Kdo?

No Vánočky přece. A přinesla nám je návštěva o té třetí adventní neděli.

V pátek na nás čekalo ovšem jinčí navštívení. Páč jsem objednala dřívíčko.  A musím říct, že zase po dlouho době, kdy člověk neměl úplně štěstí na lidi s tím správným přístupem, byla tohle pohoda.  Firmu jsem oslovila ještě nějak koncem léta a dostala se do pořadníku. Řada na nás měla příjít právě toho devátýho. Odpoledne po práci.

Vzhledem k tomu, že jsme se trošánek zdrželi u veterináře, volala jsem pánovi, že se moc omlouvám, ale že máme asi deset minut zpoždění.  Pán pravil, že v pohodě, že kolega si ještě nevyzvedl mašinku na placení ( jedno z mála pozitiv, který ten debilitní koviďák způsobil – že se dá platit kartou často už i v takovýchhle nestadardních případech, jako je dovoz dříví) a že tam bude tak za půl hodiny až. Supr, takže pohoda. Příjemný bylo i to, že pán poděkoval, že jsme dali vědět, že budeme mít zpoždění. Asi taky má “štěstí” na lidi, že nedaj vědět a oni pak čekají zbytečně.

Dorazili jsme dom, přivítali se  s tou  bandou ohaří a Brtnik s nima vyrazil do tmy. A já šla číhat na auto, brána už byla dokořán, šécko cajk. Za chvíli se zpoza zatáčky vylouplo auto a bylo jasný, že jede k nám. Náklaďáček naloženej naštípaným dřívím.  To jsem si doma vybojovala, že aspoň jedna část dříví, bude prostě naštípaná. Zvlášť, když se mi podařilo sehnat tvrdý dřevo!!! Sice jsem do poslední chvíle nevěděla, ešivá bude a taky za kolik, protože když jsem objednávku dělala, bylo jasný, že se cena posune (a že se teda posunula!), ale pro případ, že to vyjde, jsem nechtěla, aby se Brtnik rajboval po čase ještě s tím, že tohle bude štípat. A dobře jsem udělala. Páč tvrdý bylo!   Už to mi udělalo radost.

Druhou a hodně velkou radost mi udělalo to, že náklaďáček, který zastavil byl naložen ÚHLEDNĚ SROVNANÝM DŘÍVÍM! Žádná hromada pel – mel, jak se to tam nasype, že abychom lidi vokouřili a vodrbali a prodali jim i kus vzduchu. Kdepak. Krásně srovnaný a krásný dřevo tam bylo. Pan řidič byl děsně příjemnej, nic, vůbec nic nebylo problém, zajel v pohodě dovnitř, až dozadu a ještě jsme spolu ladili, jestli kousek vyjet po trávě k místu, kde budou stát klece na to dříví a nebo zůstat na betonu. Nechala jsem si poradit (a dobře jsem udělala), že se to složí na beton před vchodem. A že se nemusím bát, že bychom se do dveří nedostali. Složí to tak, že bude v pohodě dost místa. A jak řeknul, tak opravdu fakt udělal. Pomalu sklápěl korbu tak, že když pak pomalu popojížděl složil to v podstatě skorem v tom samým vyrovnání, v jakým to na tý korbě měl. Žádný prsk a dříví všade. Depák. Pěkně na jednom plácku. Takže pak stačilo přehodit plachtu a bylo to. 

Když jsem tak zmínila, že topit s tím tak nejdřív příští rok, že jo, řekl mi, že je tam i dřevo dubový a to už je dostatečně starý. Ukázal mi i jak ho poznám od toho bukového a habrového. Byl moc fajn. Pak už jsem jen přiložila kartu k mašince, ta pípla, popřáli jsme si krásný svátky a on a jeho slečna, který s ním přijela odfordili do tmy do lesůch. 

Zvostala jsem tam na dvorku se svým dřevěným bohatstvím sama a kochala se tou naštípanou krásou. Zanedlouho se dostavil Brtnik s ohaříkama z venčení a mohl se kochat se mnou. A nic nevadilo, že na druhý den nás čekala šichta, protože jsme to museli uklidit. Hlavní bylo, že dříví je tu a Pomněnka bude mít co do svých útrob. No a mně krom hromady dříví zbyl doma ještě příjemnej pocit, že tohle bylo po dlouhý době od začátku až do konce naprosto pohodový zařizování.

Za další zanedlouho za vratama zastavilo další auto. Tentokrát osobní. A v něm seděla ta adventní návštěva……….. tak sválně, kdo tam byl?