Neudálo se nic výraznýho, ale bylo nám všem moc dobře a to je nejdůležitější.
Když jsme přišli domů, trošánek mě vylekal ten náš pumprdlik rezatej. Podivně totiž vítal. Chodil tak jako zvláštně v kruzích, kroutil se jak bajadéra….. byl divnej. Tak jsem si říkala, že asi potřebuje hned akutně ven, že nemá prostor pro vítání. Honem jsem ho běžela vypustit. U dveří se otočil a tím podivným kroutivě krouživým pohybem se zase přesouval do kůchně. Napadlo mě, že je neščastnej, že nemá žádnou vítací hračku v kušně – Tali mu ukradla krysu a jezdila s ní po předsíni a kuchyní a Bubrdle jí dělala hlasitej doprovod. Šla jsem ho tedy navést k místu, kde mají hromadu plyšáků a vybídla ho, ať si vezme hračku tady. Sklonil hlavu, ale pak jako, že nemůže, nejde to, nebo cosi prostě, proč hračku nechce. Divnej byl a zase se kroutivě krouživě pohyboval po kůchni. Očička měl ale veselý a jasný.
“Sakra co s tím čoklem je? Pocem Rumíčku, poď, poď se mi vokázat.” Rezatej krab se přimotal ke mně a zase se vzdálil. “Herdek, ale už, pocem Rumouši, co je s tebou?” A v tu chvíli mi to konečně dokapalo z hlavy do paty a zpátky!!! “GumídkuuuU?! Pocem, voka mi to!” 😀 Ščastnej, že mi to konečně došlo, co má za poklad, mi opatrně do dlaně vyžouželil nechutně voslizlou……………Mousesovu hrací kuličku! A tvářil se u toho náramně důležitě! A taky ale provinile. Páč – Mousesovu kuličku má zakázanou. Je totiž trošáneček v tomhle ohledu sobec a hamoun a šécko by mu zabavil. A Mouses se nechá v klidu obrat a pak jen čumí. To za první. A za druhní, je ta kulička malá, s rolničkou. Kdyby to spolknul omylem……ani nedomejšlet. Pořád mám v hlavě ten příběh retrievera s balonkem od pana Herriota. Takže nesmí. No… evidentně…. spíš neměl by, že jo. Ví to moc dobře, proto tyhle podivuhodný tanečky, kde se setkalo vědomí toho, že dělá něco, co by neměl a zároveň velká radost z toho, že má takovejdle úlovek . 😀 😀 Tajtrdlik jeden.
No ale protože je to moc hodnej tajtrdlik. A taky opatrnej tajtrdlik, udělala jsem pro dnešek výjimku a vrátila mu kuličku zpátky. Větší radost jsem mu pro ten den udělat nemohla. Úplně celej nejščastnější Blažej se z něj stal, ulehnul na pelíšek a jal se milou kuličku cumlat a cumlat, až z ní vycumlal něco mezi placičkou a rugbyovým míčkem 😀 😀 . Pak teprve mohl konečně vyrazit na procházku.
Klasickou středeční kratší procházku a tak byl pak ještě čas věnovat se jim pořádně doma. Pro tentokrát jsem si pro ně připravila výchovnou hru s jídlem a krmením. Tali totiž – v rámci kastrace – začala zase poslední dobou předvádět ty svoje připitomnělý hysterický výstupy, kdy se nedokáže ovládat a příprava jídla pak připomíná spíš krmení tři roky hladovějícího tasmánskýho ďábla. Když to přeženu. Ale ne moc, možná jen dva roky 😀
Tak když byl prostor, aspoň se zabavíme. V lednici jsem vzala balíček kůže od šunky, co mám na odměňování, popadla jejich misky a pustili jsme se do toho. Ohaříky jsem si posadila do půlkruhu, dala misky před ně na zem a šla nakrájet kousky kůže. Kdykoliv se Taliprdová dala do pohybu či spustila povyk, zamrzla jsem a hejbat jsem se začala zase, až byl úplnej klid. Nakrájené kousky jsem pak po pár kouscích hodila do misek a ohaříci k nim šli, až po pokynu. Dobře nám to odsejpalo. Střihli jsme si to takhle několikrát s miskama na zemi, pak jsem misky dala na linku, tak jako když se dělá normoš dlábes. To už zapla Tali na vyšší levl, ale nakonec se nám dařilo i takhle. Nedělám si valných nadějí, tohle ona prostě asi nedokáže v sobě ovládnout. Je to na ni moc, za ty roky se to podařilo nácvikem tak nějak dostat do snesitelných mezí, páč jak se chystá žrádlo, chytá ona fakt amok. Ale nemyslím si, že by se to podařilo vyladit dle mých představ. Tak aspoň to trochu třeba zmírnit, protože kastrací se to značně pohoršilo, kdyby mohla, žrala by jak prokopnutá.
Kdyby nic jinýho, měli jsme prostě zábavu společnou. Ohaříci se museli soustřeďovat, ovládat, což chápu, že v počtu tří je čelindž. Když pak došlo na skutečnou přípravu dlabance, byli jsme pochopitelně někde jinde 😀 , ale nebylo to tak hrozný, jak ona umí, když to pustí do plnejch. Tak si teď s tímhle budeme zase chvíli a znovu hrát. Jí se v hlavě usadí prostě máloco.
Když se nadlábli ohaříci, šla jsem dělat krmení i pro nás. Brtnik se piplal s konstrukcí do špajzu a já se mohla těšit – a to se teda ale těšim!!! – jak si tam zanedlouho budu rovnat dózy, sklenice, bedýnky a budu tam mít nasyslíno žrádlo, bylinky, sirupy, marmeládičky a tak jako podobně. To bude nádhera.
Měli jsme krásnej a klidne večír, chvilku jsme si spolu sedli jen tak u stolu a pak čučeli na dedektýfku. Krása veliká, helejte. Prostě normální žití.
Když zaplul Brtnik do kópelky, šla jsem ovenčit ohaříky. Teda nejdřív ohařice. Jako první jsem vytáhla Taliprtku a šla s ní věšet prádlo. Lítala zahradou jako……….no jako debíííl. Pak jsem slyšela, jak za dveřma někdo štrachá. Než jsem tam došla, nikdo tam nebyl. Nakoukla jsem do chodby a viděla Bubrdli, která stála u těch provizorních dveří, který zatím oddělují už hotovou část od té nehotové. Stála tam a čekala na Brtnika 😀 . Povolala jsem si ji k sobě a šli jsme za Taliprdovou brázdit zahradu. Jakmile se obě dámy komplet ovenčily rvaly to honem, honem ke vchodovejm dveřím. Otřela jsem jim tlapajzny a poslala je na chodbový pelíšky, kde ohaříci vždycky po příchodu z venku chvilku pobudou, aby pak do kůchně šli čistější.
A zavolala jsem Rumouška. Záměrně jsem ho dneska nevytahovala s holkama, chtěla jsem, abychom po delší době si mohli střihnout delší večerní procházku jen tak ve dvou a venku za plotem. Dlouhodobě teď bylo počasí tak blbý, že se venčilo večer jen na zahradě, odkud se pak domů netahalo tolik špíny a mokra. Tenhle večer bylo krásně umrznuto, poletoval sníh a trošku křupal pod nohama. nebylo ho moc, ale byl. A tak jsem si s tím mým rezatým mudrlantem udělala zase jednou sólovku.
Vzduch byl příjemně mrazivej, všude tichoučko a nikde nikdo. Nad námi bilijoun hvjézdiček. Bylo vidět, že jsem Rumíčkovi udělala radost, poskakoval si nadšeně a šel si čmuchat do tmy. To je taková krása, vědět, že se na toho psa můžu spolehnout. Jen tak být a neřešit nic, vůůůbec nic. Nebo skoro nic….jen…………..toho zločince mouratýho, kterej se přiřítil tmou za náma 😀 . Když jsme odcházeli, vegetil si ve svý polystyrenový bedýnce, mžoural na mě a já si říkala, že to bude zase šichta, dostat ho domů, když už chrápe. Já vím, je to kočka venkovská, sám si rozhoduje……..ale já prostě jsem radši, když je doma a v teple. Tak jsem teď uvítala, když jsem ho viděla…. no viděla, hlavně slyšela, hrocha jednoho udupanýho 😀 , jak pádí tmou za námi.
Zalehnul do polohy ležícího střelce a číhal na Rumouše. Vzhledem k tomu, že bych nerada, aby můj milůvanej Rumoušek dostal žinfárkt, až se na něj ze tmy vyřítí dělová gula, upozornila jsem ho, že “Bacha, Mouses!” To už se ten jemen odrážel k výskoku, aby ho přepadl. Když tak učinil, otočil se na něj Rumouš s výrazem – “Žiš, to je pako.” a mířil za mnou tmou k brance. Hezky jsme spolu zamkli a než jsme došli ke dveřím Domečku, dohnal nás zase ten dupavej hroch mouratej. Nemusela jsem ho ani přemlouvat, zaplul na psí pelíšek v předsíni a šel chrápat.
Ohaříci se nakýblovali do kůchně na svoje spací pelíšky a už se to šécko uložilo. A já jen chvilku stála a koukala z okna na tu zimní krásu.
Muheheee, tohle kroucení taky znám, minule měla nacapnou v hobě myšku pro kočky.
A jak blbě čuměla 😀
Voni jsou jak přes kopírák, velký neštěstí, když přijede Roman, běží po schodech kousek dolů a
pak hned pro hračku, honééééém, kde mám pro něj ten úžasnej voslizlej dáječééék 🙂
Při tvém popisu když přicházíš domů je to u vás zhruba jak v Brtníkách na křižovatce, že? 😀
JO! to je přesný, po příchodu domů je to jak v Brtnikách na křitovatce a já se teda taky zapojuju, že aby to vítání bylo po tý době, co jsou doma, takový intenzivní pro všechny, jak je jich hodně, tak se musím rozdělovat.
Jojo, tu fotku si pamatuju, přesně ten tajuplnej a rozvernej výraz v gezichstu. A pocit důležitosti k tomu. 😀 😀 .
Nesnášim ty voslizlosti a Rumouš je cpe do klína, grrr 😀
Si pamatuju, jakou jsem měla radost, když jsem ještě bydlela v paneláku a nechala přestavět celou kůchňu, hnusný jádro umakartový nechala předělat, část zdi směrem k oknu ze skleněných cihel, aby se nemuselo v koupelně ve dne svítit.😀V domečku pak kůchňa a komora byla přesně podle mých představ, regál v komoře taky, už jsem měla naplánováno, kam přijde kýbl na granule, kam konzervy psí, kam lidský, paráda. 🥰😁Ve svém nynějším sídle jsem přišla do hotového, komora není, linku mám z obchodu, jen jsem si nechala vyrobit místo skříněk pod linkou šuplíky (už jsem psala). V domečku měli čokli spací místo v kópelce, válecí na gauči v pokoji. Tady měli pelíšky v kuchyňské části, gauč tím pádem nepotřebovali a Goli se teď na něj stejně nevyškrábe.😉
Když musím Goliho nechat samotného, čeká na mě v předsíni, tu a tam zaveje. Když dorazím, přinese mi na uvítanou myšu. Hraček má u pelíšku víc, ale myša vede.
Jasně, že myša vede, fšicí čokle musej mít myšu – krysu.
Jo umakartový jádro v paneláku – to byl první, co šlo pryč, když jsme se z Dejvickýho činžáku museli přesunout do paneláku (restituentka prodala dům jugošovi a ten nás všechny vyšoupal do pryč).
Šuplíky v lince jsou božííí, já si je teď taky užívám. Přijdu ke skříňce, otočím točnu, vyjede mi kastról….krása. nikdy více police.
Nemysli si, milá Péťo, Mouses moc dobře chápe, že jsi ho Rumoušovi napráskala a chudinka kocourek tak nemohl svou oběť dokonale překvapit.
Při nejbližší příležitosti ti to dá sežrat. 🙂
“….no jako debíííl.”
Esli je to narážka na vystoupení slovenského stand up komika, tak ten je výbornej.
Besinka, blahé paměti, vítací hračky nenosila, cpala mi pod nos oslintané mé papuče a i ty vydávala nerada. 🙂
Jo, vychutnal si mě pár dní na to, když na mě zaútočil zpoza složený střešní krytiny a zabil mi levou nohu, profi kikboxovým výkopem 😀 .
Narážka to nejin, páč já vlastně vůbec toho osobu neposlouchám, jen se bojím, že ešivá to dopadne blbě, nebudu zas mít prezidenta, už několik desítek let ho nemám.
Papuče mi taky kradou a předávají si je navíc mezi sebou, takže když už to vypadá, že ji uzmu jednomu,přijde druhej vyrve mu to a zmizí do kšá. Jo jak v Brtnikách na křižovatce, to má Dennyky pravdu.
Šiš, já měla namysli konkrétního stand up komika, na jméno si nevzpomenu, vyprávěl jak je nutil tělocvikář běhat, …no debíííl. Já rčení často používám, bohužel i směrem k sobě. 🙂
S volbou to máme to stejně, obě varianty jsou pro mne nepřijatelné. 🙁
Já myslela, že tím standup komikem myslíš Andyho Baviče 😀
No su debííííl, napsala jsem, že to máme stejně, oprava, nemůžu vědět jak to máš s generálem ty, promiň.
Pro mne je už teď každý výsledek prohra.
Já s generálem problém nemám – tenhle pán to napsal hezky:
https://neviditelnypes.lidovky.cz/politika/volby-spojenec-pres-palubu.A230124_191105_p_politika_nef?utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Já už ho mám v merku poměrně dlouho, ještě než se vůbec o prezidentování začlo vůbec přemýšlet. nejedu na kampaň a to, co se píše, omílá v rámci té kampaně.
Papuče nosil jezevčík Lesánek, vždy donesl příchozímu tu správnou – jeho papuč.
My máme tolik čoklůch už, že to nikdo trefit nemůže, správno papuč, správnýmu člověkovi. Jsou rádi, když nějakou uzmou a ešče si je furt mezi sebou předávají 😀 Bubi zatím nenosí nic, ale “obávám se” že se nakonec taky zapojí.
Tak když jsme měli jezevčíka Mísu,tak ten nosil pantofle rád.Bohužel od sousedů,po jednom,takže se furt vracelo.🤣🤣
Jak vracelo? Von se chudák tak nadřel, aby rodině nakradl a vy to vracíte!! 😀
Kdyby aspoň přinesl 2stejný pantofle.Ale von byl každej jinej😂
Zlatko, ale by jste nebyli dostatečně trpělivý, víš? Von by časem, časem dovalil dycinky i tu druhou do páru 😀
No víš zrovna tyhle sousedi,žejo,znáš to,paní jsem ani nemohla vysvětlit,že náš kocour(kastrovanej)nemůže za to že má pod drívím cizí kočku s kotaty barvy našeho kocoura.Druhá sousedka (přes cestu od nich)to neustále schytavala za listí ze stromu.Tak radši vracet.Pes běhal s detma všude,pak ho bohužel před nima zajeli auto.
Ježiš! to je hrozný! S tím autem, ne s tou sousedkou, i když to taky. Chápu, že to pak s takvým člověkem není jednoduchý žití vedle sebe. Ale ta nehoda, to je hrozný!!!
oddechlo ze mel rumicek jen zakazanou hracku a ten vyhled z okna je uzasnej a jeste jak to to okno deli, aaaaach to je krasa prekrasna 🙂
Ano ten výhled z okna miluju, tak jako ty okna obecně, je to pro mě zrcadlení útulna a domova.
PetraK
…nejedu na kampaň a to, co se píše, omílá v rámci té kampaně.
Také si dokážu utvořit svůj názor.
Za mne ho nejlíp formuloval Kocáb a mluvil mi z duše. Lépe bych to sama nevyjádřila.
žiš neee, to já nemyslela, že jedeš na kampaň 🙂 a nemáš vlastní názor, vůbec, vůbec.
Já jsem to psala čistě za sebe, že jsem o něm věděla už dávno, pradávno, že se pro mě jako neobjevil teď najednou s prezidentováním .
Ale já to tak nebrala, samozřejmě chápu, že tvůj výrok nesměřoval konkrétně ke mně. Ani nevím, proč jsem reagovala tak sršatě.
Su volaká nasratá a nespokojená sama se sebou. 🙂
🙂 nejednalas sršatě, já jen to chtěla dovysvětlit. Respektuju rozumný názory každýho. Ono s těma politickejma věcma je to vždycky ošemetný. Byli jsme na návštěvě a já Brtnikovi nenápadně dupla na nohu, protože to je vždycky balet na tenkým ledě.
nasratost podporuje to pošmourný počasí 🙁
….nasratost podporuje to pošmourný počasí 🙁
Přesně, tady se kalné ráno protahuje až do oběda.
Když má kamarád jiný politický názor a oba jsme neoblomní, raději s ním debatu nevedu. Politika za pokažený vztahy nestojí, říká Cyril Hoschl. 🙂
No jasně, že politika v případě názorových rozdílů moc do debaty nepatří, protože ano, nestojí to za to.
a protože je tetkon kalný ráno nějak tak furt, tak na zítra nebude žádný ohaří čtení, alébrž, něco mocinky moc otomilýho a ftipnýho na vídeju. Já se teda bavila královsky a aji Brtnik se smál. Tak se můžete těšit.