A ten byl ale báječnej!

Plánovanej. Jeli jsme za mámou, podívat se, jak je rozptýlená 😀 😀 . V pátek před poslední adventní nedělí. Měli jsme totiž volnooooo! A chtěli jsme si ho moc užít a oba jsme se na ten výlet těšili. 

Mno, a dost dlouho to vypadalo, že jsme se těšili zbytečně. Když jsem vstala, akorát jsem viděla Brtnika s ohaříkama přicházet z ranní procházky (on je velkoranní ptáče – občas si říkám, že s tím i ohaři mají potíž 😀 , podle toho jak se kolikrát tváří, když mají brzo vstávat). A v ruce měl telefon. Což nevěstí nikdy nic dobrýho. Páč Brtnik nejni telefonista, stejně jako já, dost často neví, kde ten telefon má. Takže bylo jasný, že na 99,99999999999999% jde o práci. 

A taky jo. Jejich nová a obří hala padla celá s topením. A vzhledem k tomu, že mrzlo, to byl velkoproblém. Hodně dlouho jsem neviděla Brtnika takhle převálcovanýho. Vypadalo to, že máme po výletě a místo toho pojede řešit do prasé 🙁 . Bylo mi ho líto, měla jsem vzteka. A tak jsem mu dělala aspoň oporu. 

Uďála jsem snídani nám, ohaříkům, uvařila kafe a on mezitím kouzlil. A protože on je opravdu kouzelník velikej, tak se mu podařilo po všemožných konzultacích to pospravovat na dálku!!!! Já měla takovou radost, možná i větší než on. Ne kvůli sobě a výletu, ale kvůli němu, protože vím, že se na to fakt hodně moc těšil. Bylo to letos vlastně asi první něco, kdy by nemusel nic, nic, a vůbec nic a byl by svobodnej a bez starostí, co na naší stavbě, co na stavbě v práci a tak. 

To nebyl šutrák, co mi spadnul z osrdí, to byly celý Kérkonoše. Dali jsme si kávičku a pak se honem sbalili. Jednak bylo už mraky hodin a druhak, já potřebovala ještě na poštu, neb jsem do dálek poslala bednu s dárkama, ale kus tam toho zapomněla přiložit 🙂 . Opravdu se mi teď všechno vyloženě daří, to je fakt.

Poštu jsme stihli a pak na nás čekal už jen báječnej výlet. Opravdu neskutečně báječnej. Taková velkoodměna za ten letošní rok. Zapadli jsme do lesů Kokořínských a užívali si sněhovou krásu a tři hodný ohařiska – obrázky a vídeja asi budou mluvit za mě líp. Jsem hrozně moc ráda, že Bubrdle to pojala s tím posloucháním takhle a že si můžem fšicí svobodně rázovat přirodou a užívat si její krásy. Tak pojďte užívat s námi:

Zde záběr z filmu Bubi se vrací 😀 😀 to není zrychlený, ona se takhle pohybuje 😀

Tak jak vidíte, měli jsme se báječně, ani to nemusím psát, že jo? Když mi to stejně nejde. Stavili jsme se pak na moc dobrý jídlo U Pobudy -což je báječná, krásná a útulná restaurace v lesích, kde nás v pohodě vzali i tou naší smečkou, přinesli ohaříkům lavor vody a nám skvělý žebra. Cinkla jsem jsem Kachně, která bydlí nedaleko, ešivá se můžeme na chvíli protnout.

Podařilo se to a my pak ještě pokračovali do Mělníka, podívat se na jejich adventní trhy. Bylo to moc krásný i když ledový – zima byla vydatná a tak jsme se s ohledem na ohaříky ani moc nezdržovali. Ono  vlastně – to vám musím napsat – fšicí děsně “zlobili” . Byli fakt dokonalý buráci, který neznají civilizaci a nejvíc ze všech, ale zlobila Bubrdle. Protože tam na na jednoho mladýho labrouše, který se ovšem choval velmi slušně a byla to naopak ona, kdo si vyžádal kontakt,  dělala typickou s prominutím vysírku. Pro tohle chování nemám jinýho názvosloví a taky to dost nesnáším, takže se prvně setkala s mým velkým nesouhlasem. Čůza jedna namachrovaná. Ten pes si to nezasloužil, tak si pak vysloužila ona pohovor v kabinetu teda. Tali dělala naprostýho Mauglího, bála se světýlek – Pražanda! A Rumouš???? Tak ten vůbec nevěděl, jak se chodí na vodítku ve dvou psech. Neubila jsem je, jen jsme je pak na závěr hodili do vyhřátýho auta a šli si dát v klidu aspoň to kafe. A že to teda bylo!! Myslím, že jsme narazili na nejlepší kafe, co jsme kdy pili a měníme tím pádem naši oblíbenou značku. Koupili jsme si tam hnedle od toho mladého páru, který za tou kávou stojí, čtvrt kila zrníček a já byla zvědavá, jak to bude chutnat v domácím prostředí. Báječně. A tak díky mámě a výletu za ní jsme objevili skvělou kávičku. 

Ještě jsme si to tam s Brtnikem prošli, já si koupila malou drobnost a na závěr přišlo velkopřekvapení. V zadní části jarmarku byl stánek, který jsem prve přehlídla. Vlastně byli dva, ale tenhle byl důležitější. Byl takovej jako psí, tak jsem ho začla zkoumat a…….. zjistila, že to je stánek Útulku Mělník!! Ha!! Útulek Mělník??? Od tama si přesně den před tím přivezla Sokol novýho pejska!! Její Ajšička už běhá za Duhou a tak jí poslala náhradu v podobě Filípka. A ten právě byl taky v tom útulku. Ha!! to nejni ani trochu náhoda, že jsme se tady tak sešli. Vytáhla jsem dvě kilča a šla je dát do kasičky. Paní jsem řekla, že je to od Filípka 😀 😀 . Koukala zaraženě, tak jsem jí hnedle obratem osvětlila, že se moc dobře znám s Filípkovou novou pánčičkou a páníkem. Hned věděla jméno a byla nadšená, moc nadšená, když jsem jí vyprávěla, jak si Filípek vede a že moc dobře vybrali jeho nový domov. Ne proto, že by nevěděla, jak se Filípek zabydluje, protože Sokol pochopitelně podává hlásání, ale……takhle to má potvrzený z jinýho zdroje.  Moc hezky jsme si chvíli popovídaly a já pak šla ještě do vedlejšího – taky charitativního stánku a tam jsem nakoupila těm zlobivcům třem krásný plyšáky. Aby taky z toho báječnýho výletu něco měli.

Doma pak po večeři chvíli řádili s plyšounama a s Mousesem a následně fšicí padli za vlast:

Doma zavládlo ticho, klid a mír a my si mohli posedět. Byl teprvá pátek!! To byla krása.