Stejně jako loni bych touhle cestou chtěla poslat svoje vánoční přání všem, kteří sem chodí a na které nemám emila, kterým jsem přání posílala do světa.
A stejně jako loni bych chtěla napsat, že budu – bez nadsázky – v duchu s těmi, kdo tráví svátky samotní – z jakéhokoliv důvodu. O svátcích by nikdo neměl být sám a proto já jsem vždycky v myšlenkách s těmi, kdo to tak nemají. Pošlu světýlko tmou, dívejte se z okna, stopro ho uvidíte. A mezitím se běžte projít s ohaříkama:
Krásné pohlazení, děkuji!
Aj to jsme ohařsky rádi. Pohlaďte, prosím, mopsle – i tu mňoukací 🙂
Co pan Bečka?
Pan Bečka se neustále snaží vetřít Šťopce v přízeň (a do pelechu), načež ta vytrvale znechuceně odchází. Láska z toho nebude 🙂
Štopka moc dobře ví co činí, vono to tak čistý nebude ten jeho zájem 🙂
Však to známe všechny, začíná to postelí teeeda pelechem a kde to pak končí, že?!
U žrádla to končí 😀
Přééésně, ale čim je člověk starší, tím hůř se mu vo to žrádlo dělí 😀
Jistě, protože má zkušenost, že může dojít 😀
Tálinka na těch prvních fotkách moc pěkně kouká, úplně láskyplnej pejsínek 😀
A fotka Gde je to světýlko nemá chybu! Už chodí i po dvou!!
Za přání vééélmi děkuju.
A připojuju se s jedním příběhem: Hned jak jsme se přestěhovali, zmerčila jsem z obývákovýho okna na ulici tři kočky. Dvě moury, jedna černá, velký, vypasený, s krásnou srstí. Procházely se na trávníku kolem protějšího paneláku. Vídala jsem je s jednou starší paní a s její starou fenkou. Nejdřív jsem měla za to, že je všechny venčí, a říkala jsem si, že je odvážná, dyť ty kočky by mohl zakousnout nějakej pes… Pak jsem ale kočeny začala vídat i sólo, jedna třeba spala v naší předzahrádce nebo jednou zahrabávala hromádku. Byly plachý, když jsem na ně promluvila, chystaly se utýct. Vypozorovala jsem, že mají krmicí základnu ve velký túji, paní jim tam pravidelně nosívá jídlo a vodu, čistí misky a hladí je.
Onehdá jsem paní potkala před domem a na kočky se jí vyptala. Jsou to tři sourozenci, kočka (černá a nejodvážnější) a dva kocouři. Někdo je už před pár lety vyhodil na ulici jako malý koťata. Je prý skoro jistý, že to udělala jedna sousedka, která měla březí kočku, ale nikdy se k tomu nepřiznala. Tak si milý koťata adoptovala skupinka místních dobrovolnic v čele s touhle paní. Nechaly je vykastrovat, pořídily zateplený boudičky do tújí a každej den krmí. Největší nebezpečí kočkám prý nehrozí od cizích psů, ale od projíždějících aut.
To je hezkej příběh, Mílo. Je skvělý, že kočenky, jsou vykastrovaný a na rozdíl od konání tamtý čůzy, co je vyhodila, nebudou rozšiřovat řady dalších nechtěných koťátek.
Budeš jim kupovat něco na Vánoce 😀 (tak jako nenápadně za ně lobuju, je to jasný, že jo ? 😀 )
No, asi bych měla. Přece nevstoupím do tújí bez pamlsků a ty kočičí bytový jednotky bych vidět chtěla 😀
Krásné a zábavné. Já člověkosamotu za nepříjemnou samotu nepovažuju, jak jsem psala, společnost mi budou dělat dva psíci, psí společnost je leckdy příjemnější než ta lidská.😁 Přeju všem, ať mají Vánoce podle svých představ.🥰🥰