Teď už se mi to ftípkuje, když je to za námi, že jo?

Ale tak nějak se mi ten název sám vnutil. A jsem moc ráda, že můžu ftípkovat.  Že prozatím šécko proběhlo a probíhá tak dobře. A je to zásluhou našeho pana doktora Zuzka.  A to, že jsem se tak rozhodla je i vaším dílem, že jsem se měla kde zeptat na náhled, poradit . Hodně mi pomohl nejen názor obou veterinářů a vaše názory, ale pomohly mi při rozhodování i zkušenosti osoby hodně povolaný, který prošlo rukama hodně útulkový psů a fen a s touhle operací má ona i její veterinář hodně zkušeností. Jednoznačně řekla, že ano a hned a neváhat.  Takže, když tohle člověk absolvuje mnohokrát a s dobrým výsledkem, musí to vyjít i nám.

A já věřím, že ten dobrý výsledek budeme mít i my.

Jak se dá očekávat, jela jsem na veterinu vyklepaná jak  “Startka” , abych užila prastarý přirovnání  😀 , který se ale dost nabízí. Neb – pro neznalé – prastarý cigára s názvem Start, byly díky absenci filtru a volnýmu balení , kolikrát fakt dost vyklepaný a tabáku chybělo hodně. No a podobně jsem si připadala i já. Prásknu na sebe, že jako vždycky mě prostě v jeden moment mokly oči. 

To když už byla Bubi přispaná a pod rentgenem. A čekalo se, co se tam vokáže. A vokázalo se, že dobrýýýý! A kref taky dobrýý, šécko dobrý. Takže  Operace Bubina mohla začít a ze mě spadly první obavy. Jeli jsme z veteriny a říkala si,  tak první krok máme úspěšně za sebou. Tak aby i ty ostatní klaply stejně dobře. Museli jsme to zapít. Tak jsme zajeli s Brtnikem na kafe 🙂 Hnedle u první pumpy jsme to zahamtli a šli si dát kafe. 

A já měla do odpoledne, kdy jsme si Bubinku měli vyzvedávat, o čem přemýšlet. Obvolala jsem šécky, co mi ráno volali, či psali, abych jim řekla, že jsme na dobrý cestě. Odpoledne, kdy jsme měli Bubišku vyzvedávat jsem měla – ne vlastní vinou – zpoždění. A když mě tramvaj vyplivla u našeho bývalýho bytu, musela jsem se řítit sídlákem jak o život. Už hodně moc dlouho jsem nesprintovala, navíc na takovouhle vzdálenost. Byl to nářez. Brzdil mě navíc batoh a tenisky šlupky, který k běhu úplně ideální nejsou. Ale dala jsem to. Pravda plíce jsem do čekárny doslova dokopala, ale stihla jsem tooooooooooo! Dokonce jsem se ani tak šponovat nemusela, protože před námi ještě byl jeden pejsek. To mi dalo možnost posbírat plíce a průdušky a posléze už do ordinace vstoupit jako normální jedinec a ne dejchavičná tuberkulózní hajtra.

Hrozně jsem se snažila od první vteřiny vyčíst z obličeje pana dochtora, ešivá dobrý, nebo ne. Nevyčetla jsem nic, tak jsem se zeptala.

“Pane doktore, dobrý?”

“No teď už jo!!”

Huf, spadnul mi kámen ze srdce!!!!!!!!!!!! Co kámen, celý třetihory! 😀

“Ale předtím to bylo něco teda!”

?? Rychle jsem zadumala, co mohlo být a pak mi to došlo!

“Vona řvala, že jo?”

“Hrozně, rozštěkala nám psy nahoře a taky si vyrvala kanylu, takže je bez ní. Můžete si pro ni jít.”

“Aaaha, no vona s tím pobytem v kleci má problém, no.” Vzpomněla jsem si, jak vyváděla, když jsme pro ni dorazili do útulku a bylo mi jasný, že tu trpěli hodně. No jo, když vona chudera malá, navíc po tý narkóze, se bála, že zase skončila někde vopuštěná za mřížema a věřila, že si vyřve zase svobodu. A ……..měla pravdu 😀

“Tak poď!” vyzval pacošku pan doktor. A pacoška nic. Ani nemukla 😀 . Došla jsem ke kleci, kde ležela a zavolala “Bubiků, poď honem, pooď.” Jak mě zblejskla, mazala ven a když viděla Brtnika, nařítila se k němu. Byla jsem stejně ščastlivá jako ona, jen jsem nebyla bolavá a sešitá, jak Slávista.

Pan doktor je mocinky moc čikovnej a sešil nám Bubrdli skorem celou zase tím nádherným stehem, aby se nám rychle a dobře hojila. Dostali jsme léky a inštrukce. Pan doktor byl velmi optimistický, jak co se hojení týče, tak toho, co bude dál. Hojení by mělo proběhnout rychle – cca do deseti dnů, už by měla být Bubi úplně cajk a chodit si po procházkách, jak jí bude libo. Teď jen prostě dozorovat, ale vzhledem k tomu šití by si rány všímat moc neměla. Dostala prubánek, výstelku do prubanu a doporučení, že v září uděláme kontrolní RTG plic, aby se vidělo.  No a pak už se jelo domů, aby mohla pacoška do pelíšku, spinkat a hezky srůstat. 

A jak jí to jde, dám vědět příště.