dozaměřovaly detaily. Na práci samotnou měli šanci sáhnout opravdu jen a pouze 4x. 🙁 Se včerejškem, kdy už my jsme zase v práci, tedy 5x .
Já už začínám mít fakt tiky. V neděli ráno v pět hodin, poslední den dovolený, lilo tak, že jsme rozhodně nespali a Brtnik dusal po střeše, já byla připravená pomáhat. Pro jistotu, protože na pondělí hlásili to stejný, jsme si vzali ještě jeden den dovolenou navíc. Lilo, ale ne tak hrozně. Zato to spustilo teď ve středu, kdy už jsme museli do práce ?? No vyloženě nádherný dopoledne. Ceďáky neskutečný. Takže v úterý tam sice pánové byli, ale dneska rozhodně už přijít zase nemohli. I tak tam zašli to zkontrolovat, protože prostě u nás leje neskutečně. Volali Brtnikovi, že tam jsou to okouknout.
Za tu dobu těch pěti dní práce, se už plachta trošku opotřebovala. Je sice pevná, opravdu pevná, vysoká gramáž, která zatím větru, který se k dešti přidal, odolává, nicméně, jak se pořád odplachtovává a zaplachtovává, tak přitloukáním latěma k trámům jsou tam logicky dírky. A……..voda je sviň, ta si cestu umí najít velmi rychle. Tudíž už nám tam prší.
No, takže ani dneska jsme se nehnuli z místa a já se musím fakt nutit k tomu, abych nepropadala panice. A tak aspoň ty fotky, po kterých Fifijová volala. A ještě než dojde na střechu, tak jsem si uvědomila, že jsem zapomněla napsat plánovaný stavební deník čtyřku. Vy jste viděli vykopaný rigoly na základy na vznikající verandu, víte, že si tam Brtnik ulomil nohu, ale nevíte, že veranda už stojí! Tady vidíte prosím, odkrytý již vytvrdnutý základ :
Zde vidíte, jak nás počasí připravovalo na to, co nás čeká se střechou, ze základu na verandu se nám stal bazén :
Ještě než přistoupíme k tý slibovaný verandičce, vsunu sem fotos štítu, kterej jsme s Brtnikem stavěli spolu, já jsem matlala lepidlo na cihle a dělala podavačský práce. A tím pádem trénovala výstup po žebřiku do výšek. Fuj a ble. Ale když musíš, tak musíš. Pak už od určitý vejšky musel Brtnik úplně sám tam jsem nebyla nic platná, protože do výšky tu cihlu neuzvednu. Pořídila jsem mu ale krásný lešení, tak aspoň byl trošku v bezpečí. A vystavěl takovodoooudle velikou krávu:
Pozorný čtenář by si ve štítě mohl všimnout jinak usazených cihel. A proč tam takhle jsou usazený? Nejni to ani ze statických, či jiných stavebních důvodů, ani, že by byl pan stavitel bordelář a sázel to tam, jak ho napadne. Alébrž proto, že pan stavitel je magor a vždycky si sám sobě uplete oprátku tím, že si vymyslí nějaký vylepšení, či vyšperkování. Tentokrát spočívá v tom, že v těch jinak usazených cihlách vznikne posléze výklenek-okénko a v něm bude soška Panenky Marie. Tak jak ve starých domech bývala. Tak náš Domeček ji taky prej musí mít 🙂
No a konečně se dostávám k tý verandě. Jak víte, hrozně se na ni těším, víc než na obývák. A vím, že bude krásná. Nebo vlastně už je pochopitelně krásná – že jo? 😀 😀 .Budu tam mít ten starej věšák, lavici a taky víte co? Umyvadýlko, abych to měla při utírání ohaříků, když přijdou jako prasátka z výletu domů, jednodušší.
No a konečně teda ta slibovaná střecha. Tak tady máme první de,n kdy se sundala krytina a stavěl se krov:
A tady už je střecha s krovem a pod plachtou a v tisíci variantách. Nic jinýho dodat nemožu. Voživila jsem to aspoň záběrem s panem Stavitelem, kterýžto na posledních třech fotkách počíná vystavovati onen zděný arkýř, který nás taky zdržel a nebyl původně v plánu /tedy byl, ale ne zděný/:
Vlastně jo, možu, možu vám vokázat, že i verandička dostala svůj krov:
Mno, takže poctivě musím říct, že tuhle dovolenou jsem končila s takovým podivným rozpoložením. Nevadí mi pracovat, nevadí mi, trávit dovolenou na Maltě a Pískách, baví mě to, ale když nevidíte moc výsledek? A ešče je fšade neskutečnej binčus k tomu, tak prostě to nejni úplně vončo, abych byla upřímná. Takže prozatím jsem tak jako spíš v deprézi. Až jednou bude ta střecha hotová, zajdu do své oblíbené vinotéky, koupím si sud prosecca a vypiju ho na ex 😀 . Už jsem o tom informovala svého šéfa, protože pak dlouho nebudu moct jít do práce 😀 😀
Držím palce, ať se počasí umoudří a vy budete moct dodělat střechu.
Andělíček ve výklenku, to bude krásné. Máte můj obdiv, že při takovém množství práce ještě myslíte na na krásno. Nejen pro oko, ale i pro duši.
No teď snad už bude líp? udělali mi včera hroznou radost tesaři. Jednak během dopoledne tam sami zajeli se podívat, co se na střeše děje v tý průtrži, co jsme tam celý dopoledne měli. A pak se tam zastavili aspoň na chvíli odpoledne, to jsme ani nevěděli a začali dávat na krov už tu parozábranu, nebo jak se ten vixlajvant jmenuje a taky latě! Zatím je to jen na střeše verandičky a na čtvrtině toho novýho krovu, ale už to zase vypadá o fous líp. Tak jsme to s Brtnikem zapili proseccem.
Já jsem vždycky ráda, když Brtnik vymyslí nějakou “kudrdlinku” ale pak s ním trpím, páč to vždycky je o půlku víc práce. To je jako s těma oknama – ty vnitřní oblouky. To tam vůbec nebylo, byla tam obyčejná okna a on tam vystavěl oblouk, sešikmil to ostění a všechno to chytlo hned jinej vzhled – díky ovšem hrozný nimračce. fajn je, že teď už zase ví jak na to, a jde mu každý to okno rychlejš, že jo. No a na výklenek se taky těším, bude to moc hezký.
Aj tu na východe Slovenska len leje a leje, každý deň. V záhradke všetko utešene hnije, teda okrem trávy tá rastia ako z vody. A mať pri týchto lejakoch strechu len z plachty, ohryziem si nechty až na kosť. Vydržať všetko sa na dobré obráti. Asi. Snáď
No už k tomu odhryzávání taky skorem došlo. Fakt jsem měla hodně velkou chandru a nerf. Páč x let pořádně neprší a člověk je rád, za každou kapku a teď 14 dní jen leje – s výjimkou 4 dní. Tak ale – zatím jsme přežili, teď snad už se budeme poposouvat k cílový pásce. Je ovšem pravda, že v souvislosti s tím, co se děje ve světě – jsou pak naše problémy malý, to jako jo, to uznávám a taky jsme si to říkali – ani nemusí člověk jmenovat válku, stačí co déšť a počasí vytvořilo teď v jiných zemích, takže nějaká naše střecha je proti tomu opravdu maličkost. A tím , že jsme to přečkali, se te´d můžu radovat z kaluží v lese, který tam člověk moc poslední roky neviděl. Takže konec dobrý, šécko dobrý a snad už se tý střechy konečně dočkáme 🙂 .
Neboj, příští týden si tam tesaře ugrilujete.
Předpokládám, že i oni mají radost až na půdu, protože už určitě měli stavět někde jinde.
Chtělo to pronajmout cirkusový stan a do něj strčit celej domeček, mohli jste už mít hotovo 😀
No jasně, že jsou taky celý nadšený. Včera mi udělali radost, protože se tam odpolko stavěli, když přestalo pršet a začli pokládat tu parozábranu, aspoň na chvíli tam byli, aby si udělali fóra na dnešek.
Ale ten domeček v cirkusovým stanu bys mohla aspoň namalovat! 😀
To chce na uklidneni predstavivost, protoze uz je jasny, ze ten baracek, az bude hotov a s fasadou, tak bude luxusni.
Vyklenek na sosku je super napad, ja tu sosku mam po babicce, ale nemam uz ten vyklenek. 🙂
Jo, představivost je, ale na uklidnění před štrézem, ešivá to střecha vydrží, to nepomáhalo. Ona už ta střecha, jak bude po celým domku, mu dodá takovej mnohem hezčí vzhled a fasáda pak tomu dodá tzv. váleček, jak říkala máma. Moc se na to těším, bude to opravdu krásný dům, s duchem a srdcem. Stojí to za to.
No kdybys chtěla dát sošce, protože bys třeba pro ni neměla žádný stanoviště (je to probůh jen návrh, je mi jasný, že po babičce je to nejspíš památka veliká) nový domov, kde jí budou mít rádi, stejně jako vy a kde by měla zase svůj úkol, tak u nás má dveře otevřený, klidně ji adoptujem.
Ja teda popravde uz si vubec nepamatuju v jakym je stavu, jen vim, ze mi babicka rikala, ze je to soska ze stitu a ze jsem si ji nechala a jeste jeji modlitebni knizku. Je to nekde v garazi, kdyz si vzpomenu, zkusim to pohledat a podivat se na to.
Hele, je mi jasný, že věci po babičce jsou něco jinýho, než věci nalazený na půdě domu, co člověk koupí, ale kdybys třeba chtěla, aby soška plnila svůj účel a bylo o ni dobře postaráno, tak jak říkám, adoptujeme ji. Jinak prostě koupíme nějakou, aby to nevyznělo nějak hamounsky, nebo tak 🙂 . Jen mě to napadlo, v tý souvislosti, že já mám ráda, když věci můžou dělat to, k čemu je člověk vyrobil. Vždycky si vzpomenu na nějakou pohádku z dětství, která se mi v tomhle duchu hapsala na hadrdisk a i tak jsme přistoupili k hodně věcem, který byly na té půdě tady v Domečku.
Já tomu říkám věci dotýkané. Také mám některé věci raději už “po někom” používané, lidmi dotýkané. Třeba pivní sklo, tedy krýgly, pro ty chodím do vetešáren… Sice někdy nevydrží tak dlouho jako nové, ale pro mne jsou to pravé ořechové 🙂
Jo, já vim, ja mam prave taky rada tyhle stary pouzivany veci, proto jsem si to taky nechala, i kdyz to nepotrebuju a vsichni to chteli vyhodit.
Joj, to jsem ráda, dámy, že nejsem jediná, kdo to tak má – ostatně ani dům jsme nechtěli nikdy nový. I kdyby byl postavený v tom duchu co chceme, něco by mu chybělo – třeba ty světýlka vánoční z půdy, nebo ten obraz Panenky Marie, který jsme pověsili do jídelnoobýváčku. Mimochodem, mimochodem, brácha tohodle obrazu “hraje” v nějaký dedektýfce, dělá tam dekoračku na starý faře. Má i úplně stejnej rám – jen ten náš se musí opravit.
Vyhodit co nikdo nechce…
Takové poklady jako laboratorní sklo po tchánovi z půdy, sice nevím co s tím, ale vyhodit nikdy!!!
Nebo kuchařky lehce předválečné a válečné, kdyby někdo chtěl dám ráda do dobrých rukou, ale nevyhodím.
Jarmilooooooooooo – mám taky, zrovna jsem to včera projela myčkou 😀 . laboratorní sklo 😀
Kuchařky psané rukou, tam byly taky, to taky nevyhodím. Já vím, že ti po nás jo, ale já to neudělám.
Úplně stejně, po mně to někdo vyhodí, darovala bych, ale komu…
Jo, musím říct, že třídění na půdě, byla fakt šichta. Máme celou truhlu /ta taky bude krásná, až na ní pan stavitel stráví potřebný čas/ starých knížek. Co šlo jsem poslala dál-třeba starý retro odstrkovadlo kačenu si vzala kamarádka, máme tam totalitního dětskýho optika s mikroskopem, různý jiný věcičky – byla to jakoby pro někoho zbytečná šichta navíc to teď ještě stěhovat z půdy a někam to umístit, ale co dávalo smysl, jsme zachránili.
Já naštěstí nemusela nikdy až tak moc vyklízet, jen “drobnosti”, ale co nešlo poslat smysluplně dál mi zůstává. 3+1 není nafukovací a manžel má také své “sbírky” :-).
Taky schovávám nějaké věci po babičce. Dnes není zvykem vystavovat v příborníku sklo a porcelán, ale já mám, nějaké hrnečky, skleničky. Babi je dostala před válkou od paní továrníkové, u které správcovali. Když se něco rozbilo, putoval zbylý soubor k babičce. Protože to byly vlastně vyhozené věci, z některých misek třeba zobaly slepice. Já jsem se o to trochu zajímala, babičce jsem vysvětlila, co má za poklady a ona mi jich pár věnovala. Bohužel, když jsem ještě bydlela v domečku, značnou část mi rozbil stavitel krbu, který si nevšiml, že příborník není jednolitá skříňka, ale dvě na sobě, za skříňku potáhl a ta horní spadla. Taky opatruju proutěný kufr, který měl děda před sto lety na vojně, já v něm skladuju vyprané prádlo určené na mandl. Kávové servisy, které mám z doby, kdy karlovarský porcelán byl ještě český, možná, dědic použije, ale osud těch věcí po babičce asi nebude veselý.
Diky za fotos, hned ma clovek lepsi predstavu, o cem to pises. Hlubokosklon a fiha, na to, jak “kratce” jste na domecku, uz ted za sebou mate neuveritelny mnozstvi prace. Az bude mit domecek kloboucek, bude to paradicka nejvetsi! 🙂 Prset ted nema, toz drzim palce, at stresni prace odsejpaji a mate to co nejdriv hotovsoun! 🙂