Hujerovic vyrazili v plným počtu.

A přepadli veterinu 😀 . Resp. pana veterináře, jenž tam byl pro ten den sám. Ale! Nejsme zákeřný, já to panu dochtorovi dala vědít předem, že se tam takhle nasáčkujeme. Aby nebyl potom v šoku. A taky jsem mu popsala, jak to je s tou Bubinkou a že co budeme řešit. Abychom už dopředu věděli o čem to bude.

Dojeli jsme z prasé dom, já skočila na počtu, kde na mě krom jinýho čekal i balíček pro Bubinku, kde jsem objednala Beta Glukan, který má být dobrý na podporu boje s nádory. A Brtnik skočil s ohaříkama.

No a šlo se k autu. A tam nás oba Bubrdlína bláznivá zaskočila. Doposud měla vstup do kufru auta s asistencí.  V počátcích nebyla pochopitelně schopná se tam sama vůbec nějak dostat, postupem času, jak si ještě zlepšovala kondici, tak už jako, že by si tam i vyskočila /což nemusí/, ale vždycky ten pokus byl se zaškobrtnutím, takže se jí tam pomáhalo. Dneska ovšem nikdo o naši pomoc nestál a než jsme stačili mrknout, hodila naše pacoška do kufru tak plavnou šíbru, že kufr zdolala i s rezervičkou! Malou, ale rezervičkou. Oba s Brtnikem jsme čučeli. Mohla z fleku na závodní parkur 🙂 . Pak se tam nasáčkovali ostatní a vyrazilo se.

Dorazili jsme krásně na čas a navíc do prázdný čekárny! To bylo supr. Měli jsme strategii postupného vstupu do ordinace, aby to bylo všechno víc v pohodě, ale nakonec to vyšlo tak, že když odešla předchozí pacientka, vyzval nás pan doktor hromadně. Tak jo. “Deme!” a  šli jsme 😀 . A proti mému očekávání, že to ve třech najednou bude tak trošku možná divočina – ne ve smyslu, že by tam psi rotovali a byli nekoordinovaní, ale prostě, že to bude složitější, tak vůbec. Ale vůbec.

Přednesli jsme proč jsme tam a jako první proběhla prohlídka těch dvou, co šli na očkování. Bubi teda taky by měla jít, ale v současnosti je na ATB a čeká jí operace, takže pan dochtor to viděl stejně jako já. Tož prohlídnuta první Taliprtka, která přesně těsně před návštěvou si zase rozblemtala tu svou pazouru. Ale i o tom pan dochtor věděl. Probrala se otázka, zda to řešit chirurgicky, což ale není úplně ideální místo, kde by to šlo, tak prozatím domácí léčba, zatím nejvíc se mi osvědčila tinktura z třezalky. Kdyby ta koza nebyla dementál a když s ní něco cloume, nevytvářela si návyk si to blemcat, máme už to dávno hotový. Jenže do toho mluví nejen tělo, ale taky to, co je převlečený za mozek, takže to nejni jednoduchý. Byla zevrubně prohlédnuta a proočkována. Aby se panu dochtorovi revanšovala, tak nedbajíc na jeho protesty ho stihla i olíbat. Asi z vděčnosti, že jí tentokrát nečeká žádný operování.

Další pán na holení – Rumíček. Pan dochtor nadšen z toho, že se nám po operaci boulí žádná další neobjevila, Rumoušek též prokontrolován, prohlédnut a proočkován. S líbáním byl trošku zdrženlivější, neb co kdyby ho čekalo něco horšího, než to pigáro do zadnice.

A celou tu dobu se ta banda ohaří chovala v podstatě velmi civilizovaně. Jako ano, byly u některých jedincůch – že jo Rumoušku – chvíle nervozity a popocházeního a tak, ale to se nepočítá, já jsem taky u dochtora na prášky 😀 . Každopádně zvládli jsme to takhle hromadně, nebylo  nutno jednotlivce odvádět do auta, všechno bylo hezky v klidu. Zasloužej si pochvalu! Dalo mi to i prostor prodiskutovat, co a jak dál bude-nebude s Bubinkou. 

Tím jsme strávili nejvíce času, pan dochtor prohlídnul nádor a nastínil mi strategii a pomohl mi rozhodovat se. Vím, že u něj platí to, co říká. Tedy jak by postupoval, kdyby se jednalo o jeho feňuli. Na kterou jsem se tentokrát, díky svým starostem zapomněla i zeptat, jakpak se jí daří, hopíkovi jednomu teriéřímu.

No a prostě strategie tedy je – operace ano, s předoperačním vyšetřením a podle toho se rozhodneme co dál. Ale to už fšicí víte. Prostě ani jedna ta cesta není o tom, že si člověk řekne, že si vybral dobře. Bubi tedy základně prohlídnuta, mezitím ti dva čekali … pravda, trošku natlačení 😀 😀  u dveří, celkem asi dychtivý toho, aby se ty pitomý dvéře už konečněpsíbože otevřely a oni mohli vypadnout. Hlavně Rumoušek, ten coby duše citlivá už tak nějak není tak veterinárnímu ošetření odolný jako býval, přeci jen už za sebou má tu operaci a tak ví, že sranda skončila 😀 . Tali je v tomhle odolnější, tu teda spíš zajímalo to krmení na poličkách a kelímek s pičkůtama, odkad jí pan dochtor dal odměnu. Tož od toho tam byl Brtnik, aby je měl pod kontrolou, ale jak říkám, chovali se oba moc hezky civilizovaně. A Bubi prostě seděla   a čekala co bude. 

My jsme doladili s panem doktorem strategii a pak už jsem mohla jen zaplatit a Rumíček se konečně dočkal a mohl vypadnout. Kdyby tušil, že u auta na něj čeká nečekaná odměna, tak by ty dveře rovnou vykopnul. Páč! Páč! Akorát, když jsme se kýblovali do toho auta, zastavilo vedle nás jiný auto a v něm naše bývalá sousedka Katka. V majetku dvou labradůr a dvou malých dětí. Chvíli jsme klábosili a já Katku lanařila, aby za námi někdy dojela. A pak jsem si všimla, že obě čubinky sedí vzadu za Katkou v kufru a neodolala. Domluvila jsem Rumouškovi kraťoulinký “randevú” 😀 .

No a jéje – Rumoušek byl vyjeven 😀 😀 . V tom smyslu, že byl zaraženej jako ty prdí! 😮 Asi v sobě zpracovával ještě návštěvu veteriny, nebo už tak dlouho neviděli jiný psy…… že byl opravdu takovej zaraženej. Pak se teda naopak odrazil a býval by odjel s holkama klidně jejich autem do kšá 😀 😀 . To ovšem nevím, zda by Katka uvítala. Ebinka je sice už dvanáctiletá dáma, ale Káča, která je rozstřelená tak trochu jako naše Tali, vydá za dost, takže další kousek do rodiny by nebyl dobrý nápad. A mně by se stýskalo, to je jasný. Takže nic, Rumoušku, z kufru ven a přelez si do našeho. Čeká na vás ještě jedno příjemný překvápko.

Museli jsme do Hrombacha, nechat udělat klíče a ………… tam mají točenou zmrzlinu. A taky moc hodnou obsluhu, která mi na tři tácky natočila pro každýho jednu malou zmrzku . Jojooooj, to bylo ohaří radosti. Blízat si zmrzku, jako náplast na včeličku, to se musí, ne? 😀 😀 Ať z toho vejletu máme aspoň něco příjemnýho. 

Dorazili jsme dom a ohařiska se vyvalili na zahradě, prej zážitků bylo pro dnešek dost. Souhlasím, já toho měla na zpracovávání dokonce víc, než dost.