Konečně, konečně jsem se dočkala.
Toho slavnostního okamžiku, na který jsem se náležitě vybavila. A taky jsem si ho ale zasloužila. My oba jsme si ho zasloužili. Tvrdou prací. Brtnik tedy pochopitelně mnohem tvrdší než já. Od března jsem se tichounce těšila, až to přijde. Kdy to bude, jsem netušila, ale věděla jsem, že to bude hodně dlouho trvat. Neva, já si umím počkat. Brtnik mi to sice nevěří, protože mě zná a zná i mou Netrpělivost srdce, podle který psal Stefan Zweig svou knihu 😀 , ale mýlil se. Zkrotila jsem ji a tiše vyčkávala.
A vyčkávala jsem i dýl, než bylo nutno. Protože……….protože jsem prostě chtěla, aby to bylo se vší parádou, až bude ten správný čas. A ten se vyskytl o tom správným víkendu. Kdy se Bubinka odpoledne vycajchnovala s tou srnou. Tož lepšího dne jsem si pro premiéru nemohla zvolit. Co na tom, že komín už byl nějaký ten den zprovozněnej.
Ale kdo by chtěl spěchat, když už čekal tak dlouho. Tudíž….. tuuuuudííííííž, jsem v tu sobotu, poté, co jsem dostála svým lakýrnickým,
hospodyňským a kynológickým a hlavně !! dřevorubeckým povinnostem, kdy jsem spolu s Božkou připravila obří bramborovej koš plnej dříví a dvě bedýnky k tomu, zašla s večerem do garáge, otevřela lednici a …….vytáhla jedno krásně nachlazený prosecco. Čekalo tam v tý lednici stejně trpělivě jako já celou tu dobu. 🙂
Vyleštila jsem sklénky, vytáhla starej podnos a……..mohlo se jít křtíti!
Ano!! Tůcháte správně. Konečně jsem se s Pomněnkou dočkaly – tedy vlastně dočkali, protože Brtnik se pochopitelně taky těšil.
Připravila jsem si tam podpal už odpoledne a tak teď stačilo škrtnout sirkou a:
VIJOLÁÁ! :
A abyste nebyli ochuzeni i o zážitek akustický, tak prosím zde malinká krátká ukázka 😀 😀 :
Já si to musela, musela nahrát. Pošlu to totiž panu kamnáři s nadšeným poděkováním za Pomněnku. A s tím, že počítám, že až se s ní plně naučím péct a vařit, tak ta slibovaná husa opravdu bude, že nestřílím do větru.
Pomněnka nejen nezklamala, ale hlavně tedy dost překvapila. Topila jsem v ní opravdu jen tím, co jsem nařezala s Boženou, takže žádný tlustý klády, nejtlustší břízový špalky můžou mít tak patnáct cm v průměru. A přes to už za hodinu, kdy jsem nijak zuřivě nepřikládala, fakt jen sem tam , se v horní části na kachlík už nedala držet ruka. V troubě by se krásně upíklo maso, prozatím jsme ji větrali do prostoru a tak bylo za chvíli dost teplíčko. Takže až tam přijdou opravdový špalky – to bé teprvá čóro! Jsem ščastlivá a těším se, že až se přesuneme do nový kůchně, budu se kolem Pomněnky furt tetelit 🙂 .
Pokřtili a zapili jsme ji poctivě. A já pak samou únavou usnula na židli 😀 😀 😀 . To byl ale slavnej večír!! 😀
Vypada to super. Takze zatim jen topeni bez vareni?
Jojo, zatím jen zkouška ohněm, protože ještě nejsme přesunutí do tý kůchně – olejují se desky k lince 3-4x , pak se to musí spasovat, zprovoznit lustry, vydrhnout tu linku, nastěhovat se tam a pak………… pak už právě budu vařit tam. teď by to bylo komplikovaný i proto, že předsíń je oproti ostatním místnostech o dost níž a něco transportovat z jedný místnosti do druhý….takže si počkám, ale o to víc se těším.
Gratuluju k Pomněnce, mně se moc líbí, jak se umíš/umíte radovat z takových “obyčejných” věcí. I když Pomněnka není obyčejná, možná z neokázalých věcí, chybí mi ten správný výraz. A co až na ní uvaříš první jídlo! Nebo už i to proběhlo?
On je ten Domeček celej takovej jako dárek a tohle jsou různý odměny za to stavební utrpení. Dneska ráno jsem zjistila, co je pro mě na tý rekonstrukci úplně vlastně nejhorší – ranní vypravování se do prasé. Není zázemí, kde by se člověk dooblékl – kabát, tašku, boty… teď se navíc i v tý provizorní předsíni nesvítí – resp. už jsme tam dali aspoń “světlušku” poté, co jsem si tam slušně málem rozbila ústa, když jsem se vracela zvenku za tmy. Rána jsou pro mě těžký, dneska jsem se vracela pro klíče, který jsem si připravila, v ruce kabát, kabelu přes rameno, jak jsem lezla dolů, namotala se mi tam ta kabela, zas jsem málem letěla, teď se obouvá člověk do ledových bot na zápraží, světlo nic moc, kabela mu padá, bunda mu padá, boty nejdou obout -sednout si není kam, páč šécky židle zahumusil zablácenej Mouses…. huž aby ta předsíň byla hotová, dám si tam sesličku a po sto letech se normálně v klidu obuju, pak vyjdu ven, zhasnu v předsíni a civilizovaně odejdu.
Jako první jídlo bude stopro vývar, to už vim a zároveň s ním goulage – asi jelení, aby to bylo stylový- Tam se nedá nic zkazit, když teplota bude kolísat – přeci jen je to sakra jiný, když se přikládá, než když člověk otočí knoflíkem. Ovšem na pečení na to jsem zvědavá, jak nám to spolu s Pomněkou půjde!
Nádhera. Kolegyně kdysi měla v blízké vsi chalupu a v ní pec, ještě původní, klasickou pohádkovou.😁 Tak jsem si vyzkoušela i spaní na peci. No mít ji jen na topení, je asi lepší než na spaní.😉
A nebylo tam při tom spaní trochu moc teplo? Já si to neumím představit, že když se v tom fakt topí, že si tam pak lehnu. jo s bolavejma zádíčkama jo,tooo jo. Taky bude vedle lavička a na ní se bude sedat, když budou bolet zádíčka , páč suchý teplo to je nej.
No ale v noci netopis a ty kachle jsou pak uz jen teply, ja myslim, ze to musi bejt dobry v mistnosti, kde jinak moc netopis necim jinym.
No to jo, v průběhu noci pak asi jo, ale i tak??? Fakt to bylo za hoďku mýho pseudotopení horký tak, že se tam ty ruce nedaly udržet a když si představím ty oooolbřímí duchny…tak bych asi neusnula. A pak jasně v průběhu noci byla ráda za to, že mě něco hřeje, to bez pochyby 😀 . Ale ten start… nevim právě.
Ono kdyz prestanes topit, tak ty kachle celkem rychle vychladnou na prijatelnou teplotu, ale tu si pak udrzej dlouho. A taky nelezis primo na tech kachlich, zejo, kdyz nemas matrac, das minimalne nejakou ovci houni.
Pokud se pamatuju, tak přímo nad ohněm byla plotna na vaření a trouba a ten prostor na spaní byl ohříván vlastně vzduchem (kouřem), co šel do komína. A taky jak uvedeno dále, pod zády jsem měla nějakou podložku. Ono je to bezmála třicet let, tak ta moje paměť nemusí být úplně přesná.
Já si vždycky právě říkám- jak tam ty lidi mohli vydržet – když byla pec roztopená, jako pak to musí být příjemný, když leží člověk na teplým a všude okolo je chladno /bych zase ale měla problém pak ráno z toho teplíčka vylézt ven :-)/ no nějak to fungovat musí, to je jasný.
Nejlepší pro kachlová kamna je zatopit měsíc před sezónou, otevřít si pití a okno, ohřívat vesmír.
Nejlépe to popsala paní Jindřiška Smetanová v povídce Jak se pozná na Kampě jaro.
Neumím to zpaměti. Až to doma najdu, ocituji.
Ohřívat vesmír…. hm……..zkusím 🙂 Ocituj, ocituj, jsem zvědavá.
PROSIM VÁS!! JÁ UŽ MÁM V TÝ HLAVĚ FAKT ROZHRABÁNO. POKUD JSTE NEPOCHOPILI NÁZEV DNEŠNÍHO ČLÁNKU, TAK VĚZTE, ŽE CHYBA NEJNI NA VAŠÍ STRANĚ PŘIJÍMAČE. JE VE VYSÍLAČI. Páč tomudle článku měl předcházet článek , který – nevím proč nevyšel- měl vyjít ve čtvrtek – prt . tím pádem je ten název úplně celej marnej, nejen že to nemá návaznost, ale ještě jsem popletla dny.
ASI PŮJDU HYBERNOVAT , snad mi to opraví mozek.
No a mně to dává skvělé vysvětlení, ten nadpis.
v pátek byla foto soutěž a v pátek večer si kdosi posteskl, že paní domácí nám opět nedává rozhřešení, takže se rozhřešení objevilo v sobotu ráno….
no a dnešní nadpis jsem si tedy vysvětlila po dočtení tak, že v pátek večer nebyla energie na rozhřešení, protože paní domu vytuhla na židli u pomněnky….
ale na článek ze čtvrtka se taky těšíme!!!
No paní domu má hlavně v makovici buřtguláš, evidentně. A lepší už to asi nebude 😀
Jedním slovem nádhera, tomu říkám TEPLO DOMOVA 🙂
Jo to je fakt, doslovně teplo domova, je to ňuňůůů