Nepotřebujeme bejt ani císaři, abychom svedli příšerňáckou bitvu.

Jen nevím, proč jsem tedy tak pěkně v pátek po práci uklízela. Brtnik popadnul ohaříky a vyrazil s nima na krátkou páteční prochajdu. V pátek se v zimě venčí krátce, páč je před námi víkend a to znamená dvě velkoprocházky denně.

Ráno s Brtnikem, kdy on si čistí hlavu a šlapou a šlapou. Teda šlape on, ohařiska poletujou. A logicky toho nalítají asi tak třistakrát víc, než člověk. A odpoledne pak se mnou další dvouhodinovka, kdy se pracuje, hraje, běhá a tak jako podobně. Takže pátek a středu mají jako relax.  Vždycky, než se vrátí, vyluxuju (buď já , nebo  můj pomocník), poklidím, vytřu, zapálím svíčky a oni se pak vrátí do útulna.

Tentokrát ovšem nevydrželo naše útulno ani pět minut poté, co se z předsíně, kde vždycky osychají a opadávají, přesunuli ohaříci do kůchně. Okamžitě totiž popadli každý nějakou hračku a začali s ní vířit prostorem. A já jim na to skočila 😀 .

Proběhla šílená bitva a bojovalo se o kde co, co bylo právě v dosahu. Pochopitelně bojovali hlavně Rumíček a Taliprtka, ale aby Bubrdle nebyla stranou, snažila jsem se ji zapojit, pleskala jsem ji po zadnici, ona nadšeně nadskakovala, občas jsem do ní “žďuchla” , ona občas řvala jako prokopnutá. Jedinej, kdo vyklidil pozice byl Mouses. A vlastně i Brtnik, kterejžto nemá, stejně jako Mouses, tendle bordel a randál moc rád.

Bojovala jsem udatně, přátelé, byli sice v přesile, ale já se nedám. Rvala jsem Taliprdový z držky pana Duba (jakejsi plyšovej stromek, kterýmu jako první odkousala lístky a větývku, takže z něj vlastně vyrobila brokolici, která jí vydržela poměrně dlouho) , Rumoušem jsem škubala a cloumala, držíc se za dva dny starý Lidlovský přetahovadlo ve tvaru propletený koudele s uchem a semo tamo udělala výpad na hlučící bábrdli, která se ujala funkce hlásný trouby na bitevním poli. Vlasy, kterýžto jsem si ráno pěkně umyla, abych byla za vzhlednou, jsem měla rázem vopocený jak půllitr a prostorem vířil bílej bordel z plyšáka, chlupy lítaly a domem se nesl ukrutnej řef.  😀 😀 

A kolem mě vířili tři ščastlivý ohaříci. To vám je pak tak nějak jedno, že máte doma vypulírováno – teda měli jste. Páč jak jsem řekla, chlupy lítaly, a bílej bordel z plyšáka byl naprosto všude. I na plotně od pece. Tak mohutný boje jsme sváděli.

Když bylo dobojováno a následně bylo vychlastáno asi tak 300 hektolitrů vody- misku jsem při tom počtu tří psů nestačila doplňovat 🙂 , zašla jsem dozadu do šatny, kde mám velkou bednu a v ní………… Žužliky od Matoušků. Hovězí hrtany. Ty potěšej, dycinky. 

Když jsem je donesla, Taliprdová s Bubrdlí se proměnily v klokany a hopsaly kolem mě. Jen Rumíček disciplinovaně čekal. A taky proto dostal jako první, to je jasná. Holkám to vzápětí došlo, Taliprtce dřív a tak se usadila, aby se honem dostala k tý dobrůtce. To už to docvaklo i paní důchodkyni a Bubís udělala dřepkins. Aby si vysloužila tu výtečnost. A zatímco Rumíček a Taliprtka se okamžitě pustili do porcování, tak ona chodila neščastně kuchyní a jídelnou tam a zpět, protože prostě nevěděla, kam se má uložit. Není přece primitifka a nebude ležet se žužláním na zemi, jako ti dva.

Pelíšky ovšem byly ještě stále na jedný hromadě, jak jsem uklízela. Nestihla jsem je rozhodit po jídelně, když přišli, rovnou jsme se šli rasit. Jediný, co jsem stihla udělat, bylo, že jsem rozestavěla dvě židle kolem stromku, jako barikádu. Aby nám ešče vydržel.

Bubrdle udělala dvě, tři pochodový kolečka a pak to pořešila po svým 😀 😀 

Vyloženě princezna na hrášku. No a tak zatímco ti tři se povalovali a chroupaly sušený hrtany, já se jala znovu uklízet.

A taky zlobit Mousese, ale to už je jinčí vobrázek. Ten se hejbe a ten vám sem dám jindá.