O to více ale návštěv.

Proběhlo o prodlouženém víkendu. A to je pro bývalé Pražáky a Hodoníňanku, uvyklé na kontakt s lidmi momentálně důležitější, než se jít loncat po loukách a v lesích. Páč toho mají přes týden a v jiné dny dostatek. A navíc – ráno pochopitelně měli svou dávku dlouhýho procházení, to zas je tak nešidíme. 

Každopádně v ten sváteční pátek se u nás dvéře “netrhly” . První přijeli  Ajšovi. V komplet sestavičce, aji s Natulí – která neskutečně vyrostla a už to vůbec nejni ten malej pupik, co s Rumoušem řádil na provazovým žebříku a prolejzačkách a neúnavně mu házel balonek, alébrž je to už slečna. Nicméně stále s láskou k vižlám, takže netrvalo dlouho a Rumouš jí ščastliv jako blecha usedl na klín. Bavili se oba. Škoda, že fotos neuvidíte, neb fotky lidijůch sem nedávám.

Každopádně Natule byla zvědavá na náš nový přírůstek, protože Bubinku ještě neviděla a tak, když to měli cestou kolem nás, udělali zastávku. A!! A!!! Přivezli tašku plyšáků. Ooo jeee, nelze asi udělat duu Rumoušek a Taliprtka větší radost, než když dovalíte plyšáky. A to navíc v množství rozhodně ne malém.  Taliprtka byla tak rozradostněná, že bylo nutno krotit její temperament, protože by záhy šécko sežrala. Doslova. Rumouš jezdil ščastlivě prostorem jako életrická myša a byl radosten. Bubinka se skromně držela stranou, ale pochopitelně nezůstávala nepovšimnuta.

Když se dostatečně dořádilo s plyšounama, šlo se dovnitř, aby Ajšovi mohli udělat stavební dozor a pozjišťovat, co šécko jsme od doby, kdy tu byli naposledy v létě, stihli. A……. že toho bylo. Brtnik mohl být hrd. Na krásnou už se dokončující linku, na ten úžasnej prostor jídelny a kuchyně, na špajz, který se tam vybudoval, na lustry, na podlahu, na……….. no na šécko, to je jasný. V kůchni jsme byli nejdýl. Kucí pak šli ešče na půdu, že aby Karel viděl ten systém zateplovací a pak do sklepa. Taky komínem jsme se mohli pochlubit. No nebylo toho málo. 

A došlo i na kávičku, kde si zase na svý přišli ohaříci, protože  to byl pro ně prostor na otravování všech, drbání a mazlení. Nejvíc si to užil  Rumouš, který, jak jsem psala, si vyhlídnul Natuli a nasáčkoval se jí na klín. Bubinka pak byla trošku taková unavená – kdyby mohla, mlátí špačky a tak si ji vzal na klín Brtnik. Byla taky ščastlivá. 

Já se pokusila vzít na klín Taliprda leč velikostní nepoměr to nedovoloval 😀 . Když pak návštěva odjížděla, dostala povinnou výslužku – tašku s ořechama. A my se vrátili do procesu. Už ani nevím, co jsme ten den kutili, páč to šécko přehrály zážitky s návštěvama.

Tou druhou byla Dennyky s Koněvem. Přijela si pro klíče, aby se podívala chalupu, když je ten prodlouženej víkend, že jo. Bubrdle hned mezi vrátkama sprdla Koněva, aby si jako nevyskakovala, jako minule, a já jsem sprdla Bubrdli, páč ředitelka zeměgule sem tady přece já 😀 . Každopádně byl klídek a ohaři se tak jako hromadně šmrdolili po dvorku a na zahradě, a porůznu otravovali všechny přítomný,  zatímco my si dali další kávičku a pitíčko. Bylo hezky, tak co si neposedět venku. Ono s tou hordou čoklů by to taky v tom malým prostoru bylo asi dost kách. Mouses se ten den neukázal, bylo u nás na něj rušno. 

A tak protože měli ohařiska bohatou společenskou zábavu, tak pak večer padli i bez velkoprocházky a byli takový vláční i v neděli. To už měli svou pravidelnou ranní dávku pohybu s páníkem a tak jsem tu odpolední pojala pěkně v klídku. Stejně tak potom v pondělí, po odjezdu Dennyky, kdy si čokle zase užili družení. I vzhledem k tomu, že se udělala mlha.,jsem s nima sešla jenom k pastvinám a pinožili jsme se tam. Já se pinožila dokonce tak šikovně, že jsem náš výcvikový dummík, mrskla kravám za ohradu. To už je opravdu nějaká závada softwaru. Stála jsem záměrně zády, záměrně dál od ohrady, abych se vyhnula tomu, že to tam pošlu. A když jsem chtěla s dummíkem mrsknout, zaseklo se poutko o prst a tadáá, letělo to na úplně opačnou stranu??? Za záda? Za záda? 😮 Zase? Psala jsem paní farmářce, ale zatím se mi nepodařilo se s ní spojit. Tak uvidíme, jestli budu zas kupovat nový. 

Bubina měla ten den premiéru – nevzala jsem ji šťopku a běhala si volně. Věděla jsem, že daleko nepůjdeme a tak bychom na zvěř neměli narazit a když si ji budu hezky držet u sebe, mělo by to být v cajku. A taky bylo. Vzhledem k tomu, že Rumíček byl rozpumprdlikovanej, že budeme něco dělat, vytáhla jsem z ledvinky dummíka skládacího, plnícího a to zasvítili očiska i Bubině. Má ho ráda, je to vlastně jediná věc,  s kterou je hodně aktivní. A tak jsem je střídala. Rumíčkovi jsem vždy hodila co nejdál to šlo a Bubrdli vždy tak, aby měla zájem pro to doběhnout a aspoň trošku to přiblížit. Taliprd byl v mlhách  a dělal psa Baskervislkýho 😀

Za nějakou dobu jsem to otočila zpátky a cestou v úvozu sebrala velkou větev, ať nejdu domů  s prázdnou. Na zpáteční cestě nechyběla v současnosti obligátní zastávka na jabkobraní a pak už jsme mazali dom. 

Já se těšila, jak si obarvím makovici a tak jako obecně opečuju svý tělo. Místo toho jsem šla gruntovat 😀 . Páč Brtnik vyráběl šlincy pro életriku. V předsíni bordel, suť jak po výbuchu a šestá večerní k tomu. No bezva, tak koště, lux a jedeme. Ohaříci museli chudáci čekat venku, ač se fšicí drali dovnitř, páč chtěli chrápat. Měli smolikof jako já s tím barvením. Neb pak s večerem už jsem sil a nálady neměla. Tak to snad vyjde příští víkend 😀 .