Pravděpodobně. Jinak si to nelze vysvětlit.

A nebo blížícím se jarem by se to taky dalo vysvětlit. Páč blížící se jaro způsobuje v bytostech radostnost, která posléze musí proudit ven. A to se pak leckdo chová neočekávaně, či nepřístojně.

JAKO BUBRDLE!!! Hele ta má teď teda za sebou tejden, to by si  jeden hlavu vykroutil dočista, jak klíště. Pondělí jako ešče dobrý, ale pak jsem se nestačila divit.

Chodím teď s ohaříkama čistě už jen já. Stíháme venčit plně za světla, takže no problémo, že jo. A já si to uživám. Je sice teď bahno, tak máme jinou trasu, neb na louky k pastvinám a zpět se čistou botou nedostaneme /a ani tady ta současná varianta není bez ztráty desítky, ale pořád lepší, než mít na ohařích vyloženě bahnitý botičky. 12 bahnitejch botiček 😀 ! /, ale trasa je to taky krásná, ostatně jako všechny tady. 

No ale každopádně při týhle trase nutno přejít tu silnici. Doposud zcela bezproblémově. Doposud. Tedy do ouderka. To jsme vycházeli a já jsem zaregistrovala na protější straně silnice skupinku lidí. Usadila jsem tedy Štajna i Tali, a tu si zajistila, kdyby měla nějakej blbej nápad. Neměla, ale asi aby to  tedy bylo kompenzováno, dostala ho Bubina. Tak blbej, že se mi udělalo mdlo!  Z neznámýho důvodu se rozhodla prosmýknout se mi za zády. Ač jindy sedí a čeká na povel a ani poté, co vyjde není dovoleno se zbůhdarma někam pohybovat. No tak prostě tentokrát to bude jinak. Ač na lidi nemohla vidět, přišlo na ni nějaký puzení, nebo co, který způsobilo, že se rozhodla zrovna za těmi lidmi vydat. A přijíždělo zrovna auto do vesnice!!  Zařvala jsem tak, že mě ještě teď bolí v krku. Řidič auta naštěstí nepatřil mezi těch pár neinteligentů, který to tady občas dokážou řezat, ač za zatáčku nevidí, ale byl to prosíravej řidič, kterému se ještě stále v duchu omlouvám a zároveň mu hluboce děkuju. Milou Bubrdli jsem drapla za to ucho vod kufru, co  nosí na zádech díky postroji  a frkla jsem ji obratem s patřičným komentářem zpátky za branku. Do separace. Ať má chvíli o čem přemýšlet. A šla jsem s Rumíčkem a Tali na louku za Domečkem, hodit si párkrát balonek. Když jsem se pro výtržnicovou důchodkyni vrátila, vycupitala z branky až na pokyn a hned usedla, jak pokorná Japonka. Důra jedna.

Následně jsme si už užili moc příjemnou prochajdu, plnou hraní a čmuchání a pobíhání. Tato příhoda mě vedla druhý den při odchodu k určitému opatření, abych podobným situacím předešla.

Tož si pro mě připravila jinčí překvapeníčko. Psala jsem tu, jak vždycky plachtí ftipně přes ten příkop u silnice. Doposud to naše přecházení v těchto místech bylo o tom, že psi jsou usazení na okraji trávníku a čekají, až si zmonitoruju situaci a vydám povel Chodník!. Následuje co nejrychlejší přeběhnutí – přeci jen ta zatáčka, že jo. Nechci , tedy nechtěla jsem , aby mi šli u nohy. Přišlo mi bezpečnější, aby to hromadně po povelu přeběhli na loučku za silnicí. Bubrdle dycinky hópne ten rigol, jako ten Šemík a pak se raduje. No jo, proti tomu nic. Ale. Tentokrát se její radování trošku zvrhlo. Páč nějak rozradostnila i Taliprda a ta se jala střihnout si svůj klasickej vítěznej oblouk. A to ovšem zase strhlo Bubrlajza, která že taky si střihne voblouk a nějak si ho ovšem naprosto nečekaně prodloužila a pádila mi směr starej sad za hřbitovem. 😮 😮 . Asi nezaregistrovala, že Taliprdová už to rve zase zpátky za mnou. 

Musela jsem na Bubrdli mocně, hodně mocně zahulákat. Páč aby jí nenapadla nějaká bejkárna a nevyvzpomněla si, že je vlastně samostatná 😀 . A když jsem tak zařvala, že nadskočily dekly na hrobech, všimla jsem si, že do vesnice akorát mířila paní z chatek s dobrmanem na stopovačce a nějako se tam s ním přetahuje a pak to radši otáčí a míří do pryč.  Nevím, jestli myslela, že psi běží k ní a protože pes je asi trošku potížista, tak přirozeně o kontakt nestála, nebo se i třeba bála, že běží útočně. Nemohla jsem jí ani dát vědět, že my jdeme jinam a může směle pokračovat. Zato jsem mohla dát vědět Bubrdli, co si myslím o jejím chování a taky, kde se odteď bude celou dobu procházky pohybovat.  Tak mi pak na usmířenou šla v trávě vokazovat lebku ze sraženýho srnce a dávala najevo, že ona je tak dobře vychovaná, že se toho ani netkne. /Kecá, kdyby nebyla v průseru, půjde to zkusit 😀 /

Následně už se taky po dobu procházky nic výraznýho nestalo a užili  jsme si fajn čas do západu sluníčka. No. Tak to jsme měli středu, že jo. Sem netušila, jakej majstrštyk si pro ně nechává na čtvrtek.  To béte koukat! Já taky koukala 😀