Kolem pastvin už to znáte a hodně.

Ale tady, za koňskejma ohradama moc ne. Tak vás s sebou vezmu zase na pár hezkejch míst.

I tady jsou louky rozlehlé a vlnité:

V remízku ke kterému na druhý fotce Bubi míří a Rumíček v pozadí tlačí u skrytýho posedu, bydlí psík mývalový. Já zatím neměla tu čest, ale Brtnik před časem ano. Chodí sem častěji než já, ač jsem tohle místo v době, kdy jsme se nastěhovali, jako první prozkoumávala a poznávala právě já. Teď s příchodem bahnitýho období se sem ráda vracím a kochám se po delší době zase jinými výhledy:

A taky někdy moc hodným psem, který svátečně přijde i sám od sebe:

Když dojdeme dozadu za vhodnýho světla, ocitáme se leckdy v jakémsi holandském loveckém výjevu:

V holandském výjevu, kde to vypadá, že Rumouš celou dobu, co venčíme nedělá nic jinýho, než že tlačí, nebo značkuje 😀

Tím vstupem na předchozích fotkách se dostáváme na takovou malou, moc útulnou loučku:

Který, trochu skrytě, ale přeci jen vévodí tahle královna:

Je úžasná, což? V létě si ji člověk nevšimne, ale teď….je majestátní.

No a když se pak vracíme a já se ohlídnu za cválající Bubrdlí, naskytne se mi další majestátní a úchvatnej pohled:

Ten, kdo tvořil tenhle kout, musel být vážně umělec 🙂