Není to tak dlouho, co jsem tady psala, že mě jednou – jednou???  😀 – z Tali trefí.

To když se přerazila o ten vozík za auto. A vijolá, už jsme v tom čísle zase. Ale tentokrát to není úplně její vina, to je pravda. Byla jen v nesprávnej moment na nesprávným místě.

A taková to byla krásná procházka!! Šli jsme komplet fšicí – nebo takhle – téměř komplet. Páč pánik nešel, ale jeho úlohy se – jak můžete vidět na pohyblivejch obrázcích – zcela zdařile zhostil pan Mouses. Už ondynoj se k nám na venčení po hodně dlouhý době přidal. To se ale pak cestou odpojil a zůstal ve starým sadu. Pro tentokrát se rozhodnul to vzít komplet a dal s námi celý okruh. Takže “novinka”. Tři ohaři a kočkour na výletě 🙂 

Z tohodle prvního videa mám velkou radost. Jednak proto, že tam vidím jednu vysmátou bábrdlínu a druhak, že Mouses jde, jen tak se mimoděk o ni lehoulince otře, ona ho ťupne do zad a oslintá mu je…. a já se bála, aby nežrala kočky 🙂

A další novinku, ale to opravdu novinku, měla Bubišková. Já jsem se totiž rozhodla, že ………že…. že ji pro ten den budu považovat za správnýho ohaře a ……..nevzala jsem stopovačku. Jen klasický vodítko, na kterém jsem ji převedla přes silnici ke hřbitůvku. Asi jsem jí tím udělala velkou radost, protože když jsem jí pak hodila jablíčko, začla skákat jako koza. Postřelená koza 😀 . Musím ji pochválit, naděje do ní vložené, nezklamala. Měla jsem teda oči všude, abych zjistila případnou zvěř. Neměla jsem je ale dostatečně všude, jak můžete zjistit níže 😀 😀 

Dost dlouho mi to trvalo, co? Než mi došlo, co to provozuje  😀 😀 Prasnice jedna prasnicovitá! Aspoň, že poslechla na to fuj.  Nešli jsme – ač sobota – na nějakej dlouhovýlet. Páč bylo už pozdně hodin. Bylo půl šestý. A to je tak na ten základní okruh – nahoru ke kostelíčku, do bukovýho chrámu a v jeho půlce úvozem dolů. Až do toho úvozu jsme si to poměrně dobře fšicí užívali. 

Nahoře u bukovýho chrámu si fšicí ohaříci – už vč. i Bubiškový,  dali probíhačku mezi bukem-dvojákem, došlo i na pařezový ťapičkování a jiný blbinky. Bubinku jsem začala učit obíhání stromů, dělala mi radost, že se chodila hlásit a vybírat si poplatky za poslušnost….. mimochodem…….někdo možná řekne, já si vystačím s pochvalou…..  no jo, já už s ní u ní občas taky, to víte, že to střídám /i pro takový ten efekt hráče automatů, aby pesan nevědíl, kdy odměna přijde a kdy jo a o to víc se snažil/, ale když já jsem kdysi dávno dospěla do stádia, že když oni dělají radost mně, že poslechnou, nebo o to víc – když se chovají správně sami od sebe- že prostě chci dělat radost i já jim. A tak jsme se tak hezky procházkovali až právě do toho úvozu, kde Rumíček si našel vhodný pařez a usoudil, že si ešče trošku zacvičí, tak jsem toho využila a povolala ku cvičení i ty dvě. Tali pak šla napřed a to byla ta chyby. Kdyby furt tak nepospíchala, nestalo by se to. Nebyla by na tom místě, kdy se stromu spadla větev a migla ji po hlavě :-/ Vyjekla takovým divným zvukem a ve mně škublo, co se to stalo. Prohlídla jsem ji, ale vše se zdálo být v pořádku. Jen si párkrát přejela packou po hlavě a přes oči. 

Celou dobu jsem ji sledovala, přivolávala, dávala pamlsky tak, abych viděla jak reaguje očima. Všechno cajk. Zas mazala dopředu, zkrátka všechno normální.  Doma pak taky normální, chvíli ještě rotovali všichni na zahradě, pak se uložili na  pelíšky, čekali na véču a my sis s Brtnikem  na chvíli jen tak sedli.

A to jsme teda nějak nestihli.

Podívala jsem se od stolu na Tali a příšerně jsem se vyděsila. To oko!!!! Něco hroznýho. Místo jasnýho pohledu to vypadalo, že tam to oko vůbec nemá, jen krvavou plochu. To nebylo podrážděný červený oko, to byla prostě rudej, krvavej hadr místo oka!!! Oči jako kdyby nešly otevřít, ani jedno. Panebože, začala jsem hrozně zmatkovat. Oči jsme prokapali, promázli a během pěti vteřin se stejně rozhodli, že padáme na veterinu, vypadala šíleně. Bylo osm hodin, to už náš veterinář neordinuje, tak jsem zavolala do Stodůlek, kde je pohotovost, zda ordinují a vyrazili jsme. Bylo mi zle od žaludku, v hlavě se mi to furt točilo, měla jsem fakt strach. A poprosila jsem zcela nesmyslně, někam, kamsi, aby, až dorazíme k veterinářovi, aby prostě ty oči byly v pořádku. Aby se nic nestalo, aby o ty oči nepřišla, aby…. aby…………….

Když jsme zastavili, vypálila jsem  napřed do čekárny. V recepci stáli akorát nějací lidé a vyplňovali se sestrou nacionále. Čekala jsem tam a byla hodně netrpělivá. Pak pro  mě přišel Brtnik, ať se jdu na něco podívat. Otevřel kufr a tam …….. seděla driblující Taliprdová s naprosto čistejma a jasnejma očima. 😮 😮 😮 To byl úplně jinej pes, než kterýho jsme nakládali doma před 40  minutama do auta!! Rvala se mi na hlavu, že taky jde ven a nikdo z nás nebyl nějak schopnej ji ukočírovat. Viditelně se jí ulevilo. Mně ešče ne, vždycky mi trvá, než emoce klesnou. Moc děkujuůůůůů, děkujůůů, volala jsem v duchu tam kamsi někam, kde mě někdo slyšel a vyslyšel. 

Do recepce už jsem se nevracela, otočili jsme to a jeli domů. Se zastávkou na naši benzince, kde jsme se rozhodli po tom psycho – či psícho večeru se zastavit aspoň na kafe a nechat usednout adrenalin, kterej byl někde nad střechou ňjůrorskýho mrakodrapu. Krom kafe pro nás jsem Taliprdový, která se pravděpodobně, jak řekl Brtnik, potřebovala projet, aby se uzdravila 😀 , koupila pacientce párek v rohliku. Jen specielně pro ni, na oslavu, že to dobře dopadlo. A Brtnik pak ešče tatranku. Byla ščastlivá. A já taky. Představa, že třeba bude slepá, nebo jí to miglo tak, že se jí něco stalo v makovici ještě víc, než se jí stalo po narození……….. no fuj, dejte pokoj. Pravděpodobně jí něco muselo to oko dráždit, ale nějak pekelně, protože opravdu to vypadlo, jak když oko nemá a to druhý na tom bylo o fous líp. Nevím, nevím, co to bylo, podstatný je, že Cink! a bylo to fuč. Ráno obě oči taky v pořádku, ještě se to prokáplo a promázlo a už je to zas stará dobrá Taliprdová. 

Domů jsme dorazili asi po desátý a šli si dát něco dobrýho k pití. Nám by asi tatranka nepomohla 😀 😀 . Rumíček s Bubiškovou nás rozespale vítali a já si říkala, jak asi vnímali celý to čóro předtím, když jsme znenadání vypadli a ani jim jídlo nedali. Tak jsem to hnedle napravila, všichni dostali pořádnou porcičku a my si dali už jen studenej talíř, kterej jsem rychle vyrobila. V noci se mi zdály hrozný sny nějaký hnusný, ale hlavně, že ráno bylo jasnější večera, neb tedy Tali měla oči už úplně v pořádku. Tak se divte, že furt říkám, že mě z ní jednou trefí 🙂

P.S. článek opět psán v šíleným kalupu a nestihla jsem to kontrolovat, takže poprosím – nahlašte mi hrubky a chyby a já to pak opravím, děkuji za pochopení. Prsty lítají a hlava nestíhá. Jen zaznamenávám myšlenku a víc nestihnu. 🙂