Konečně, konečně jsem viděla to, na co jsem celou tu dobu číhala.

Viděla jsem ščastnou Bubinkůůůůůůůůůůůůů. Bylo to na chalupě ve čtvrtek, když jsme tam byli uklízet zahradu. Brtnik servisoval mýho černýho ďábla a já lítala po zahradě s vysavačem na listí.

Ohaříci se tak pinožili kolem a já se jim po chvilkách věnovala. Pro začátek jsem jim každýmu pleskla sušený ušisko, co kupuju u paní Matouškové a protože jsem je ovenčila cestou na chalupu, kdy Brtnik nás vysadil pod vesnicí a my to na zahradu došli, nemusela jsem se jim hned věnovat.  Zabavili se posléze tak nějak sami, museli  kontrolovat taky zahradu, že jo. A nejen tu. Pokaždý, když jsem naplnila pytel listím a šla jsem ho vyhodit na hromadu kompostovací, co mám na louce, brala jsem je s sebou. A před odchodem na louku jsme si pocvičili třebas jak dělá kočička, když Rumíček a Tali vybíhali na kroucenou vrbu a po Bubince jsem tam chtěla “tapičky” , aby si stoupla na zadní a přední dala na spodní větev. Baví jí to mocinky moc a já vlastně ani nevím, jak to tehdá pochopila, když jsem jí o to jen tak zkusmo požádala a nijak ji k tomu moc nevedla. Dneska jsou Ťapičky její oblíbený povel. Taky sezení u branky a odchod po uvolnění jsme si procvičili při té příležitosti. A pak na louce přivoláváníčko.

Bubi se – stejně jako ostatní psi – do chalupy zamilovala. Je na ní vidět, že se jí tady líbí a těší se z toho. Vyrazila z branky svým pohybem houpacího konika a letěla nadšeně svoje Fpřéééééééééééééd! a stíhala Taliprdnici. Pak hodila brzdu, na fleku se sama od sebe otočila a jako ten víííííííííííííííííííííííítr pádila s vysmátým gezichtem zpátky ke mně. Tohle je báječná odměna, vidět tak spokojenýho psa. Už tohle bylo úžasný vidět, u osrdí se mě dostavil nějakej hodně hřejivej pocit a na hubě se usadil výraz blbečka 😀 . Ale měla jsem dostat ještě mnohem víc.

Šla jsem se zase pak věnovat svým úklidovým záležitostem a ohaříci se rozpýlili po zahradě s tím, že každej si našel svoje. Taliprtka starou olbřímí kost, Rumíček balonek a Bubinka kus jeleního parohu. A tak různě si to mezi sebou vyměňovali, potulovali se prostorem, nebo mě atakovali s něčím v kušně, ať se taky zapojím.  To tedy hlavně Rumíček a taky trochu Tali.

A pak! Pak to právě přišlo.  Přiťapala Bubíšková a z kušny jí na každou stranu koukal kus nějakýho z parůžků, který tam ohařiska mají poházený. A ona měla v očích tak , ale tak veliký ščestí, opravdu veliký. Přes to, že tady nebyla poprvní, nežižlala a nenosila si nějaký ten parůžek poprvní, tak ale tentokrát se dostavil ten pocit převelikýho ščestí. Ty očička! Ten výraz!  Já jsem se vokamžitě dojala a objala jsem stejně ščastně to psí stvoření kolem krku a dala jí hubičku na šmupáček. Ona byla tak krásná a tak ščastná. Vypadala stejně nadšeně, jako kdysi Bubi, když k nám přišla a zjistila, že TADY JE TO SUPRRRR, TADY SE MI LÍBÍÍÍ, MILUJU TO TADY. Byl to nádhernej okamžik. A jsem moc ráda, že jí ho osud dopřál. Byla ščastná prostě. Nádherně ščastná. Škoda, škoděnka, že tohle člověk nedokáže zachytit . A to asi ani, kdyby ten foťák při ruce měl. Ale já stejně měla oči jen pro ní.

K tomuhle ščestí se pak připojil další okamžik, kdy se po zahradě honili Rumouš s Taliprdovou. A Bubi poprvní se do honičky zapojila. A ne proto, aby jí rozehnala – říkám jí četnice Lůj De Finé, páč vždycky hrozně chce zakročovat a nadává. Taliprdnici. Ta je hlučná a jí to asi rozčiluje a nerozumí tomu, že Tali sice Rumouše zabíjí, ale jemu se nic nestane. No a teď prostě s nima začala lítat nadšeně taky, až to skončilo tak, že už lítala jen s Tali a ta se  nakonec taky zastavila. To ale naší Bubišce pranic nevadilo – neb to nestihla zjistit a švihla si ještě nějaký to kolečko kolem keřů sama.

Bylo krásný se na to dívat. A já jsem ščastlivá, že mi osud dovolil, jí tohle dopřát. Nejen dobrý papáníčko a měkkej pelíšek a procházení, hlazení,  ale i tyhle psí věci, že si může užívat života do plnejch. Není moc věcí, který jsou krásnější, než ščastný psí voči.

Zde Bubrdle při své podvečerní gymnastické chvilce

😀